Splnění snu, zahaleného do mlhavého obrazu - část 1.

Je to už několik let, co jsme se chystali pomyslně dobýt jedno kouzelné místo v Krkonoších. Místo, které je svým způsobem prazvláštní, tajemné a celou scenérií i hororové. Četl jsem o tom řadu textů, viděl řadu obrázků. 

Ale skutečnost – ta se musí zažít a především prožít.

Většinou se říká, že nejkrásnější akce, jsou ty neplánované. A už jsem se několikrát přesvědčil, že to tak je. To, že si splníme tento konkrétní sen, přišlo ze dne na den. V pátek vyslechnout předpověď počasí, domluvit se na čase výjezdu, zhodnotit současné zásoby v lednici……..
Ulehnout tak, aby byl člověk na cestu dobře odpočatý a samozřejmě nebyl bych to, já, kdybych opomenul přípravu fotografického nářadí. Vlastně je to to jediné, o co se vždy starám, protože ostatní, je v plné péči pí. Columbové, která vždy dokáže vytvořit dokonalé pochutiny, byť by s malými zásobami potravin.
Je po letní sezóně, navíc pomalými, ale jistými krůčky vstupujeme do podzimního počasí, které je neodmyslitelně spojeno s mlhami. A ty mlhy, jsou pro ten můj mini seriál hodně, hodně podstatné.

A tak jsme vyrazili….

Cesta byla dobrá, protože v brzkých ranních hodinách lidé v sobotu většinou spí, takže jsme potkali sem tam nějakého člověka nebo pár aut. Před naší cestou jsem ještě obdržel pár zajímavých informací od kamaráda, co zná místní podmínky a který nám byl schopen poradit, která z těch tras vedoucích k onomu místu je nejlepší.
Když jsme dorazili na parkoviště, rozplynuly se mé obavy, že by snad bylo jasno a mlhy nebyly.
Byly a pořádný.
Vybalit všechny věci z auta a pak….. už se jen vydat na cestu.
No, co Vám mám povídat, ta cesta, to byla fuška. Čím je člověk starší, tím pociťuje, jak ty kopečky jdou čím dál tíž zdolávat, navíc s kompletní fotografickou výbavou, jejíž hmotnost po celou dobu turistiky, neklesá. A když jsme stoupali a stoupali po té cestičce, zahaleni do mlhavého závoje nemohl jsem se zbavit jistého nadávání, jakou že pitomost jsem si to vymyslel. Na rozdíl ode mě si pí. Columbová  kráčela tak nějak v pohodě s občasným dodatkem, že jsem furt s něčím nespokojenej, a čí to byl nápad.

A měla a má naprostou pravdu….

Navíc, v tomto příběhu pí. Columbová sehrála mnohem větší roli, než bych si myslel…..

Ale o tom, až zase někdy příště………..

Mlha přede mnou, mlha za mnou