no tak hlavne, ze v obou pripadech vsechno dobre dopadlo a ze ma pani takovy souseda, jako jsi ty! vic takovejch

Marku, zdravím tě. Já nevím, jaký jsem soused, já jen prostě nakonec , možná sobecky, kvůli svědomí nemůžu být lhostejný. Máro, moc děkuji za návštěvu a komentář

Hezký blog..Já asi od doby co jsem pomáhala starým rodičům při různých zdravotních komplikacích jsem přestala být k takovým situacím lhostejná..Do té doby jsem raději poodešla.

Radko, moc děkuji za návštěvu a komentář. On člověk potřebuje poznání, nejne v tomto, ale ve své podstatě ve všem

To znám... Nevíš, jestli je pomoc potřeba, jestli tě třeba i hnusně nepošlou do háje. Jednou se mi vysmála paní, která přímo přede mnou sletěla z kola. Naštěstí do trávy.

Desetkrát takhle, a pak klečíš na ledových dlaždicích nad paní, které rukama už víc nepomůžeš, a čumilové se smějí, že záchranka tam jen tak nebude. Jen jedna slečna se k tobě přidá, jenže první pomoc neumí... A ono to celé není v reálu jen tak, i když jsi školení absolvoval několikrát.

Klárko, já myslím, že není co dodata. A já ti moc děkuju za návštěvu a komentář, i když bohužel trošku smutnej.

"Proč bych se do toho montoval, když je tu kolem spousta jiných." Tohle si asi mysleli všichni, co šli kolem mého bývalého kolegy, když dostal na ulici mozkovou mrtvici. Pomohli mu až policajti a už bylo pozdě, po čase zemřel - úplně zbytečně. Tak radši riskovat nedorozumění, než jít lhostejně dál.

Dobrý článek, Pavle

Honzo, přesně tak, Ale ono to je i o tom svědomí, prostě o tom, jak má člověk nastavený hodnoty. Honzo, díky za nakouknutí.

Ano. Jen představám, co by se mohlo ,,když", je asi lépe někdy odolat.Nikdo nevíme dne, ani hodiny, kdy a zda zrovna my, či kdokoli jiný. Což ovšem není o lhostejnosti ke komukoli, či čemukoli. A pozdravení Pavle

Jirko, je to přesně tak. A ta lhostejnost, ta se může vymstít komukoliv. Jirko, rovněž přeji krásný dny

Tvým úvahám i obavàm docela rozumím....

Tomáši, moc díky

Mám to nastavené stejně. Díky

Petře, já díky nejen za přečtení, ale i komentář. Jsem rád, že s těmi " pochybnostmi" rozumu, nejsem sám.

Pane Karle, já Vám děkuji za přečtení .