Takové jedno dlouhé povídání.
Příběh jednoho člověka a pejska. Vím, že mnozí namítnout - takových příběhů je, to přeci nikoho nezajímá. A třeba mají i pravdu – tu svoji, svůj vlastní úhel pohledu, své vlastní životní hodnoty, své city a pocity. Ale i já mám tu svoji pravdu – sepsat své vzpomínky, neboť mi tak diktuje srdce, velí rozum a mé svědomí. Je v tom i kus mého vlastního sobectví - zachytit pomalu se vytrácející vzpomínky. S obrovskou snahou zaznamenat vše, ale pokud možno bez patosu, i když je to pro mě v tuto chvíli těžké.
Jak ale vlastně začít?
Když o tom všem tak přemýšlím, musím zajít do své vlastní hluboké minulosti – do svého dětství. Vyrůstal jsem na vesničce, obklopený zvířaty, kde nechyběl pejsek. Vzpomínám na vánoce, už ani pořádně nevím, zda to byl rok 1977 či 1978, kdy jsem u vánočního stromku nalezl krabici, ve které spinkalo štěňátko - takové chlupaté klubíčko. A já se stal ve svých 10. letech úplně prvním páníčkem fenečky, která dostala jméno ASTA. Ta první probuzení a mé první kroky vedoucí k tehdejšímu udělanému pelíšku. Velké očekávání okamžiku, až bude mít pejsek svou novou boudu, sledování jejích prvních nesmělých kroků, první loužičky a postupné seznamování se vším co Astu nově obklopovalo. Musel jsem být neskutečně důležitý a pyšný zároveň, když jsem s ní poprvé vyrazil na vodítku ven. A mezi námi se vytvořilo obrovské pouto, které trvalo řadu let. Asta pocházela až z Beskyd, matka vlčák a otec?
Sám ani nevím, jen z doslechu pamatuji, že to bylo něco divokého. I povaha Asty tomu i odpovídala, neboť to byl neskutečně ostrý pes, milující však svoji vlastní „smečku“, ale především mě. To, že jsem byl její páníček, dokazovala v mnoha situacích.
Vzpomínám na její první štěňata. Tehdy nikoho nepustila do své psí boudy, kterou po narození vyzdobila pouze mými botami, a když jsem vylezl ven, láskyplně, ale zcela rozhodně mě chytla za nohavici a táhla tam, kde měla to nejcennější, svá štěňátka.
Všechny ty procházky kolem rybníků v každém ročním období, na kterých jsem ji mnohdy „trápil“ hrami a testováním. Každý z nás pejskařů určitě řešil otázku, co bude asi pejsek dělat, když tady spadnu…
Když v zimě napadl sníh, vyrazil jsem si na malý výlet na běžkách za doprovodu Asty. Na jednom místě jsem záměrně upadl a nehýbal se, pln očekávání co nastane, zejména v situaci, kdy Asta tak nějak monitorovala okolí, s cílem pachové identifikace neznámého původu. To psí myšlení je stejně zajímavé. Dokáží bleskurychle vycítit změnu, že něco je jinak, cosi se děje. Přiběhla ke mně celá říčná, okamžitě mě začala olizovat, a když jsem se stále nehýbal, chytla mě za nohavici a snažila odtáhnout domů. Tenkrát to odnesly nejen kalhoty, ale i mé svědomí, že jsem ji tak trápil. Pejsek, který si dokázal dlouho pamatovat, když mu někdo udělal příkoří. V takovém případě byl problém vůbec pejska udržet na vodítku, když se s hříšníkem potkali. Jednou dokonce přetrhla vodítko, jen aby si vyřídila spáchané prohřešky. Naštěstí, vše tenkrát dopadlo dobře.
No a pošťáky?
Ty by ve dví roztrhala. Zazvonit na zvonek šlo jen díky položenému klacku, záměrně ponechanému k tomuto účelu.
Astička dorůstala a stárla, stejně tak jako já. Když tenkrát přišel její čas, byl jsem na studiích v Brně a v těch posledních dnech a minutách jsem u ní ani nebyl.
Pak přišel další pejsek, opět fenečka Bella, s jinou povahou a jiným chováním, na kterou mi však i s jistou nespravedlností chybí vzpomínky.
Někdy si ani neuvědomujeme, jak kolem nás běží čas, že stárneme a s námi stárnou naše děti, ale i naši čtyřnozí přátelé. V nemilosrdném odbíjení času dospíváme, rosteme, zažíváme první lásky, první rozchody, první zaměstnání……
A tak jsem po dostudování začal pracovat v Pardubicích. Ještě tři roky jsem bydlel u mamky, abych pak díky postupu v práci našel uplatnění v jiném městě, prožil 3 roky na ubytovně, na kterou nevzpomínám zle, ale přeci jen mít vlastní bydlení je mnohem lepší a svobodnější. V roce 1997 jsem měl obrovské štěstí a podařilo se mi sehnat malý byteček – garsonku, která sice všechno domácí dění nekompromisně ohradila jedním pokojem, včetně kuchyňské linky, přesto však s nově nabytou svobodou včetně naplnění touhy mít i doma pejska.
Pokračování příště.........
Poznámka pod čarou:
Uvedené fotografie, oscenované z kinofilmu, povstaly jak Fénix z popela na světlo světa po 30 letech, díky obrovské náhodě. A v takových případech vůbec nezáleží na kvalitě, nýbrž na připomenutí dětsví a dospívání. Pro vzpomínku, která je neopakovatelná a především ji nelze vyvážit žádným bohatství světa představovaným penězi či jinými cennostmi.
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Řidič najel do brány Bílého domu, policie to vyšetřuje jako běžnou nehodu
Neznámý šofér v sobotu v noci autem najel do brány Bílého domu. Náraz nepřežil. K přímému ohrožení...
Odbory svolávají další protest. Vadí jim změny v zákoníku práce a důchodech
Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) pořádá 21. května demonstraci na Malostranské...
Rakušan: Fňuk, fňuk ANO je legrační. Nenecháme se vytočit, řekl Havlíček
Ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima...
Další předvolební útok v Drážďanech. Terčem byl stánek protiimigrační AfD
Drážďany v sobotu zaznamenaly další předvolební útok. Tentokrát šlo o stánek protiimigrační...
- Počet článků 811
- Celková karma 17,03
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek