Vrbice, Potštejn, Velešov a dvounohé prase

Volné pokračování fotoblogu věnovaného poutnímu místu Homole.Putování v krásném okolí podhůří Orlických hor.

Tak vyrážíme na výlet, po posledních, ne zcela příjemných dnech si vyčistit hlavu a podívat se na všechny ty krásné věci. A je doba dovolených, a tak jedem za krásami naší vlasti. Malá příprava a jedeme. Postupně zdoláváme ty města a městečka, bedlivě sledující i kolegy řidiče, kteří spíše stylem jízdy připomínají pitomce, věřící v reinkarnaci.
Zapnuté rádio informující o případných komplikacích na silnicích, ale také rady, jak nejlépe prožít dny na dovolené.
A také malé rádiové retro, ve kterém moderátorka, patrně z vlastních zkušeností hodnotila, jak jsme dříve byli vlastně hloupí, protože jsme si vozili ty usmažené řízky, zavařené maso, vařiče a kde co dalšího.  A jak je vlastně dobře, že si dnes už můžeme dojít na jídlo do restaurace a jak je vše úžasné.
Postupně ukrajované kilometry a postupně se objevující oblast, předznamenávající cíl našeho výletu. Těším se na ty místečka, která člověka oslní, aniž by je nějak zvlášť plánoval.
Prostě si člověk jede a najednou se před ním objeví krásná scenérie, tekoucí voda, zajímavá stavba nebo jen osamělý strom, přesto tak hrdý a vévodící jinak prázdnému okolí. A když je na takovém místě možnost bezpečného zastavení a zaparkování, rád si vyndám ten chleba se salámem a čerstvou zeleninou. V klidu si sednu do trávy, v klidu a v pohodě se nasvačím.
Ono to má totiž svoji romantiku, podobně jako gulášek vařený v kotlíku nebo právě na plynovém vařiči. A oheň, pivečko, kytara a přátelé  - co vlastně může být více romantického?
A protože fotoaparát nosím stále u sebe, mohu se s Vámi přátelé podělit o ty místa, která jsem navštívil. Navíc – je tam skrytý jeden obrázek, který je spíše kvízem.
Podařilo se mi totiž vyfotit stopu dvounohého prasete. Poznáte která fotografie to je?
A tak ted už jenom ty obrázky: 

Začátek cesty a první pauza- Rozhledna Vrbice a krásný pohled do okolí

 A pokračování - malý přesun a člověk kousek od Potštejna narazí na slušné parkoviště s cedulí lákající návštěvníka k zastavení. Tabule s upozorněním, návštěvníku  zastav a jdi se podívat na zříceninu hradu VELEŠOV. Přátelé co Vám mám povídat, byl jsem zdrcen - čekal jsem alespoň něco, co by vůbec zříceninu připomínalo. Místo toho husté křoví, rozpadající se dřevěné schodiště, u které spíše připomínalo atrakce určené k plnění stezky odvahy nebo vhodné místo pro milovníky adrenalinu. Ale musím být spravedlivý - výhled úžasný.
A tak pár snímků ze zříceniny hradu Velešov:

Tak a ještě pár kilometrů a jsme na Potštejně