Splnění snu je předpokladem šťastného života.

Každý z nás ve svém životě má své sny a ideály, které se mu podaří nebo nepodaří splnit.  Sny jsou do určité míry hnacím motorem, který nás posunuje dál a dál. Ve sportu, v poznání, v dosažení vzdělání či výkonu povolání.

„Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.“      Mark Twain

Splnění snu není jednoduché, běžný život nám klade řadu různých překážek a nástrah. Pokouší naši trpělivost, dává možnost zvítězit aktivitě nad leností. Bohužel, řada snů i při největší námaze a odříkání se plní velmi špatně, díky financím, životním situacím, ale také handicapům.
Právě u řady lidí, kteří jsou osudem handicapováni, lze vidět hrdinství a obrovskou vůli k překonání právě těch překážek. Jejich pohledy na svět a vnímání skutečného štěstí by nám možná prospělo. Vždyť si mnohdy neuvědomujeme, že pravé štěstí je, že se ráno probudíme, postavíme se na nohy, vidíme, mluvíme či slyšíme. Tito lidé nepotřebují soucit a litování. Ale stejně jako kdokoliv jiný, potřebují podporu, pochvalu a takové to sportovní fandění. Stejně tak jako jejich blízcí, ať již rodiče, či partneři a partnerky.
Sám mám dva takové kamarády, kteří ač jsou na vozíku, milují sport spojený se závoděním s auty, ať již v rámci rally či autokrosu. A jejich nasazení k dosažení tohoto snu je neskutečné, byť by zdánlivě po malých krůčcích, jdou za svým cílem. A jeho dosažení není jednoduché.

S jedním z nich jsem se domluvil na rozhovoru, protože teprve tak může člověk nahlédnout na vše, co s tím snem je spojené.

Oslovil jsem společně s Pavlem Jelínkem z redakce MOTORMIXU s pár otázkami, právě jednoho z nich. Jmenuje se Tomáš Dvořáček, 21 letý kluk, který je od narození odkázaný na invalidní vozík. Bez ohledu na to, vybaven obrovskou vůlí dosáhnout cíle v řízení závodního auta a s cílem ukázat, že i takto tělesně postižený člověk si dokáže splnit svůj sen.

Tomáši, jak dlouho  sníš o závodění?

Tak ten sen jsem měl již od dětství. V pozdější době, kdy jsem začal fotografovat závody v motorsportu, jsem měl možnost nahlédnout více do zákulisí a všeho, co takové závody obnáší.
Čím dál více mě lákalo poznat, jaké by to bylo vyměnit tělo fotoaparátu za závodní volant. Dlouhou dobu však se závěrem, že je to nereálný sen.  

Už jsi někdy seděl v závodním autě nebo dokonce závodil?

V závodním autě jsem zatím vždy seděl pouze jako spolujezdec, ale musím říci, že jsem měl možnost díky pozvání závodního jezdce v rally a rallycrosu Petra Šimurdy, který mě a mého kamaráda pozval na  Autodrom v Hradci Králové – CzechRring. Tam jsem měl možnost svést se v profesionálních soutěžních speciálech  které mnohdy mají i více jak 379 kw. A musím říci, že když si člověk sedne do takových vozů, byť jen jako spolujezdec, tak se v člověku během krátké chvíle odehrává spousta emocí a také velká dávka adrenalinu. Možnost řídit osobní automobil mě bylo umožněno pouze na velkém uzavřeném prostoru a jednalo se o vůz ve kterém byla provedena speciální úprava na ruční řízení. A musím říci, že to byla nezapomenutelná zkušenost. Kdo ví, možná právě tento moment mě přivedl k tomu, na čem teď pracujeme.

A jak jsem měl možnost vidět, nyní dokončuješ stavbu svého závodního vozu. Je to tvůj první závodní vůz?

Ne, není, před tím jsem měl vůz Škoda Felicia, který byl ve špatném technickém stavu, který jsme s kamarády opravovali, včetně plechů a úprav podvozku. Během oprav mi byl nabídnut hotový závodní vůz.

Prozradíš čtenářům o jaký vůz se jedná? Pořídit takový vůz není jednoduché, nejen z důvodu financí, ale také složité. Máš i mezi přáteli nějaké odborníky, co ti poradí?

Jedná se o vůz značky škoda Felicia s motorem 1,6 a sportovní podvozkem…
Inspiraci hledáme zejména pomocí internetu a knížek, které jsou napsaní skutečnými odborníky, kteří tyto vozy dříve stavěli pro Škoda motorsport. A mezi mými přáteli jsou i automechanici a lidé se zkušenostmi ve stavbě závodních vozů.

Na přípravách pracuješ sám nebo s kamarády ?

Sám bych nebyl schopen závodní auto postavit, nejen kvůli znalostem a zkušenostem, ale musím si přiznat i díky omezením, vyplývající z mého handicapu. Ale mám kolem sebe kamarády a právě jeden z nich Pavel Král provedl úplnou přestavbu. Bez jeho podpory a pomoci bych se nikdy nepřiblížil tak blízko ke splnění svého snu, stejně tak jako bez pomoci například Jakuba Kluze  a Járy Kulhánka a dalších. 

Tomáši , už jsi to nakousl sám, jsi oproti ostatním limitovaný svým handicapem. Jinými slovy musíš řešit ovládání vozidla jinak, než běžný jezdec.

Ano, dá se říci, že už od mala vlastně stále řídím svůj stroj, ale koho by to bavilo bez spalovacího motoru a vůně benzínu. A právě toto byl ze začátku obrovský problém, zejména finanční. Protože úprava jakéhokoliv vozidla na ruční řízení pro invalidy je drahou záležitostí. Vzhledem k tomu, že pro závodní vozidlo jsem nepotřeboval úplně nové řízení, podařilo se nám sehnat celé zařízení formou sponzorského daru.

Jestli tomu dobře rozumím, tak vozidlo je už v podstatě hotové? Už jste i vyzkoušeli jak jezdí?

Auto má za sebou více jak 6ti letou závodní historii, takže je vyladěné teď ho moji mechanici pouze občas projedou do té doby, než bude ve voze namontováno ruční řízení potom se toho budu moci ujmout já osobně.
Kdy bude první test?

Nerad bych říkal nějaký termín, protože i s ohledem na finanční prostředky musíme vše řešit s rozumem. Teď je před námi zajištění doprava auta ke specializované firmě a montáž upraveného řízení.

Tomáši rozumím tomu a také chápu, že ta nelehká cesta je i věcí vytrvalosti a hlavně sil dojít k vytouženému cíli, na jehož konci bude tvé usednutí za volant a účast na svém prvním závodu. Jak se na to těšíš?

Jelikož jsou mé zkušenosti s řízením takového vozidla takřka nulové, nějakou dobu potrvá,  než se s autem kvalitně naučím, zejména v podmínkách autocrosu. Zároveň bych se chtěl účastnit i akcí, kde si samotní návštěvnici takto upravené závodní auto budou moci prohlédnout a třeba i vyzkoušet. Prostě aby viděli, že i takový handicap se dá překonat, když má v sobě člověk vnitřní sílu a dosáhnout řízení závodního auta bez použití nohou. 

Závodění je hlavně o penězích, ale v tvém případě jich asi nemáš nazbyt?

Tak podle mne se dnes všechno až moc točí okolo financí, které jsou na prvním místě, ale u mě se jedná o splnění snu. Přiznám se, že ze začátku jsem do toho skočil tak říkajíc po hlavě a ze samého zapálení pro věc, jsem nad finanční stránkou dvakrát neuvažoval. Na druhou stranu kdybych možná tenkrát uvažoval jen nad financemi, tak bych nebyl tak kde jsem dnes. S pomocí lidí, kteří mě v tomto podporují,  jsme již ušli pořádný kus cesty  a teď už by to vzdal jen blázen. I když je před námi ještě spousta překážek,  my se do toho pomyslného cíle dostaneme.

Podařilo se ti sehnat i nějaké sponzory ?

Ano. velké poděkovaní patří firmě DH servis, kde se mě i přes své velké pracovní vytížení snaží podporovat, jak jen mohou. Dále Firmě API, která věnuje starší ruční ovládaní, autodoprava Vlad. Šolín, kde mám možnost dočasného parkovaní vozu a autovrakoviště Vik, které mi poskytuje starší náhradní díly 

Tomáši,  neméně důležité je vůbec medializace a prezentace tvého úsilí. Navíc v něm spatřuji mnohem více, než jen cosi o závodění a stavbě závodního auta. Je v něm i díky tvému handicapu poslání i ostatním postiženým lidem. Prezentuješ někde tvoji cestu za splněním snu?

Ano, před několika dny jsem vytvořil  webové stránky, kde budou moci všichni, které to bude zajímat, sledovat průběh právě té mé cesty za snem, včetně možnosti dotazů na které se budeme  odpovídat.

Tomáši, děkuji ti za rozhovor a přeji ti aby se ti podařilo dojít úspěšného cíle.

Dále zveřejněno zde :