Nevím jak mi poslední Tvoje blogy mohly utéct... čtu dodatečně, moc pěkný povídání. A 19 let to už je pěkně dlouhé soužitî.

Pavle, já ti děkuji za objasnění, proč se mě veterinář, který znejistěl, ptal, jestli Ari (předchozí pejsek) na něj vrčí Nebyl to on, ale zářivka v ordinaci Moji pejskové jsou tedy zlatí, a tak mi to vlastně i říkají. Ari měl dvě ošklivé operace močových cest, ale i při opětovných kontrolách se choval statečně. A Eda taky. Posledně mě chválila asistentka veterináře, jak je pěkně vychovaný Inu, mají taky různé povahy.

Moc hezké vyprávění, a úžasná fotka, jak jste spolu

Maruško, moc ti děkuji nejen za návštěvu, ale i diskusní příspěvek. Je zajímavé sáhnout do starých fotografií, plných vzpomínek. A co se týče těch povah, je to stejné jako u lidí.

Pavle, posilam pozdrav Kleopatre za duhovy most. Damian byl podobny, veterinarka se ho bala a vzdy se divila, ze ho udrzim. Santik je uplne jiny, normalne divoch, ale v ordinaci zkrotne jako beranek. U Rozky zatim nevime.

Honzo, předně díky za návštěvu a za komentář. Prostě ti naši miláčkové zpestřují naše životy a činí krásné vzpomínky.

Jo, to nemají rádi. Ani se jim nedivím.

Klárko, no jo, no. Navíc to vycítí na hony daleko.

Tak na ten zítřek a Kleopatřinu památku. Ať to šampaňské nevyčpí. Na minulost, přítomnost a budoucnost. Na Vás

Paní Sylvo, velmi Vám děkuji nejen za návštěvu, ale krásný diskusní příspěvek, který mě udělal obrovskou radost.

Zavzpomínala jsem si nostalgicky na našeho Bertíka, který se vyhýbal veterině rovněž obloukem, zatínal drápy do betonu a nechal se vláčet na vodítku. Naštěstí jsme tam nemuseli nijak často. Je to 6 let, co odešel do nebe. Nebyl to jen pes. Byl to velký učitel.

Paní Ilono, velmi Vám děkuji nejen za návštěvu, ale i vzpomínkový diskusní příspěvek. Prostě když nám odejdou čtyřnozí partáci, je člověku smutno.