Ponořen do světa temnoty, ozářen světlem

celé je to tak mystické. Nebo není? Jsou to jen všechno smyšlené bytosti, které nás provází už od dětství? Je to tak mystické… to zobrazení dobra a zla. Nebo spravedlnosti? Jaký je vlastně ten správný úhel pohledu…

Já nevím. Vždy a jako ve všem jde o výklad. Někdo řekne Bůh a satan. Kdo nebo co je vlastně satan? Tedy to, pod čím si představujeme čerty, neodmyslitelné průvodce dobra Mikuláše a andělů.

Satan, ale také světlonoš…

byl nejvyšší z vyvolených andělů, a je o něm napsáno:

Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, jaspisem, chrysolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen.
Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost.
Pro množství tvých obchodů se tvé nitro naplnilo násilím a ty jsi zhřešil. I skolím tě, srazím z hory Boží, cherube ochránce, vyhladím tě zprostředka ohnivých kamenů.
Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost, svrhnu tě k zemi, dám tě za podívanou králům.
Množstvím svých nepravostí, nepoctivostí svých obchodů jsi znesvětil své svatyně. Způsobím, že z tvého středu vyšlehne oheň a stráví tě, pohodím tě na zem jako popel před očima všech, kdo tě spatří.
Všude mezi lidmi, kde tě znají, strnou nad tebou v úděsu, staneš se odstrašujícím příkladem, zanikneš navěky.“
Ezechiel 28:13

Čert a Mikuláš, provázející každého z nás od dětství, symbolizuje souboj dobra a zla. Když nahlížím do naší společnosti, tak bláhově radostné, ale rochnící se v dobývání pomíjivých hodnot, nemohu se ubránit vzpomínce na slova z jedné české pohádky:

Ať už peklo bylo, nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře. Když se kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že ještě dneska spoustě lidí chybí. Nikdy nedělá dobře, když si někdo může myslet, že zlo zůstane nepotrestáno.

Někdy mám pocit,že jsme příliš pyšní a sebevědomí, aniž bychom se něčeho báli, nebo měli respekt z něčeho většího a mocnějšího. Nebojíme se o život při jízdě po silnici, při přecházení čtyřproudé silnice, nebojíme se na železničním přejezdu, kde bliká červené světlo. Nepřipouštíme si vrtkavost štěstí, pokora je cizí slovo, které nám nedává smysl.

Děti, ještě ty děti…
v pohádkových postavách vnímají symboliku dobra a zla. A jejich oči, v nichž se leskne obava, ale i štěstí, když se před nimi zjeví čertí hemžení, které je posléze vytlačeno překypujícím dobrem, zosobněného Mikulášem a anděli. Viděl jsem to nedávno, o víkendu v Opočně.

Temnota a světlo