Za závojem fantazie – v objetí přírody

Když je venku tak odporně, nemohu odolat jisté potřebě, potěšit oko i duši sobě, ale i mým čtenářům. Domů jsem přišel promoklý, ale neztrácím naději.  Neb jsem si celou cestu opakoval: Déšť je třeba, vody je málo.

Teď už je to dobrý, vždyť někde třeba i sněží.
A tak i v té naší nížině,
dám si pro jistotu svářeček.
A za oknem na kapky deště hledím,
ale i vzpomínám na den,
kdy krásné květiny zvěčňoval jsem fotoaparátem.
A právě díky tomu,
mohu dnes potěšit všechny,
co jsou promočený stejně jako já.
A když budeme náhodou na déšť nadávat,
vzpomeňme si třeba na tento citát:
 

„Někdy prší na spravedlivé. Tomu věřím. Někdy prší na nespravedlivé. I tomu věřím. Ale já taky věřím tomu, že někdy prostě jenom prší. A nijak s tím nesouvisejí Bůh, spravedlnost ani víra. 
Robert Fulghum citát z knížky "Slova, která jsem si přál napsat sám“

V objetí přírody