O všech těch demonstracích „za správnou věc“.

Když sleduji  dění u nás, ale i u našich sousedů, nemohu se ubránit jisté rozpačitosti, ale i úsměšku. Demonstrace za ochranu svobody a demokracie. A především nezávislost České televize. A to vše, dokresleno záběry na děti…..

jak jinak, než s údernickými plakáty, o jejichž obsahu a významu potuchy, díky věku ani nemohou mít.

Chtěli jsme mít demokracii, chtěli jsme mít svobodné volby, svobodu vyjadřování…..
A přitom všem chtění, mám pocit, že jsme zapomněli na toleranci, vzájemnou úctu, slušnost a respektování názoru druhých. A taky na odpovědnost a sebevzdělávání. A taky na datum, kterým bylo 15.3., jako symbolu neskutečných tragédií, obětí a zrady.
Když jsem viděl záběry dětí, které mávají plakátky, nemohl jsem si nevzpomenout na to, jak tak staré, ale i mladší či o něco starší, denně potkávám - na ulici, nebo i v domě. 
Nelze si nevšimnout, že doby se mění a tak dnes už se mezi slušnost neřadí zdravit starší. Stejně , jako si nelze nevšimnout narůstající agresivity a šikany mezi dětmi, dané konzumními stigmaty – třeba cenou tabletu, mobilu či oblečení, nebo původem z rodiny dělníka, či podnikatele.

Když jsem slyšel některé řečníky, nemohl jsem se ubránit jisté rozpačitosti a znechucení. Obzvláště, když s některými jedinci, mám dost bohaté osobní zkušenosti.
Navenek plná ústa falešných slov o demokracii či na rtech věty Masaryka a uvnitř skrytou zrůdnost oddaného svazáka či bolševika.

Demonstruje se prý za zachování demokracie…… za nezávislost médií………..
demonstruje se, protože je to součást demokracie.

A budiž dáno každému,
co jeho jest…..
když je tak strašně přesvědčený o proklamovaných heslech,
vedených jen a jen čistým úmyslem,
těch, kdo je svolávají či organizují.
Víc přeci není třeba .....přemýšlet.

Přes mou veškerou toleranci a respektování práva k demonstrování, nemohu se však v jistém úhlu pohledu ubránit pocitu, že je v tom i kus našeho pokrytectví. Stejně tak, jak v mnoha textech, k tomuto tématu, do papíru vetkaného.
Možná se jen mýlím……

Když projíždím naší krajinou, čím dál více jsem zděšený, jak ubývá naší orné půdy. Místo zemědělských plodin, nám tu rychlostí blesku, vyrůstají betonové a plechové montovny, překladiště a výrobní závody.
Když vidím třeba okolí Prahy, kde tak tak rádi demonstrují.
Třeba takové Nehvizdy a jejich blízké okolí……hle, jak nám ty zrůdnosti narůstají.
A naše potravinová soběstačnost je založená především na dosud fungujícím dovozu.
Tak na co pole a louky?
To co máme, nám přeci stačí….
Vždyť se přeci dobře máme, banány si dopřejeme kdykoliv a v kterékoliv roční době.
A nejen banány,
nám přeci vůbec nevadí, že se nám sem dováží sajrajty,
mnohem důležitý je to, že jsme spokojení.
A kdo by přemýšlel a trápil se nad tím,
že dovoz může najednou a z jakéhokoliv důvodu najednou skončit,
stejně jako zdánlivě věčná spojenectví,
dokončena zradou,
dosvědčená  naší historii. 
A tak přeci není důvod k demonstraci, důležité je, že jsou kavárny otevřený.
Nám vůbec nevadí, že narůstají počty těch nejhorších nemocí,
nemáme vůbec důvod k demonstracím,
když se na lékařská vyšetření dostaneme po dostatečně dlouhém čekání.

Dokud se nás to netýká, není třeba  pro to demonstrovat….

Nebo to je možná i tím, že se máme skutečně moc dobře,

a že si toho dobře,

ani nevážíme.

Špiníme svůj vzduch a vodu a žijeme ve hluku a špíně, které by žádné jiné zvíře nesneslo a zároveň nám politikové a reklama říkají, že jsme se nikdy neměli tak dobře. Závislost moderních vlád na podobných nepravdách vede k hanebnému znečišťování mysli: televize, rozhlas, film a valná část školské výchovy.
Gary Snyder