Ó Pane můj...

za pár hodin zapálíme čtvrtou svíčku na adventním věnci. Je to poslední zapálení této svíčky v roce 2014. Je to jako se zrozením, jen jedenkrát v životě a nikdy více. A přesto žijeme v pocitu falešné samozřejmosti. Ten klam prorostl do našich duší a tam zakořenil.

Za pár hodin zapálíme poslední svíci - možná z důvodu, že se to tak dělá. 

Spoustu věcí děláme, protože se dělají. Nehledáme smysl a pravdu, je to příliš náročné. Čím lépe se máme, tím více frfňáme a opovrhujeme druhými. Do našich nabubřelých slovníků dostaly se nám nové pojmy – chátra, socka, lůza, nemakačenkové, tuláci a bezdomovci.Jenom my jsme ti správní. A v těch našich přihlouplých hodnoceních druhých, snadno zapomínáme sami na sebe a na naše vlastní skutky. Přespříliš často zapomínáme na to, že jakou měrou soudíme, takovou nám bude odměřeno.

Oděni do falešného krunýře vlastní nesmrtelnosti s falešnou jistotou, že tak jak se máme dnes, budeme se mít určitě i zítra a po zbytek našich dnů. Falešná představa destrukční silou ničí lidskost a moudrost. Ve vlastní pýše a namyšlenosti hledáme jen ty sobě rovné. Přitom stačí kousek ledu na silnici a celý náš život se jak domino zhroutí.

 Zapalujeme poslední svíci, ve které jsou možná poslední naše naděje na prozření. Vždyť jsme tak nesmírně smrtelní.

Svět kolem nás je plný barev, není ani bílá ani černá. Vždy jde o úhel pohledu a hledání ....

 Pane, ať naše kroky vede dobro v srdcích, aby kolem nás nebyli lidé smutní, aby jsme využili naše vrozené dary k pomoci a potěšení druhých. Aby nikdo nebyl třeba na těch schodech života tak strašně sám...

Aby jsme prostě byli štastní a radovali se nejen na samotné vánoce....

 Nechť nám všem svíce a její světlo očistí naše duše od všech bolestí a strastí

přinese všeliké to požehnání

a ukazuje nám všem cestu

  Vážení přátelé,

přeji Vám všem pohodu, klid a štěstí. Přeji Vám tisíce drobných štěstíček po všechny dny  a roky následující. Štěstíčka drobná a přehlédnutelná, že třeba každý den vstaneme, vrátíme se z cest, najdeme sílu bojovat se všemi překážkami a že jsme štastní ze všech těch drobných a nenápadných dobrých skutků.

A snad jedna malá " pohádka" na závěr:

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,  ovce postaví po pravici a kozly po levici.
Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘
Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?
Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?
Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘
Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘
Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!
Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘
On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘
A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

 Matouš 25 kap.