Pondělí 1. června 2020, svátek má Laura
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 1. června 2020 Laura

O jednom mém osobním poznání

24. 04. 2019 9:00:00
a já můj čtenáři, přemýšlím, jak se s tebou o něj co nejlépe podělit. Je totiž nejen o lidské úctě a odhodlání, ale také pokoře k historii. Historií, tak pevně spojenou s našim národem. Ale i našimi předky, tedy i námi samotnými.

Každý z nás potká během života spoustu různých lidí a dostane se do různých životních situací. Pokud má člověk otevřené oči a srdce, život mu přinese řadu různých poznání. Ale s jejich pochopením, to může být někdy přeci jen složitější. Někdy musí uzrát čas, aby se všechny pomyslné kostičky tajuplné skládanky sestavily do celého obrazu událostí.

A přesně tak u mě probíhá poznávání událostí, spojených s válečným obdobím prusko - rakouské války roku 1866. Přestože žiji v blízkosti tehdejších bitevních polí, teprve v letošním roce jsem se začal intenzivně věnovat nejen studiu materiálů, ale i poznávání oněch míst. Určitě mnohým z Vás něco řekne jméno Chlum, Hořiněves, Benátky, Sadová, Mokrovousy, Dolní Přím, Trutnov, Česká Skalice......a řada dalších válkou dotčených míst. Žádná jiná válka za sebou nezanechala tolik památných míst. Dostupné prameny uvádí, že této válce je věnováno přes 1 400 pomníků, památníků a křížů připomínající desítky tisíc padlých. Jen u samotného bojiště na Chlumu jich je 480.
Mezi ta místa, která jsou pro mě osobně obrovským symbolem válečných útrap, ale i místem „podivných pocitů“ je les Svíb.
V jeho prostoru během dopoledne našlo smrt 4 580 vojáků, zraněných 6 942 a 3 573 zajatých vojáků.


Když jsem v březnu letošního roku vstoupil do tohoto lesa, zmocnil se mě zvláštní pocit umocněný textem na informačních cedulích, ale i pohledem na neobyčejný les plný křížů a pískovcových pomníků. Les, který je v podstatě jedním velkým hřbitovem.


V něm našlo místo posledního odpočinku několik tisíc vojáků. Neméně silným pocitem bylo i zjištění, jak jsou tyto pomníky a kříže udržované a zachovalé, přestože od jejich vytvoření uběhla desetiletí. Právě jak ta kostička do neviditelné skládanky mě nutila zamyslet se nejen nad dějinnými událostmi tehdejší doby, ale rovněž nad tím, kdo se vlastně o tyto památky stará. Pátral jsem tedy mezi informacemi a narazil na spolek:

Komitét pro udržování památek z války roku 1866

o němž jsem se dočetl zajímavé historické informace:

Popud ke vzniku spolku, který si vytyčil za cíl ochranu a údržbu stávajících a zřizování nových pomníků z prusko-rakouské války roku 1866 na bojišti u Hradce Králové byl dán 16. listopadu 1888. Toho dne probíhal v lese Svíb, který leží nedaleko obce Chlum u Hradce Králové, lovecký hon. Mezi účastníky byl také setník zemské obrany ve výslužbě a válečný invalida Jan Nepomuk Steinský. Ten se 3. července 1866 zúčastnil bitvy u Hradce Králové a právě v bojích ve svíbském lese utrpěl těžké zranění ruky, která mu musela být amputována.

čerpáno zde: http://komitet.1866.cz/historie-komitetu

Ve volných chvílích pročítám materiály, které se k této události vztahují. Přiznám se, že ne vždy je to veselé čtení. Třeba i proto, že mě občas přepadá pocit, že jsme se v řadě věcí od roku 1866 nepoučili. A čím víc toho čtu, tím víc mám pocit, že snad tu celou skládačku nedám do hromady.
Všechny ty úhly pohledů....souvislostí...a příběhů.

A to mé zmíněné osobní poznání?

vše začínalo nenápadně.
To jsem si tak seděl u kávy a pročítal materiály, když se mi v hlavě urodila myšlenka, že takto to nejde dělat. Protože když chci studovat historii oné bitvy, měl bych i pomoci s údržbou památek tak, jak to udělala řada generací přede mnou. Prostě přiložit ruku k dílu. A nejen o tom mluvit a psát.
Díky sociální síti objevil jsem oznámení, že se právě v rámci Komitétu chystá jarní brigáda na Chlumu. Tedy výzva, které jsem nemohl odolat. Moji věrní čtenáři vědí, jaké stopy ve mně zanechává situace, kdy mě pí Columbová násilně vsouvá do montérek.

Tentokrát to však bylo jinak....

Šel jsem do toho zcela dobrovolně a dokonce rád. Vybaven drobným nářadím a kusými informacemi, vyrazil jsem na místo srazu. Před tím jsme doma s pí Columbovou ještě řešili, kde že se asi v rámci brigády ocitnu. Shodli jsme se, že na Chlumu.
O to bylo větším překvapením, když jsem se v rámci rozdělení skupin ocitl v památném Svíbu. A tak jsme spolu s dalšími 6 přáteli obcházeli jednotlivé památníky, zbavili jsme je mechu a loňského listí, a poupravili hroby. Naši práci jsme doplnili povídáním o tom, co kde bylo, o marnivosti mocných, o tom, že to vždy odnesou nevinní. A ty pomníky, vyznačující hromadné hroby, jako by to vše jen potvrzovaly.

V smrti smířených zde odpočívá 400 rakouských a pruských vojínů v boji 3. července 1866 padlých.

Hledíc na ta vytesaná písmena a čísla, zůstal jsem zamyšlen nad smyslem této bitvy:
Vojáci, kteří se ve jménu moci a politiky vzájemně postříleli či ubodali, nakonec spolu věrně v jedné jámě ... na věky spí.

Snad nikde jinde, by si člověk tak neuvědomil význam věty, pronesené jedním z kolegů ve Svíbu, který citoval z jedné kroniky:

Ty jsi mě střelil a já mám doma 4 malé děti.......


Když si s několikadenním odstupem vzpomenu na páteční brigádu, jsem rád, že jsem se jí zúčastnil. Nejen proto, že člověk udělal něco pro své zdraví, a poznal nové přátele, ale také přiložil ruku k dílu. Aby se nezapomnělo na všechny ty oběti, tehdejší doby.



A ono by se na ně nemělo zapomínat především v době, kdy žijeme v míru, kdy je všeho dostatek a máme se dobře.
Protože nikdy nevíme, kdy někdo v touze po moci a nadvládě, nebude váhat obětovat životy jiných lidí, sám chráněn paláci či pevnostmi.


A taky chci tímto způsobem také vyjádřit poděkování několika generací dobrovolníků, kteří ve svém volném čase, a v závislosti na finančních darech všechny ty památky udržují v paměti lidí.


Dosud vydané články k prusko - rakouské válce naleznete zde:

Autor: Pavel Vrba | středa 24.4.2019 9:00 | karma článku: 21.56 | přečteno: 534x

Další články blogera

Pavel Vrba

Navzdory krizi, s prolnutím do minulosti

Dnes jsem opět kráčel po cestách doprovázený křupáním klacků a zvukem do sebe narážejících kamenů. Po blahodárném dešti dobarvovala příroda všechny ty nádherné barvy stromů, keřů a květin.

16.5.2020 v 19:47 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 138 | Diskuse

Pavel Vrba

Stejně, není ten život krásnej?

No je, i když tu a tam se do cesty postaví nějaké překážka nebo nějaká malinkatá potvora. Ale to člověk musí čučet víc do světa, než na obrazovku. Třeba dnes, není bta naše krajina krásně zalitá sluncem?

28.3.2020 v 10:32 | Karma článku: 15.23 | Přečteno: 248 | Diskuse

Pavel Vrba

Jak to prožívám já, aneb o naději

a mém současném žití ve stínu Covidu-19. O plusech a mínusech současných dnů. Jedno je však jisté – všechno je a především bude jiné. A já mám i nemám strach, vlastně na něj nemám vůbec čas.

26.3.2020 v 12:12 | Karma článku: 16.63 | Přečteno: 403 | Diskuse

Pavel Vrba

Vánoční nákupy v půlce března

Alespoň tak jsem si dnes připadal na našem pravidelném týdenním nákupu v jednom obchodním řetězci. Nejspíše jsme s pí Columbovou mezi řadou jiných nakupujících, vypadali jako exoti.

14.3.2020 v 16:56 | Karma článku: 27.49 | Přečteno: 802 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Vilém Ravek

Opelichaný lev salónů s chůzí opilého tapíra v porcelánu.

Je jasné, že více než na trapasu - což je svým způsoben souhra nepříliš šťastných náhod – záleží na samotném aktérovi. Ten teprve tomu dá patřičné grády. Začít bych mohl zcela banálním rozepnutým poklopcem.

31.5.2020 v 18:59 | Karma článku: 9.23 | Přečteno: 459 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele – jak vzal René D. myšlení za špatný konec…

Koronavirová pustota, intelektuální nuda, nedostatek podnětů ve mně vybudily potřebu koupit si čtivo přes Heureku, čekal jsem na ně dlouho, kniha byla úplně poslední na skladě, zažloutlé listy,

31.5.2020 v 18:32 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 93 | Diskuse

Helena Vlachová

"Běda mužům, kterým žena vládne!"

Tato slavná věta zazněla v Jiráskových Starých pověstech českých na adresu kněžny Libuše. Můžeme říci, že jde o větu nadčasovou, o jejíž platnosti se lze dennodenně přesvědčit.

31.5.2020 v 7:41 | Karma článku: 25.54 | Přečteno: 866 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Šedesát sedm pohlaví si strčte za klobouk. Nebyla by nádražní lávka?

Protože mužové, kteří se mohou vyblbnout na nádražní lávce, nemají čas vymýšlet koniny a naopak k všestrannému rozkvětu lidstva čerpají důležité poznatky.

31.5.2020 v 7:35 | Karma článku: 28.57 | Přečteno: 903 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Hráli jsme rouškovanou…

Občas se snažím stručně a trefně popsat dnešní dobu. Po několika pokusech o charakteristiku, jež jsem zavrhl, se mi zdá pro současnost nejvýstižnější, že žijeme jakousi hodně praštěnou sci-fi. Koronavirová krize to jen potvrzuje.

31.5.2020 v 0:33 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 331 | Diskuse
Počet článků 760 Celková karma 14.49 Průměrná čtenost 708

Něco o sobě? Nic zajímavého, snad je dva citáty, které vystihují vše.

 

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.  
Marcus Aurelius
 

"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích
nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."

                        Abraham Lincoln

Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde :
https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com

 

Najdete na iDNES.cz