Všechny ty svíce

na všech stolech svým plamenem prořezávají tmu a osvětlují naše domovy. A promlouvají hláskem, tak málo slyšitelným. A volají......

„Člověče, zastav se a hleď na můj plamen…“

A v tom plamenu,

na svět se dere......

příběh.

Příběh každého z nás.

V něčem společný, ale tak strašně jiný.

Všechny ty svíce, jsou jak celý náš život,

světlo a stín,

teplo i popálení,

všechny ty protiklady.

Romantické večeře,

romantické milování,

ale i vzpomínání,

kdykoliv někdo zemře.

Svíce klademe na stoly,

ale i na hroby.

Světlo a tma,

teplo i chlad,

naděje i beznaděj,

zatracení i spasení.

Nelze žít bez svíce.

Bez svíce, bychom zemřeli ve tmě.