Jak jsem měnil miláčky …

ne, nemusíte mít obavu, že bych zapadl do intimností. Ale pro většinu mužů bývají miláčky i naleštěná auta, motorky, čtyřkolky a pro někoho třeba i kola. Prostě, všechny ty dopravní prostředky, které nám pomáhají překonávat vzdálenosti, jezdit za krásami přírody a konec konců mnohdy i za našimi skutečnými dvounohými miláčky.

Vždyť nakonec vedle počítačů, telefonů je oblast návrhů a výroby aut, motorek, čtyřkolek i jízdních kol obrovská. Neustále se něco zdokonaluje, vylepšuje, hledají se alternativy pohonů a bezpečnostních prvků. Bohužel, mnohdy se zejména auta stávají nástrojem v rukách zakomplexovaných jedinců, kteří si chybějící osobnostní potenciál kompenzují právě díky těmto přesouvadlům.
Když jsem splnil všechny ty podmínky pro získání řidičského průkazu, musel jsem si chvilku počkat na své první auto. Byla to doba, kdy naše vlastní automobilka zahájila výrobu moderního vozidla značky Favorit.
Ale já dostal od příbuzných vozidlo Wartburg 353.

Věřím, že se najdou tací, kterým se po přečtení této značky auta objeví úsměv na rtech a možná si i pomyslí, že to nebylo auto. Jenže ono bylo - navíc jsem s ním byl spokojený a těm všem škarohlídům i po letech mohu klidně říci – vzpomínám na něj v dobrém.
Vždyť to bylo vozidlo na svou dobu velmi bezpečné - pevný rám, velký kufr a prostor v kabině. No, je pravda, že mě na samotném počátku poněkud znervóznila podivná páka pod volantem a absence „ šaltrpáky“ umístěné na podlaze vozu. No jo, ale to prazvláštní řazení v sobě skrývalo podivné hejblátko, odborně nazývané volnoběžka a umožňující řazení bez spojky.

A pro škarohlídy, třeba znám jednoho warťase v závodní verzi.

Spousty humorných situací nastávaly třeba při tankování, pokud člověk dobře neodhadl množství oleje na tankované množství benzínu. Jedinou jistotu tak nabízely benzínové pumpy označené zaklínadlem „MIX“. Se svým warťasem jsem absolvoval mnoho cest po zemích českých i slovenských. Pamatuji si na mnohé kolegy řidiče, kteří milovali a možná i dosud milují úchylku spočívající v nedodržování bezpečné vzdálenosti a na hysterické lepení se na pozadí mého auta. Když tento lepič neustále atakoval pozadí mého miláčka. Postačovalo malinkaté povytažení sytiče a to pak musel být velký fetišista, aby pokračoval ve svém lepení.

 Jenže, nic není věčné a tak po mnoha letech jsem usedl do národní automobilové značky Škoda 130.

A všechno bylo jinak – kufr, řazení, málo místa v kabině no prostě škodovka.  Ani nevím, proč jsem tenkrát koupil právě tohle auto. Ale je pravdou, že mě nikdy nenechalo ve štychu. A to jsem v té době neměl ani tušení, že po několika letech sednu opět do škodovky, sice značně upravené, ale vrátím. A návrat to byl hezký a je.

Kolem nás přibývalo mnoho značek a typů aut a nám se tenkrát zalíbil automobil Citroen ZX. Moje první auto s dieselovým motorem, které prověřilo zimní přípravu, kvalitu nafty a odolnost v mrazech. Nejdříve auto stačilo porýt všechny ty požadavky, které člověk má. Jen jsem začínal mít pocit, že i toto auto je pro mě malé.

Změny v osobním životě, mě nakonec přiměly opustit nejen skutečného lidského miláčka, ale i právě toho našeho citroena. A opět ta volba co zkusíme dál. No jasně něco většího, třeba takového Forda Eskorta. Pěkná metalíza a motor držák. Jen prostě ta karoserie po mnoha letech začíná neúměrně kvést.

Ale nebojte se, na značku škodovky jsem nezanevřel

A tak je přede mnou opět otázka – a co tedy teď vybrat.
Ojetinu či nové a jakou značku, co myslíte?
A jaké máte zkušenosti s pořizováním auta Vy?
Rád přivítám Vaše názory v diskusi.

A co dodat na závěr?
Nějakou tu hudbu, co se váže k tématu :