V proudu času věcí nadcházejícím.

Zase takové mé zamyšlení nad událostmi, které nás čekají. No, vlastně jedny z nejkrásnějších dnů v roce. Pokud jsme vůbec ještě schopni chápat jejich skutečnou podstatu.

Většina z nás se na ty dny chystají dlouho, v řadě rodin hospodyňky vyvíjejí své úsilí v tvorbě ty pravé atmosféry – na ty Vánoce pěkně poklidit, vyzdobit byt. K tomuto krásnému období patří i linoucí se vůně pečeného cukroví, které sice není vždy v hodnotových žebříčcích zdravé výživy.
Navíc, si dovolím tvrdit, že vony ty vejzkumy jsou stejně pro kočku. Vždyť kolikrát ty hlavy pomazaný přišli s jakýmsi vobjevem, že to je nezdravé, to druhé zdravé jen aby po nějakém čase to bylo zase všechno jinak.
A právě v tomto kontextu si říkám, že možná mnohé pomazané hlavy ani pořádně nevěděj, co sami chtěj.
A nakonec, v tom obecným selským rozumu věřím tomu, že vono když je všechno s mírou, je to dobrý.
Jenže, ono v tom mém dnešním škobrtání spojeném se zamyšlení, jde o něco jiného.
Vždyť to, aby člověk tak nějak prožíval dle starých zvyků ty svátky, vše - někdo jiný chystá daleko do dřív.
Příroda, i člověk.

Stačí se jen pozastavit, rozhlédnout ………

Všechny fotografie jsou po kliknutí ve větším zobrazení.

Stromky, které zdobíme všemi ozdobami a pod nimi nacházíme dárky. Vůbec nezáleží, jakou mají hodnotu, zde jde o víc.

Někdy vzhlížíme k zemi, v symbolice pokory.

Nebo vzhlížíme tam k nebesům, ve víře.

K prožití nejkrásnějších svátků v roce patří i všechny ty vodní plochy, ve kterých je hlavní chod na štědrovečerní večeři.

A náš každodení život provází všechny ty nádherné obzory, detaily a pohledy.

A z toho všeho, radují se všichni, třeba i anší domácí mazlíčci...

Přemýšlím, co na volné místo pomyslného papíru napsat na samotný závěr.
Advent, vánoce, pokora, ozdoby, štědrovečerní večeře......
Jenže to je prostě stále málo, něco mi tady prostě chybí, o čem to vlastně všechno je.
Všichni děláme, že víme, ale opravdu víme?

Pro mě je to třeba láska......

Co to vlastně je.....

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.
Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.1. Kor. 13. kap.