Pěkný článek. Vybavil se mi přitom seriál Sňatky z rozumu, jehož část děje se v té době také odehrává.

Pane Milane děkuji Vám za návštěvu a komentář

Pavle, moc pěkný článek.

Jaroslave, moc ti děkuji za návštěvu a komentář. Je to kus naší historie a spouštěčů mnoha událostí.

Děkuji za takové připomenutí útrap našich skvělých předků. Kromě válčení ještě stihli např. souvisle budovat železniční dráhy. Např. v roce 1849 poprvé vyjel vlak z Brna do České Třebové. Tlak na kamionovou dopravu je nyní tak silný, že ani nikdo nepřipomněl 170 let výročí!

Zpět k válkám - mně I. světová vzala dědu, ani nevíme, kde a zda byl pochován. Kvůli I. sv. válce se nepostavily lokálky, takže mám dva důvodu války nemít rád. Po památkách válek, po těch Vámi popsaných zvláště, by se měly konat výlety žáků škol. A učitelé řádně a pravdivě vysvětlovat, komu války prospívaly nejvíc.Informace lze čerpat překvapivě snadno. Např. ve filmu "Místa v srdci" kouzlem nechtěného se dozvídáte, že v roce 1924 v USA již měla vdova se dvěma dětmi domek, v kuchyni linku s pračkou, její švagr měl auto, stejně jako jeho milenka, atp. V roce 1924 měli naši předkové dřinu až tak, že si málokdo užil důchodu, odchod do něj byl stanoven na 60 let. Přepravovali se koňskými povozy, kola sloužila pro přepravu zboží...kuřivo, chléb a rohlíky, atp.

Omlouvám se, že jsem až tak odbočil, ale dobré je znát příčinu, ke které se dostaneme po rozboru důsledků.

Války nebudou, bude skutečně líp...

Petře, velmi Vám děkuji za přečtení a komentář. Když jste nakousl tu železnici, nedávno vyšla zajímavá kniha Železnice, pošta a telegraf rakouské armády 1848-1914. Je tam řada zajímavých postřehů.

Jeden ze stovky anonymních, padl při obraně mostu proti Prušákům přes Jizeru u Svijan. Ne, neleží ve společným hrobu s kamarády ani s nepřáteli, kterým přirozeně usiloval o život. Jeho otec tehdy sehnal povoz a z Prahy si pro tělo syna dojel, aby ho pochoval na holešovickým hřbitově, kde mu i nechal postavit pomník. Jeho syn vytesaný do kamene tam stojí se zasmušile skloněnou hlavou a s puškou u boku. Byl členem Pražské chasy, což byli něco jako elitní ostrostřelci. Co dodat. Toho táty, i když to dávno zavál čas, je mi líto.

Zdeňku, velmi Vám děkuji nejen za přečtení, ale i krásný komentář. Nikdy nejsme schopni plně pochopit pocity toho táty. Ty smutný a v konečném efektu i zbytečné. Pihledneme lid o další historie, tedy 1 a 2 sv. války, lidstvo nepoučeno. Ted máme několik desítek let klid a mír. Ale nic není jisté. Zdeňku, ještě jednou Vám moc děkuji.

Tak tohle je, Pavle, jeden z tvých nejlepších článků. Mám husí kůži. Dík.

Zuzko, moc ti děkuji za návštěvu a komentář. Nevím, zda je nejlepší, ale je za ním obrovský prožitek, pokora a úcta. A je to silné a veliké téma. Navíc téma o lidech, co se o ty památky starají a věnují jim péči. Zuzko, moc děkuji.

Děkuji za velmi zajímavý článek. Měla jsem hodně podobné nutkání něco udělat, i když v jiné souvislosti - když jsem pátrala po pradědovi, padlém v 1. světové válce. Byla jsem tím posedlá. Hrozně jsem chtěla nějak těm předkům poděkovat, poklonit se jim. Proto jsme začali dělat každý rok 7. nebo 8. května koncert, kde je vždy vysloveno pár slov na počest padlých mužů, na počest žen a dětí, které po nich zůstaly a převzaly starost o živobytí, vzpomínáme na lidi z obou válek, na místní židy, přečteme nějakou dobovou informaci, pak muzika, setkání lidí. Bývá to moc fajn, a musím říct, že je to úlevné... I když je to málo, co člověk může udělat, aspoň něco.... Až se stanete průvodcem, hlásím se na exkurzi, Pavle

Paní Ivano, předně Vám děkuji za Vaši návštěvu a především za komentář, který mě velmi potěšil. A tohodně, protože je úžasné narazit na lidi, kteří mají vztah k historickým milníkům, stejně jako já. Napsla jste, že je to málo, co může člověk udělat, aspoň něco. Ani nevíte Ivano, kolikrát velmi podobná věta prolétla mou hlavou. Na druhou stranu, on jedinec moc šancí nemá, ale to není důležité. Důležité je, že chce něco udělat od srdce a s pokorou. A je jedno co, organizací vzpomínky, článkem, proslovem, malbou.... prostě tím, co umí a může. A IbVano, to už není tak málo, to je už hodně velký čin. Nakonec, ony se velké ěvci ve své podstatě skládají z těch malých.A až se stanu průvodce, tedy spíše člověk, který bude mít znalosti rád se Vás paní Ivano ujmu a rád Vás tam provedu.

Celá cesta živých je i ,,špacírem údolím" těch, kteří již odešli. Jak k tomuto poznání kdo ,,osobně" dojde, je velice individuální.

Jirko, předně díky za návštěvu i komentář. Ono v tom údolí a jeho poznání není lehkou cestou.

Pěkné a vážné zamyšlení, Pavle

Marku, velmi ti děkuji za návštěvu i komentář. Pro mě je takové místo i osudové, dívám se na to vše i tak nějak profesně. O to více si vážím návštěvy.

Dík za smutnou informaci!

Bohumíre, děkuji Vám za návštěvu a komentář. Ono je to smutné čtení a když pak člověk přijde na ta místa...... nakonec jsem vše napsal v článku.

Ode mě máš, chlape, vyznamenání

Horste, moc ti děkuji za návštěvu a komentář, ale o vyznamenání nejde, jde o poučení.