Příběh matky - když historie promluví
Kolikrát jsem navštívil různá historická místa, jako připomínku minulých událostí, ale i životů lidí a jejich umu, skutků a odkazů. Mnohé z nich s nečitelnými nápisy, poničenými náhrobky, fasády či znaky.
Jména, označení, která v doteku minulosti neříkají nic. V prach se obrátíš, je psáno v Bibli. Jak říká Miroslav Suchý: On je vlastně celý prožitý život nehmatatelný a o tom, že jsme jednou žili, pak vypovídají naše skutky.
Dnes ale mohu říci, že jsou vzácné okamžiky, kdy nejen skutky, ale i odhalené příběhy.
Měl jsem totiž možnost být o víkendu v obci Dohaličky u toho, když minulost poodhalila životní příběh jedné rodiny po 156 letech. Je to příběh matky, kterou zasáhly tvrdé rány osudy. Přišla o to nejcennější, co každá matka má bez ohledu na staletí.
Smrt vlastních dětí.
A tak ti můj čtenáři přináším právě příběh jedné matky, který vyhledal a popsal pan Radek Balcárek z Gardy města Hradec Králové a Jiří Synek z Komitétu pro udržování památek 1866 a s jejichž svolením zveřejňuji sepsaný příběh:
A právě zde začíná objevený příběh Sophie Leonhardi. V bitvě u Hradce Králové 3. července 1866 překročil řeku Bystřici u Osady Kopaniny 3. pomořanský pěší pluk č. 14 a postupoval na nedaleké Dohaličky. V jeho řadách byl i pruský setník Arthur Leonhardi. Prudkou dělostřeleckou palbou rakouských děl byl však smrtelně zraněn střepinou do hlavy. Jeho pluk nechal na jeho hrobě v Dohaličkách postavit kříž v srpnu 1866, než se jednotka vrátila zpět do své vlasti. Jak přijala onu smutnou zprávu o smrtelném zranění syna matka Sophie, nám historie neodhalí. Takové okamžiky jsou příliš soukromé, intimní a velmi smutné. Jako matka, však nechtěla, aby pozůstatky jejího syna zůstaly neuctěny. A tak na místě posledního odpočinku nechala vybudovat náhrobek s mramorovým křížem.
A nejen to. Nechala sem převést i ostatky svého prvního zemřelého syna Rudolfa i s jeho původním náhrobkem z dalekého Poznaňska. Exhumací ostatků padlých bojovníků a jejich převozů zpět do vlasti k rodinám zažila česká bojiště války 1866 bezpočet. Toto je však ojedinělý případ exhumace a převozu ostatků naopak z domova na bojiště.
Paní Leonhardi pak každoročně se svou dcerou navštěvovala poslední místo odpočinku svých dvou synů a u jejich hrobů a v dohaličském kostele trávila mnoho času.
Stala se štědrou mecenáškou dohaličského kostela, neboť věnovala peníze na obnovu jeho vybavení zničeného v průběhu války 1866 a v roce 1872 zaplatila i novou křížovou cestu. Kostel v Dohaličkách byl však staticky nestabilní a musel být několikrát opravován.
Díky nestabilitě se však 15. března 1888 zřítil.
Na jeho místě byl v letech 1894 – 1896 postaven kostel nový, který můžeme obdivovat dodnes.
Zubu času neunikl ani hrob setníkova bratra Rudolfa. Mohyla byla rozlomena a litinový kříž byl značně zničený. V loňském a letošním roce byly oba pomníky a šachetní kříž obnoveny i díky vybraného dobrovolného vstupného na letošní bitevní ukázce na Chlumu. Obnova míst posledního odpočinku obou bratrů, ale i ostatních padlých ve válce, je připomínkou obětí nesmyslné války.
Příběh jedné matky kdesi z minulosti je jakýmsi hodnotovým poselstvím i do dnešní doby. Je symbolem mateřské lásky a smíření.
Epilog:
Jak nejlépe zakončit tento příběh? Těžce se hledají slova.
A jak na víkendovém pietním aktu řekl ve svém projevu Miroslav Suchý, předseda Komitétu pro udržování památek z války roku 1866:
Tento silný příběh milující matky, jenž si zde připomínáme, má i velký přesah do dnešních dnů. Podle statistik je v ČR vážně výjimečná v tom, že provádí velké množství kremací bez obřadu. Až třetina pozůstalých se nerozloučí se svými blízkými. V Praze je to dokonce 70% pozůstalých, kteří zvolili kremaci bez obřadu. Konzumní bezohlednost sahá až za hrob.
Matka bratrů Leohardinů v roce 1866 svým rozhodnutím vytvořila dílo lásky, ušlechtilosti, víry, dobrotivosti a soucitu.
Příběh matky |
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Pavel Vrba
Pocitově pocitové vnímání světa
s roztodivnými obrazy kaleidoskopu dnešní doby. Přiznám se, že dnešnímu kaleidoskopu čím dál víc nerozumím. A mohu si za to sám. Bráním se rychlosti dnešní doby a v řadě děl vidím stopy povrchnosti.
Pavel Vrba
Hlasy volající po zákazu osobních zbraní se mi líbí
a hodně mě inspirují. Mají totiž logický a smysluplný základ snahy o ochranu života a zdraví. Proč zvyšovat riziko, že dojde k další tragédii. Navíc, když je to cesta, vytvářející dokonalý systém ochrany lidí v naší demokracii.
Pavel Vrba
Záblesk podivné náhody
a ne jediné. Ono jde člověče o to, jak se na svět díváš. A vono to naše dívání není jednoduché. S oblibou říkám, že dnešní doba je ideální na to, aby člověk zblbnul. A když zahlédnu premiéra Fialu, jak mává rukama při projevu,
Pavel Vrba
Tyhle svátky jsou fakt náročný
nebo to je tím, že stárnu? Těšil jsem se moc, třeba už jen proto, že je nestrávím v šedi města, ale v náručí přírody. A přitom těšení jsem netušil, jakým způsobem do vytoužené romantické atmosféry zasáhne pí Columbová.
Pavel Vrba
Tak co lidi, jak prožíváte svátky?
U nás to probíhá normálně. A normálně myslím i dobu před samotnými svátky. Takové to nákupní šílenství mě osobně přímo odpuzuje.Člověk má stresů v rámci celého roku dost na to, aby tomu otevíral dveře i o vánočních svátcích.
Pavel Vrba
Minuta ticha skončila
a já přemýšlím, jak vyjádřit obrovský smutek, který musel zasáhnout každého člověka. Slova se hledají velmi těžce. Navíc, když ne vždy dokáží v obrovské bolesti jakkoliv pomoci.
Pavel Vrba
Za pár dnů je tady Štědrý den
a s ním spojené svátky. A já si tuto dobu prostě užiju. Nic na tom nezmění ani tragikomická představení politiky a jiné jak je dnes moderní používat, šíření blbé nálady.
Pavel Vrba
Necháš ty moje ponožky?
zvolal jsem přísným hlasem. Člověk přeci jen tak nemůže tolerovat nekázeň a snahu o získání nadvlády u rodinného krbu. Navíc když to zabolí bolestí mnohem menší, než je bolest v srdci.
Pavel Vrba
Kde ani prezident nepomůže
stejně jako Tomio či jakýkoliv jiný populista. Jsou to tisíce okamžiků běžného života. Třeba prožití víkendu a chystání oběda. Tedy doba, která startuje klasickou otázkou: Co si uvaříme k obědu?
Pavel Vrba
Dokonáno jest a já otevřel deníček
Právě se uzavřely volební místnosti a stovky členů volebních komisí budou sčítat hlasy. Věřím, že spousta lidí bude netrpělivě čekat, zda zvítězí ten jejich kandidát. Odvolil jsem. A jsem rád, že tato nechutná doba skončí. Snad.
Pavel Vrba
Utíkám před zkažeností dnešní doby
od sobotního dne, jako by se zem propadla někam do tmy. Kolem se šíří zápach a mnozí tomu ještě tleskají. A nezměním to a ani nechci. Znám totiž jeden úžasný recept, jak přežít v divné době.
Pavel Vrba
Uplynul den od prvního kola
a mě je nějak smutno. Nejsem smutný z toho, jak první kolo dopadlo, spíše z toho, jaká vlna se žene napříč společností. Přiznám se, že politiku prakticky nekomentuji, ale dnes udělám výjimku.
Pavel Vrba
Toulky po krajině - symboly podzimu
a pro mě osobně období neúžasnějších barev přírody. I malé a zdánlivě titěrné detaily dokáží oslovit procházejícího poutníka.
Pavel Vrba
Toulky po odkazu krajiny – část první Střezetice
dnešní do mlhy oděné nedělní ráno přímo vybízelo k opuštění pohodlí bytu. Nakonec, jsme vybízení naší skvělou politickou garniturou k otužování, šetření a utažení opasků, nošení svetrů....
Pavel Vrba
Tak tohle se mě ještě nestalo
a začínám mít pocit, jestli to náhodou nebude tím, jak člověk dozrává a stává se geniálním. U ranní kávy rozhlédnu se z okna do krajiny a v tu ránu mám nutkavý pocit vyrazit ven. Projít se a zachytit podzimní paletu barev.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 811
- Celková karma 25,01
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek