Sobota 28. března 2020, svátek má Soňa
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 28. března 2020 Soňa

Vzpomínka na jednoho člověka

9. 02. 2020 8:00:00
od jehož narození dnes uplynulo 160 let. Nebyl známým politikem a vůdcem. Naopak, byl obyčejným člověkem. Jedním z mnoha, kteří v této zemi po celou tu dobu žili a žijí.

Ale i obyčejný život se v kontextu historických událostí může stát neobyčejný.

A když píšu tyto řádky, cítím tam někde uvnitř obrovskou pokoru a úctu. A je určitým paradoxem, že ještě před rokem, mě to jméno neříkalo vůbec nic. Myslím si, že naše životy se pohybují po různých drahách životního poznání a v průsečících. A netušíme, že některé z nich mohou být naše osudové. Třeba v obrovském poznání.

Člověk, na kterého dnes vzpomínám, se jmenoval Josef Volf. Narodil se v Máslojedech u Hradce Králové dne 9. února 1860 v rolnické rodině Mikuláše a Anny Volfových, jako sedmé dítě. Žádný člověk si nevybírá svůj osud. Josef byl šestiletým chlapcem, když jeho rodný domov a přilehlé okolí drtivě sevřela prusko-rakouská válka 1866. Těžko si představit, všechny ty pocity, které v té době prožíval a které ho provázely po celý jeho život.
Josef Volf se angažoval na poli údržby památek na bojišti z roku 1866 a působil zde také jako průvodce. V úvodu své knihy o historii prusko-rakouské války roku 1866, Josef Volf napsal malé vyznání:
„Byl jsem z mnoha stran od svých přátel a známých žádán, abych napsal své paměti o průběhu bitvy u Hradce Králové roku 1866, vyhovuji přání tomu a snažím se stručně a srozumitelně popsat tuto krátce trvající, ale velmi krvavou bitvu, jakož i to, co během mobilizace, za bitvy a po válce se dělo ve vsích, o čemž v žádném ze stávajících spisů zmínky se není.
Službu průvodce jsem konal vždy jen z ochoty. Velký zájem ke všem památkám z této války se zakořenil pevně v mém srdci i tím, že jako útlý chlapec jsem viděl ony hrůzy a slyšel sténání a křik raněných vojáků a pak přemýšlel jsem, co tisíců nejlepších zdravých mužů v jarém věku padlo za oběť násilné smrti a bez rakví bylo do společných hrobů naházeno a hlínou zahrnuto.

Díky sepsaným Vzpomínkám na válku 1866 se můžeme například dočíst:

Ve třech obytných světnicích leželi na zemi 42 ranění vojínové. Byli to většinou Maďaři, Rumuni a Slováci. Ve veliké světnici leželi na postelích dva ranění důstojníci. Uprostřed světnice stál veliký stůl, na kterémž se prvý čas prováděly operace, hlavně amputace, neb vyjímaly kule z těl. V některých usedlostech byli ranění vojáci i ve stodole na mlatě položeni. Všechny peřiny, jež matka měla v zásobě, byly Prušáky prostřeny pod raněné vojíny. My, celá rodina, ubytovali jsme se v malé kuchyni a spali jsme na půdě na slámě z olejky, přikrývajíce se šatstvem neb plachtou.

Když příštího jara r. 1867 před květnou nedělí jsme my, chlapci, hledali "kočičky" k posvěcení v lese Havranci, spatřil jsem na východní straně lesa toho v příkopu mezi dvěma hroby ležet rakouskou kuli od pušky. Skočil jsem do příkopu a spatřil jsem celou holou nohu (chodidlo) z hrobu vyčnívati; byla úplně černá. Uleknuv se hrozně, volal jsem ostatní chlapce, a ti běželi k dělníkům nedaleko od nás pracujícím. Byli to dělníci od naší obce najatí, kteří měli za úkol všechny hroby v katastru obce důkladně opravit, protože v zimě země na mnohých hrobech tak se slehla, že části mrtvol z hrobů vyčnívaly.

Prožité události roku 1866 přivedlo Josefa Volfa k myšlence zřídit na Chlumu muzeum, které by připomínalo prusko-rakouský konflikt 1866. V pátek 3. července 1936 bylo u příležitosti 70. výročí bitvy na Chlumu slavnostně předáno nové Válečné museum 1866, vystavěné letech 1932-1936 přičiněním Komitétu pro udržování pomníků na bojišti Králové-hradeckém.
Josef Volf byl nejen sedlák, ale i milující manžel a otec. Se svou milovanou ženou Františkou měli 9 dětí. Jak sám uvádí v knize Z pamětí starého českého sedláka (rok vydání 1932):

A Bůh nám na všech stranách žehnal. Narodilo se nám 9 dětí, vesměs zdravých, 7 synů a 2 děvčata, z nichž vyrostlo v statné muže 5 synů, schopných vesměs služby vojenské a zúčastnivších se války světové; 3 z nich byli rolníci, 2 aktivní důstojníci.
Dožili jsme se s milou manželkou ve zdraví již 50. výročí sňatku a při denních vzpomínkách na naši velikou, plodnou a požehnanou práci díky Pánu Bohu vzdáváme a těšíme se ze svého života.

Když pročítám knihy Josefa Volfa (Vzpomínky na válku 1866, nebo Z pamětí českého sedláka) nemohu se ubránit myšlence, že mu nejspíše nějaká zlá sudička přisoudila celý jeho život poznamenaný dopady válečných útrap. Nejen rokem 1866, ale i 1 a 2 světovou válkou.

Tolik vzpomínek na dva dospělé syny, tragickou smrtí zemřelé, nejstaršího Josefa, majora československého vojska, a Jana, 14) rolníka a vlastníka usedlosti čís. 16, zemřelého jako četaře roku 1916 na ruském bojišti, a vzpomínky na trpký nevděk od lidí cizích, nýbrž i velmi blízkých, zakalují naši svěží a veselou mysl.

Josef Volf zemřel v rodných Máslojedech 28. 1. 1937. Byl tak ušetřen zprávy o násilné smrti jeho syna - brigádního generála Václava Volfa, kterého popravili nacisté dne 24. 11. 1942 za velezradu.

Fotografie z archivu rodiny Josefa Volfa zveřejněna s laskavým svolením pravnučky Blanky Volfové.

K výročí 160 let narození Josefa Volfa přináším malou vzpomínku:

Autor: Pavel Vrba | neděle 9.2.2020 8:00 | karma článku: 24.87 | přečteno: 645x

Další články blogera

Pavel Vrba

Jak to prožívám já, aneb o naději

a mém současném žití ve stínu Covidu-19. O plusech a mínusech současných dnů. Jedno je však jisté – všechno je a především bude jiné. A já mám i nemám strach, vlastně na něj nemám vůbec čas.

26.3.2020 v 12:12 | Karma článku: 15.84 | Přečteno: 365 | Diskuse

Pavel Vrba

Vánoční nákupy v půlce března

Alespoň tak jsem si dnes připadal na našem pravidelném týdenním nákupu v jednom obchodním řetězci. Nejspíše jsme s pí Columbovou mezi řadou jiných nakupujících, vypadali jako exoti.

14.3.2020 v 16:56 | Karma článku: 27.28 | Přečteno: 798 | Diskuse

Pavel Vrba

Dáma co vydává obědy a orchestr

V okamžicích aktuální hysterie spojené s koronavirem, nepřestávám normálně přemýšlet. A už vůbec nechci podléhat médiím, z nichž některým nejde o nic jiného, než o pouhou senzaci. Žiji a vnímám všechny střípky běžného života.

8.3.2020 v 12:10 | Karma článku: 19.82 | Přečteno: 763 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Kateřina Štojrová

Jak plníte bobříka odvahy?

Měli jste rádi tábory a bojové hry? Já jsem kolektivní zábavu a jakékoli závodění nesnášela. Ale teď spolu s vámi hraju jednu obří bojovku. Vítězství je jisté, nebojte.

28.3.2020 v 9:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Marek Trizuljak

Deník z karantény, den třináctý

Mezi aktuálními zprávami mi neunikly dvě: Naděje, že Remdesivir by mohl fungovat, (lékaři zatím nabádají k trpělivosti) a zpráva o onemocnění Borise Johnsona.

28.3.2020 v 9:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Pavel Jeřábek

Trocha pokory

Pokora. Chybí nám citelně po všech stránkách. Jakožto lidstvu, civilizaci, národům a zejména jedincům.

28.3.2020 v 8:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Michal Konečný

Časy se mění

Na rozdíl od některých euroevropanů jsme zrušili nebo odložili všechny kulturní a sportovní akce. Změnu času na letní jsme neodložili, protože bez toho bychom boj s koronavirem těžko zvládali.

28.3.2020 v 7:30 | Karma článku: 8.32 | Přečteno: 171 | Diskuse

Irena Aghová

Naděje je nyní to nejdůležitější.

Přichází jaro, na které jsme se těšili a nemůžeme se z něho těšit, protože náš „supersvět“ pokořil malý, neviditelný virus. Máme být doma, nemáme se s nikým stýkat, i polibek je hrozba, protože nikdo neví, na čem je.

28.3.2020 v 6:54 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 105 | Diskuse
Počet článků 758 Celková karma 21.57 Průměrná čtenost 707

Něco o sobě? Nic zajímavého, snad je dva citáty, které vystihují vše.

 

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.  
Marcus Aurelius
 

"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích
nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."

                        Abraham Lincoln

Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde :
https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com

 

Najdete na iDNES.cz