Svůj poslední článek jsem věnoval problematice sucha (naleznete ho zde). V něm jsem mimo jiné napsal:
Na místech úrodných polí dál a dál vyrůstají montovny a zemi svazujeme do betonového sarkofágu. Plodiny, zajišťující potravinovou soběstačnost, nahradily solární panely.
Ve zmíněné reportáži se s odborníky hovořilo o tom, že jsme zaspali dobu, kdy bylo nutné vytvořit vhodné prostory pro odstavení kamiónů v době předepsané přestávky. Výstavba nových odpočívadel je vyčíslena zhruba na 1 miliardu korun. Co mě však nadzvedlo, byla odpověď na otázku redaktorů, kdy se vlastně mělo začít s výstavbou těchto parkovišť:
V době, kdy se přeprava zboží po železnici, přesunula na kamióny.
To je přeci taková bejkárna.
Takže my dneska víme, že se čím dál více potýkáme s nedostatkem vody, čím dál více je slyšet mnohá varování... ale mnoho dalších prostor sevřeme do betonových a asfaltových ploch.
Pokrok nezastavíš, to vím, přesto však nechápu politiku státu, třeba právě v oblasti přepravy zboží. Třeba právě přepravou po železniční síti.
Proč vlastně není jednou z priorit státu železniční doprava, jak zboží, tak kamiónu?
Domnívám se, že z několika důvodů:
1. Z hlediska ekologie
2. Všeho spojeného s pozemními komunikacemi, včetně ničení vozovek přetíženými kamíony
3. Veřejné ochrany zdraví (výfukové plyny a prach) – spojeného s přejezdy stovek kamionů městy a městečky
A jak hledám, jak hledám, nikde v programech politiků a především slibech na zlepšení, nenalézám nic o železnici. A abych pravdu řekl, že už si ani nevzpomínám, kdy kdo vlastně přepravu po železnici prosazoval.
Ono to totiž není jen o vodě, ale i o tom, jak jsou naše komunikace přetížení a nebezpečné.
A taky doufám, že až kvůli všem ústupkům ve prospěch kamionové dopravy zmizí voda, že nám ji stát, zcela zdarma doručí až domů.