Tak se mě to usadilo ….

ve voku. Tedy gramaticky správně „ v oku “, abych zbytečně nepřiváděl do infarktu strážce jazyka českého.

Zrak – jeden ze základních smyslů, které člověk má.
Dvě oční bulvy, které mu dávají možnost vidět svět kolem nás,
vnímat všechno to krásné i ošklivé.
Jenže tu a tam, nám do toho oka něco spadne,
něco se nám tam uhnízdí,
nebo nás i zblbne.
Někdy nás upoutají lýtka krásných dívek a dam,
někoho lýtka chlapců a mužů,
někoho krásné obzory,
někoho zas ……..

A ke všemu ještě to léto, rybníky, řeky, pláže a plavky ...

Ach ty oči.

Já ty své mám taky rád, i když někdy zlobí.
Třeba loni, to mršky prověřily dosah mých rukou při čtení. 
A když už krátké byly, handicap brýle vyřešily.
Prý brýle někdy víc sexy člověka udělají.

Jo a zas v posledních dnech,
nejspíše zasaženy romantikou léta a žní,
znechucené ničivými pojezdy kombajnů při žních,
jako by s obilím soucítily
a mě se za vše pomstily.

No a tak se mě to usadilo ve voku ….

Již třetí den, ranní stávání,
a ranní hygiena s textem "Outsider waltz".
S pohledem do zrcadla, který vyděsí
a zažité rituály do kouta vytěsní.
A já to tam stále mám -
není to ani brunetka, ani zrzka
není ani štíhlá ani korpulentní,
není to ani ona,
ani on
je to ono,

to proklatý ječný zrno.

A tak když už je to léto a doba táboráků s krásnými písněmi jednu ze života přikládám.
Jo a lidi - krásný léto.