Veselé škobrtání v adventním čase

nebo také odvážnému štěstí přeje. To byl průběh 3. advetní neděle spojený s návštěvou skanzenu Veselý Kopec.

Ranní probuzení bylo plné rozhodování - jet či nejet.  Pohled z okna přímo odrazoval k jakémukoliv výletu. Dešťové přeháňky skrápěly ulice a ne a ne ustat. Díky výdobytkům dnešní doby jsem si nalezl na internetu příslušné stránky věnující se aktuální předpovědi počasí. No na Veselém Kopci neprší - jedeme. A tak jsme vyrazili. Já navíc obdařen jistou naivní představou, že proměnlivé počasí odradí lidi a nebude tam narváno. Hned po příjezdu do cíle bylo vidět množství zaparkovaných aut, které tvořily jednotlivé řady na místní louce. Po zaplacení parkování v poli, jsme se začali prodírat protisměrnými davy lidí, z nichž řada netušila po které straně se vlastně chodí. 
A tak docházelo ke komickým scénám při souboji o prostor mezi osádkami aut mířícími co nejblíže ke skanzenu a skupinami chodců.
Když už jsme tedy doškobrtali k onomu vstupnímu místu, ve kterém se hradil příslušný poplatek vstupného a vystáli jsme si slušně delší frontu, pochvalovali jsme si počasí na které jsme měli nakonec štěstí. Je advent a tak jsem se nechtěl nějak znepokojovat průběžnými sadami blbů, kteří ve své vlastní malosti poněkud nepochopili, že slušnost je frontu si vystát a ne bezohledně předbíhat.  Nakonec, vždyť ta neomalenost a nevychvanost je tak nějak v těch našich končinách normální.
Konečně jsme překonali vstupní kontrolu o úhradě vstupného a vydali se křížem krážem oním místem. No, co Vám mám povídat - návaly, strkanice. Zajímavé situace nastávaly zejména v místech nabízejících občerstvení. Stánek, úzká cestička, davy v obou směrech a do toho zejména korpuletní spoluobčané krmící se všemi těmi " zdravými " pokrmy. Zejména jedna korpuletní dáma mě poněkud oboustraně ohrožovala - svými zády rozměrným batohem nejspíše s jdlem a svým předkem mě ohrožovala pojídaným langošem.
Nakonec jsme se tam přeci jen proškobrtali a kde to šlo a dav to vůbec umožnil, nahlédli jsme i do světniček. No a focení? No, chvílemi to byl tvrdý oříšek spojený s adrenalinem.
No a co říci na závěr?  Myslím si, že si příště tuto návštěvu v tomto období raději nechám ujít.

Ale myslel jsem i na své zdejší přátele - a tak pár snímečků z toho dnešního škobrtání.
No a u některých snímků omluvte kvalitu, mnohdy mi šlo i o život :-)

No uznejte sami, nemám nárok na malou odměnu za to dnešní snažení?
A tak jednu malou skladbu za tu dnešní odvahu.