(V)očima diváka, aneb pocitové prolnutí.
Když postupně skládám jednotlivá slova toho mého dnešního povídání, přemýšlím, co je vlastně oním impulsem, který člověka donutí sednout si ke klávesnici a sepsat všechny ty pocity, názory a prožitky. Zdánlivě je na to jednoduchá odpověď, která se však při hlubším zamyšlení stává složitou. Alespoň pro mě osobně ano.
Lze vůbec věrohodně zachytit všechny vlastní prožité životní situace a okamžiky?
Sobectví je záludné. Přichází nepozorovaně a ani nevíme jak.
Žijeme v překotné době a všechny ty moderní technologie, síťová a jiná připojení, nás stále ženou vpřed.
Stali jsme se poskoky a otroky dnešní uspěchané doby. Jako by nad našimi kroky visel pomyslný transparent, s vypálenými slovy: čas, jsou peníze.
Tu a tam se sice na chvíli zastavíme a zděšeně pohlédneme do kalendáře ukusujícího z našeho pomyslného knotu života.
Vzpomínka na nedávný advent a štědrovečerní večeři, se stala již překonanou minulostí. Minulostí, kterou jen připomínají tu a tam odložené vánoční stromky, se zbytky zoufale se třpytících třásní.
Po chvíli se otřepeme, ale opět sedíme v tom rychlovlaku jménem civilizace. A opět přestáváme vnímat tu míhající se krajinu, měnící se za okny oné vlakové soupravy, v nic neříkající šmouhu.
Všechny ty schůzky, úkoly a rozhodnutí nadřízených, honba za zakázkami. A reptat se nevyplácí, protože je strach neztratit zaměstnání. A naše holé bytí okopává syndrom vyhoření. A to vše se násobí, všemi těmi úspěchy, ale i rodinnými starostmi. A v tom všem, někdy možná i přehlédneme ty „maličkosti“, tvořící naše vzájemné soužití s našimi blízkými. Maličkosti, které se snažíme později dohánět a napravovat při společných dovolených, ač nemáme jistotu, že se jí vůbec dožijeme.
Každý z nás má své každodenní rituály trvající měsíce a roky. Když postupně stárneme, čím dál víc s nimi bojujeme. A člověk díky své přirozené pohodlnosti, možná i lenosti, z nich nerad ustupuje.
Vím, někdo méně, jiný více.
Ale záleží na tom, jak si to vše, chceme přiznat.
Když dorazí sebereflexe
Před několika dny, když jsem se procházel po městě, v mé paměti jsem si vzpomněl na jeden český film z roku 1985, natočený podle předlohy prof. MUDr. Valji Stýblové (obor neurologie), Skalpel, prosím. V hlavní roli filmového zpracování zpovědi neurochirurga, který bilancuje svůj profesionální, ale i soukromý život ztvárnil Miroslav Macháček. Do dalších rolí, režisér Jiří Svoboda obsadil mnoho dalších filmových osobností, jako například Janu Brejchovou, Radoslava Brzobohatého, Radovana Lukavského, Věru Galatíkovou a mnoho dalších.
Příběh o životě, smrti, naději a beznaději, vlastních nálezů a ztrát, doplněný těžkým rozhodováním o tom, zda lze, či nelze operovat malého chlapce „Uzlíka“.
Já jsem si myslel, že jsi v tomhle normální, jako desítky jiných lékařek. Chtěla jsi mít přeci dítě……Ale to jsme snad chtěli oba…..Jistě, ale … jeden z nás musel něco obětovat……
Bylo to jako za starých časů, kdy jsme vedli nekonečné polemiky a v jednom okamžiku jsme už nemohli dál. Jenže ty dávné rozhovory se nikdy netýkaly toho, kdo z nás dvou má větší právo na vlastní práci a kdo by se měl obětovat. Vsadila všechno na mou kartu a dala tam i svůj vlastní díl. Rozhodla to sama, beze mě. A mě to vlastně došlo až dnes.
Už si ani nepamatuji, kdy tento film naposledy reprízovala televize. A já ačkoliv jsem ho neviděl léta, při tom mém škobrtání ulicemi a uličkami, vynořil se mi z paměti dialog onoho lékaře a jeho ženy:
Sobectví je záludné. Přichází nepozorovaně a ani nevíme jak.
Přivřu oči a vidím ji skládat do čtverců plenky… přeruší práci a jde mi ohřát večeři. Vykládám o svých problémech a ona trpělivě poslouchá. Prožívá se mnou nezdary a úspěchy a já to přijímám jako samozřejmost.
A já kráčel těmi ulicemi a přemýšlel jsem právě o těch výše citovaných slovech.
A nemohu se ubránit jisté výčitce,
že to záludné sobectví,
nepozorovaně navštívilo i mě.
Citace doslovně přepsána z filmu: Skalpel, prosím.
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Strach z migrace i rebelie proti levici. Mladí Němci se přiklánějí k AfD
Čekali byste, že mladí Němci volí hlavně Zelené nebo jiné levicové strany? Omyl Roste podíl těch,...
Méně teorie a faktů, více praktických znalostí. Blíží se reforma školních osnov
Premium Ministerstvo školství chystá změnu toho, co a hlavně jak by se měli žáci na základních a středních...
Usnul za volantem a srazil lidi na chodníku. Pro ženu a dítě letěl vrtulník
V Kostelní Lhotě na Nymbursku vjel v neděli odpoledne řidič osobního auta na chodník, kde srazil...
Čínský prezident přiletěl na návštěvu Francie. „Vítali“ ho naštvaní Tibeťané
Do Paříže přiletěl čínský prezident Si Ťin-pching, který v pondělí zahájí dvoudenní státní návštěvu...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 811
- Celková karma 17,03
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek