(V)očima diváka – ta naše Meryčka, aneb musím se vždy zasmát.

Dnešní vzpomínku věnuji herečce, která se mi zapsala do paměti nejen svými rolemi. Dokonce jednou z rolí si na ni vždy vzpomenu při provádění kutilských činností.

A že některé kutilské činnosti jsou opravdu neoblíbené, tedy alespoň pro mne. Zrovna loni, po jistém havarijním stavu komínu bylo nutné provedení vymalování nejdříve jedné malé komůrky, od které se odvinulo vymalování celého bytu.

Však to znáte…. Dokonce na to existuje jedno pořekadlo, že je lepší vyhořet, než malovat i když konečnými důsledky to je ještě horší. No postup znáte sami, pokud si malujete sami. Očistit zdi, případně oškrábat a pak malujeme, štětkujeme, válečkujeme…
ve chvílích působení největšího odporu k jakémukoliv předmětu spojeného s touto činností je přímo balzámem na duši nádherná česká seriálová komedie, obsazená mnoha úžasnými herci Taková normální rodinka.

Vzpomínáte na ta úžasná slova o tom, aby alespoň ten strop zůstal bílý?

A v celém tom seriálu a také v díle o malování hraje úžasnou babičku zapálenou do psaní kriminálních příběhů paní Marie Rosůlková.

Paní Marie Rosůlková se narodila 17. prosince 1901 v Plzni a pocházela z rodiny ševce. Od mala milovala herectví, ale nemohla studovat konzervatoř v Praze, protože na škole už byl její bratr budoucí architekt a katolický kněz Jan Rosůlek. Vystudovala tedy obchodní akademii a vedle své páce v pozemkové bance se aktivně a nadšeně věnovalo tomu, co ji nade vše bavilo – herectví v ochotnickém divadle. Její nadání ji však přivedlo na prkna až na scény známých a velkých divadel, jako například Divadlo Vlasty Buriana, Městské divadlo v Plzni, Vinohradské divadlo či Městských divadlech pražských. Často hostovala i v Činoherním klubu a bylo tak otázkou času, kdy se objeví i na stříbrném plátně.
Za dobu svého herectví, kterému se věnovala, až do svých 91 let vytvořila bezpočet malých a velkých rolí. I když co jsou to vlastně ty malé role, když jsou zahrány precizně.
Já osobně, když slyším jméno herečky Rosůlkové, okamžitě si vzpomenu na již zmiňovanou babičku v Takové normální rodince, či neodbytnou a vlezlou bytnou Harringtonovou v komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku, bytnou v komedii Šest medvědů s Cibulkou či Američanku v komedii Zítra vstanu a opařím se čajem.

Mezi její divácky oblíbené role patří seriálové postavy například ve Sňatcích z rozumu, Byl jeden dům, Nemocnice na kraji města, Zkoušky z dospělosti, Synové a dcery Jakuba skláře či Křeček v noční košili.

A u kolika dětských diváků získala své sympatie v pohádkách, jako například Povídám, povídám pohádku, Jablíčko se dokoulelo, Zlatovláska či v Pohádce o putováni.

Krásným způsobem na herečku zavzpomínal Svatopluk Beneš v knize  Být hercem :

Když jsem nastoupil do angažmá v Městském divadle na Vinohradech mne vlídně dvě herečky, od nichž jsem se vlastně nikdy neodloučil. Byly to Marie Rosůlková a Eva Svobodová.... Marie Rosůlková – Mařenka nebo Meryčka, jak ji nazýváme, hrávala sice ženy, o jejichž přízeň muži bojovali, ale ve skutečnosti zůstala po celý život naivkou. Jako by kdysi (říká, že poslední narozeniny měla, když ji bylo třicet devět let) zastavila ručičky na hodinách. Jakmile slyším třeba jen z dálky její švitoření, vrací mne zpátky do doby, kdy jsem ji poznal. Protože ji nikdy nic nevyvedlo z míry, klouzala po laškovných vlnách života s úsměvem na rtech.

Paní Rosůlková zemřela 15. května 1993 a místem jejího posledního odpočinu je Vyšehradský hřbitov.

Díky jejím filmovým rolím, je zde však stále s námi, se svým vlastním humorem a noblesou.

Dokument, připomínající život této herečky naleznete zde :