Hezký článek, jen mi tam chybí to úplně první, čím jste se vozil, zřejmě Liberta.

Já si kupuji ojetá auta, nová jsou podle mého názoru u nás stále předražená. A pokud ojeté koupím za přijatelnou cenu, nemusím pak řešit dilema, když odejde nějaká dražší součástka, mohu prostě auto hodit ze skály a pořídit si jiné. Ale pro poslední auto jsem si jela do zahraničí, protože k českým autobazarům mám nedůvěru.

Moje úplně první auto vlastní byla Škoda 105, předtím jsem jezdila autem mé matky, auty mého bratra a auty mého tehdejšího přítele. Takže jsem k té Š105 měla opravdu vřelý vztah, byla vyrobena někdy v roce 88 a byla nezdolná. Dnes bych asi měla trochu problém, protože byla hlučná, pomalá, nepohodlná, v rychlosti kolem 110 v hodině se chovala opravdu divně, ale tenkrát jsem ji prostě milovala, byla moje a proto byla báječná. Na první lásky se zkrátka nezapomíná.

Leontýnko no máte pravdu, já co by neřidič tak doma jsme měli žigulíka.Jinak přesně jak jste to napsala je to dilema a velké.Moc děkuji za návštěvu

Moc hezký článek.

Pavle, ode mně se toho moc nedozvíš, jsem zatvrzelý škodovkář a navíc mám úchylku nechávat si každé auto tak dlouho, jak jen je to možné. Takže jsem za život vlastně vyzkoušel jen čtyři typy, 1000MB, 105, 120 a Fabii, která slouží dodnes. Jo a taky krátkodobě "stovku," ale ta nebyla naše. Každý ten typ měl něco do sebe, jak pozitivně, tak negativně a odpovídal své době. Nejlíp se mi jezdilo (a jezdí) se 120 a Fabií, 105 mi připadala poněkud "slabá." A 1000? Na tu mám pro změnu spoustu nezapomenutelných vzpomínek, protože s ní jsem začínal.

Honzo děkuji moc za návštěvu. Moc dobře ti rozumím

Musím říct, že název mě opravdu trošku zmátl, ale včas jsem pochopila

Jitko no přiznám se, že jsem ho volil provokativně záměrně