Za třpytem zmrzlých slz

které jak nekonečný závoj zahaluje mé oblíbené údolí. Ty slzy se cestou z nebe mění ve sněhové vločky a zdobí šedivou zimní krajinu. Ten Les Království, se svými krásami a tajuplnostmi.

To údolí před mnoha a mnoha lety šetrně vyplnili stavitelé přehrady. Jak pohádkový zámek, nejspíše pro vodní panny, objeví se mezi srázy.

Romantiku tam dnes člověk stěží hledá, neb vše určuje kupní síla.

Zejména po té, co nejbližší okolí,
necitelně vyplnily všelijaké nalejvárny.
Co lákají výletníky,
na všelijaké dobroty.
Mnozí bez zastávky a bez pokory,
jen čas žene jejich kroky.

A tak, čím dál víc  a složitěji,
sám hledám čas,
kdy je tam nejlépe.
Kdy tam žádná lidská bytost není,
a jen šum lesa a zpěv ptáků,
doprovází moje škobrtání.

Slzy