Jak jsem se stal šoférem…..
Ačkoliv si to člověk nechce připustit, tak je to skoro už tři desetiletí, kdy jsem při studiu v moravské metropoli absolvoval další „školní ústav“ s názvem AUTOŠKOLA. Dnes, kdy se k tomu po letech vracím, už jen vzpomínám na různé komické situace doprovázející první krůčky při držení a točení volantu a na nohy, které tu a tam činili prapodivné sladěné pohyby. A ty všechny pravidla, vyhlášky zvláštní slovní propojení, která pak činily a činí mnohým dodnes, problémy při testech. Některé otázky, která jsem nepochopil dodnes. Třeba o umístění světel, které stejně dělá výrobce vozidel a nebo je instalují odborné servisy. Hodiny teorií o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a první usednutí do takové podivné věci, jakou je trenažér. První minuty pocení při odhadování vzdálenosti a podivný stud při vyjetí z dráhy. Ale co si budeme povídat, to nejlepší vždy přichází o něco později.První jízdy se skutečným auťákem. Nezapomenutelné je i první usednutí za volant skutečného auta a jízda v kužely vytýčené trati uzavřeného placu, hučení motoru, poskakování do předu ukončené zhasnutím motoru. Už si matně vzpomínám, co to bylo za auto, ale tehdy určitě nějaká ta škodovka. No a postupné zlepšování a získávání pocitu, že už mi to teda jako jde. No, a když mi to teda jde, to už můžu do provozu. V něčem připomínajícím žákovskou knížku byl rozpis další zkušební jízdy a jeho netrpělivé očekávání, které se i naplnilo. A je to tady, pronesl jsem po té, co se zjevila má oblíbená škodovka – usednu do ní, vedle mě instruktor a už se pomalu rozjíždím. No a ty moje chybičky a občasné přibrždění z druhé strany a s rozumným rozborem udělané chyby. Pamatuji si, jak jsem nadšeně v cíli vystoupil z auta s tím, jak se těším na další lekci. Moji spolužáci na rozdíl ode mě, byli nějak rozhození. Podle jejich líčení měli instruktora, který spíše odrazoval vůbec autoškolu dělat. Další lekce na sebe nenechala dlouho čekat. Na dané místo jsem se dostavil s časovým předstihem a netrpělivě vyhlížel toho svého instruktora s oblíbeným autem. Podivný zmatek ve mně vyvolala s rachotem přijíždějící vétřieska. No to snad není to mé vozidlo, pronesl jsem sám sobě vnitřním hlasem.Jenže bylo.
Z vozidla nejdříve vystoupil bledý a vytočený kolega a ze strany spolujezdce se doslova vyvalila jakási mužská koule. Když jsem viděl tento obraz, pronesl jsem větu, kterou zde nemohu napsat.
No co Vám budu povídat, nakonec v životě potkáme spousty arogantních pitomců. Ještě jsem se ani pořádně nerozjel a už jsem dostal první spršku sprostých slov. Postupně jsem pochopil, že pro tohoto arogantního pitomce jsem jen kus něčeho zbytečného a otravného. Jenže já jsem prostě ten řidičák chtěl a tak jsem spousty nadávek vypouštěl. Nicméně, příjemné to nebylo, navíc brněnská metropole doplněná o ty podivné vláčky nazývaných domorodci – šalina.
Čím více jsem blba ignoroval a nenechával se vytočit ( no mezi námi, ve mně vřelo o sto šest) tím víc byl nepříjemný. Je to jako s tlakovým hrncem – vše do únosné meze.
Po několika jízdách a na další lekci při průjezdu kdesi Medlánkami po té, co jsem byl jistým tělesným orgánem nazván, jsem prostě prudce zabrzdil.
Arogantní koule se dala do pohybu a čímsi, co připomínalo hlavu, narazila do skla. Ze mě zcela neplánovitě vypadla slova ve smyslu - že ještě jednou uslyším urážku, tak si budu buď stěžovat, nebo to někde napálím do stromu.
Agresor jen vytřeštil oči, slabým hláskem prohodil ať na něj nekřičím a po zbytek cesty mimo základní udání trasy už nepromluvil. Po zbytek autoškoly jsem na něj narazil už jen párkrát. Nějak celkově se té naší skupině začal vyhýbat.
Nakonec vše dopadlo dobře, testy a zkoušky jsme všichni udělali a od té doby se honosíme řidičáky.
A když to vše tak píšu napadá mě jedno motto :
„Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.“ Jan Werich
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
- Počet článků 811
- Celková karma 25,05
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek