Když člověk otevře krabičky ……

a vzpomínky zachycené na kinofilmu, vynoří se z mlhavé minulosti. Každý ten obrázek, vložený do diarámečku. Všechny ty znovunalezené vzpomínky, zachycující dobu mládí, dospívání, nadějí, ale i lidské zrady a svinstva.

Z těch krabiček, vrací se mi i vzpomínka na můj první, tehdy moderní fotoaparát značky Zenit, který mám dodnes. Vždyť to byl on, co zachytil všechny ty mé momenty z dětství.
Vzpomínky….
mnohé jsem časem vytěsnil ze své paměti, vždyť z mnohých stačí ta pachuť mnohé hořkosti, lásky a nelásky, zrady a svinstva.
Mnohé ty obrázky jsou staré více jak 30 let, a já ani nevím, proč zejména některé,
vyndal jsem z pomyslného hrobu.
Možná pro ten svůj temný nádech, tam měly zůstat navěky.
Jsou mezi nimi i obrázky, připomínající šťastné chvíle….
Můj první veliký psí kamarád,
rozkvetlé jabloně,
ze kterých nezbyl už,
ani ztrouchnivělý pařez.
Všechny ty prožité chvíle,
a zklamání z lidí.
Doba, kdy slušnost dostávala na frak,
vražděna pomluvami,
bez hledání pravdy
a vítězství lži.
Dopady totality, kdy hlavní prim ve všem zlém, hráli nestraníci,
pokrytečtí věřící, co v neděli v kostele,
hlavou tak okatě bušili do zdi,
a lež a kleveta pro ně byla vždy víc,
než pravda.
A bez zardění podepisovali dodatky,
s cílem způsobit co největší problémy.
Plácaje člověka po zádech, a v ruce svírají dýku,
v srdci jen pokrytectví a svinstvo.
Do každého pokolení,
jsou navždy prokleti.
Nikdy nelze vytěsnit vzpomínky,
ani ty zlé......
Vrátí se člověku, kdykoliv se jim zachce.
Všechny ty prožité dny čas neodvane,
jen člověka změní a dají mu nový háv.
Dají mu masky na jeho tvář
a srdce do žuly, navždy uloží.
Vždyť hlavně ty blbý věci, utvářejí osobnosti,
jen v jedno člověk nesmí přestat věřit – v lásku, naději a víru.
A tak byť by do jisté míry se smutkem v duši,
zavírám tu krabičku se všemi diapozitivy.
Je v ní uschován kus mého života,
jen a jen mého, byť by ne vždy

veselého.

Když se vrátí vzpomínky