Jak jsem se zamotal do bitevní vřavy

27. 05. 2019 20:32:20
A jsme rád, že jsem se vrátil domů, v podstatě bez škrábanců, střelných či bodných poranění. A dokonce i s čistými oděvními svršky (zejména těmi spodními), přestože v některých momentech to bylo děsivé.

Uplynulý víkend vyplněný krásným počasím přímo vybízelo k podniknutí nějakého výletu. Když jsem plánoval kam se jet podívat, vyhledával jsem hlavně něco, kde jsem ještě nebyl. A když něco hledám, tak tam mám i cíl. Tedy, abych se ocitl někde, kde mě něco osloví, nebo přinese nějaké to ponaučení. A tak jsem hledal, a hledal. Nicméně, nakonec u mě zvítězilo lákadlo jedné pozvánky. Jednalo se totiž o jakési XXVIII. C. K. manévry v Hořiněvsi. To číslo označující pořadí konání těchto manévrů, ve mně vyvolalo výčitku. Nemám to tam tak daleko, ale v životě jsem tam nebyl. A přitom by taková akce mohla být pro mě velmi zajímavá.

A taky byla.

Ono to tak už je. Víme sice, co je kde v jiných zemích, ale to co máme 50 km od baráku, netušíme. Já vím, můj čtenáři, jsou případy, kdy je to tak i lepší, ale osobně věřím, že ve většině případů přicházíme o něco zajímavého, včetně poznání naší vlastní historie.
A tak, když si člověk takový nedostatek uvědomí, musí tam vyrazit za poznáním.
Po zaparkování jsem se prošel cestičkou mezi domy s pocitem, že se doufám neztratím. Naštěstí, na rozcestích byly umístěny informační tabulky jasně směřující návštěvníka k cíli jeho cesty. A tak jsem nakonec i já dorazil do prostoru TJ Sokol Hořiněves. Už z dálky jsem tam zahlédl jakési hemžení. Čím více jsem přicházel blíž a blíž, uviděl jsem řadu lidí v dobových uniformách. Mezi nimi byli i členové Kadetní setniny jičínského pěšího pluku č. 74, kterým vůbec fandím, protože dneska většinu mladých vidím jen s mobily a tablety, oddaných síti WIFI.

Dle umístěné tabule označující zabraný prostor jsem pochopil, že se jedná o vojenské ležení Historického C. K. Řadového pěšího pluku č. 18 Hradec Králové. Podle programu (v jejich hantýrce bych si dovolil tvrdit po vojensku: v denním řádu, či plánu výcviku) probíhal slavnostní nástup jednotky, po kterém následovalo pochodové cvičení, zakončené pietním aktem u Hoříněvských památných lip. Mezi zajímavé body programu zařazuji i provedení společného focení nastoupené jednotky před rodným domem Václava Hanky (už ve škole bylo jeho jméno zmiňováno - český spisovatel, básník, vysokoškolský pedagog, ale pravděpodobně také falzifikátor). Mohl jsem si tak vyzkoušet focení velké skupiny lidí.
A ani nevím proč, ale já prostě za touto jednotkou všude chodil. I se snahou vyzvědět tajuplnosti historického vojenského řemesla. Když jsem je doprovázel, neodolal jsem a pořídil i nějaké ty špiónské fotografie z jejich ležení či pohybu.

Stejně tak, nemohl jsem odolat vrozené zvědavosti.
Tedy vyzvědět, jak u nich probíhá činnost v rámci polední pauzy.
Třeba, co budou jíst za pochutiny, připravené v polních podmínkách, či jak po vyčerpávajícím výcviku tráví odpočinek.

Přiznám se, že jsem toho moc nevyzvěděl, neb jsem byl asi odhalen a především uplacen gulášem. Mimo jiné, velmi chutným, který jsem musel zapít pivečkem nealkoholickým.

Vzhledem k tomu, že jsem seděl v dobré společnosti, navíc jsem se tam pěkně zakecal. Takže místo odhalování tajných plánů k odpolední činnosti rakouských vojsk a odhalení skutečné přítomnosti jednoho přítomného a zatoulaného prušáka, jsem vhodnou dobu špionskou prostě prokecal. Ale ani toho nějak nelituji, protože mě bylo dobře, břich jsem měl plný, takže vše krásně romantický.
Jenže život vojenskej, to není o klídku. Klidnou a odpočinkovou atmosféru, jako když šavle rozetne vzduch, ozval se hlasitý povel a poplach celýmu regimentu. V zákulisí jsem totiž zaslechl něco o tom, že se k obci blíží pruští vojáci. To je totiž znamením, že se musí bez milosti cizí jednotky z obce vytlačit. Jinak to bude mít nedozírné historické následky.

A tu celej regiment i ti mladí kadeti, vydali se všichni vstříc nepříteli. A já v ten moment, propadl šanci, stát se reportérem válečné zóny.

A bylo to hustý.

Nejdříve poněkud nenápadný klid... když tu se někde ze skrytu a ze zálohy vyloupla pruská vojska a v ten moment, začala válečná vřava. Ze všech stran rány z pušek a hřmění děl, přerušovaná válečným rykem. Od souboje šavlemi, odlétávaly blesky. A kolem mě zranění a mrtví, bohužel, především na tý straně rakouský.

A jako když se vše barví do symbolu smrti, vznášel se všude dým... a chvílemi bylo i ticho.

A když bylo vše dobojováno, zazněl potlesk od přihlížejících diváků. Ranění a mrtví vstali, rakouské i pruské jednotky divákům hold vzdaly.

Byla to přeci jen ukázka.

Ale také připomínka událostí spojených s tragickým rokem 1866. Tedy dobou, kterou dnes připomínají kříže a pomníky, pod nimiž jsou uloženy ostatky 100, 200 či 400 vojáků, bez ohledu na strany.

A i jim a oprávněně, byla již tradičně vzdána pocta a úcta.

Protože tak by to mělo být......

Během této akce jsem pořídil, řadu zajímavých záběrů, ale o tom až příště.

Autor: Pavel Vrba | pondělí 27.5.2019 20:32 | karma článku: 16.36 | přečteno: 529x

Další články blogera

Pavel Vrba

Dnes je to přesně 153 let

a já, byť by zatížen příliš čerstvou osobní ztrátou velmi blízkého člověka, cítím povinnost datum 3. července připomenout. Prožívanou vlastní ztrátou si ještě mnohem intenzivněji uvědomuji tragické dopady spojené s tímto výročím.

3.7.2019 v 8:45 | Karma článku: 24.52 | Přečteno: 943 | Diskuse

Pavel Vrba

Jo, to když jsem se přesunul v čase

a ocitl jsem se na módní přehlídce, dnes zapomenutých časů. A bylo to pro mě velkým poznáním. Třeba i tím, že se jsem se ve svém životě poprvé snažil, zachytit krásu, eleganci i vznešenost.

13.6.2019 v 18:10 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 329 | Diskuse

Pavel Vrba

Les, který tak varovně promlouvá k lidem

už po mnoho desítek let. Každičkým stromem, keřem či květinami, bez ohledu na vlastní věk, promlouvá k poutníkům a obyvatelům vesniček. Kolik jsem už v životě navštívil lesů, malých či velkých. Ale tento, tento je jedinečný.

10.6.2019 v 18:00 | Karma článku: 16.71 | Přečteno: 638 | Diskuse

Pavel Vrba

Jsme v té demokracii opravdu svobodní?

Já se obávám, že nikoliv. Ona ta svoboda je v podstatě pouhým snem a pošetilým přáním. Přáním, ze kterého se nám dostává v reálném životě jen malý ždibíček. Ona je vlastně svoboda i proti přírodě.

3.6.2019 v 9:00 | Karma článku: 19.65 | Přečteno: 343 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

František Skopal

Pohádky nelžou! Bytosti přírody existují!

Kdo vlastně jsou a kde se skrývají zmiňované přírodní bytosti? Opravdu existují, nebo je to všechno jen výmysl?

18.7.2019 v 14:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Michal Pohanka

Krize střevního věku aneb Defekace bez legrace!

S úlevou saháte na kliku od kabinky wc, již jste skoro zachráněni a vysílené svěrače tudíž povolují, klakson troubí, kabel už není ani v poslední zatáčce, ale sprintuje cílovou rovinkou, když vtom... zalomcujete a ZAMČENO!!!

18.7.2019 v 14:34 | Karma článku: 12.55 | Přečteno: 203 | Diskuse

David Dvořák

Ursula a otázka společné EU armády.

Po nástupu Ursuly von BT (Bundeswehr Terminator) do čela EK se experti v otázce budování společné EU armády v názorech rozdělili na dvě zhruba stejně početné skupiny.

18.7.2019 v 13:13 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 139 | Diskuse

Mário Oláh

Mágia nového aeónu: Luciferiánsky nagualizmus

Luciferiánsky nagualizmus je magický smer modernej éry vychádzajúci z mágie dávnych žrecov starého Mexika a okultných a iných umení.

18.7.2019 v 11:46 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 |

Jiří Turner

Socialismus s hmyzí tváří

Socialismus s lidskou tváří známe. Demokratizace komunismu se však příliš neosvědčila. Diktatura je efektivnější a v bezbřehém liberalismu je zas větší sranda. I příroda nám nabízí metodiku, škoda jen, že již nejsme její součástí.

18.7.2019 v 11:15 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 215 | Diskuse
Počet článků 740 Celková karma 16.96 Průměrná čtenost 705

Něco o sobě? Nic zajímavého, snad je dva citáty, které vystihují vše.

 

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.  
Marcus Aurelius
 

"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích
nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."

                        Abraham Lincoln

Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde :
https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com

 

Najdete na iDNES.cz