Jak jsem se stal milovníkem nákupů

11. 07. 2018 19:17:35
Ano, myslím to vážně. Ještě do nedávné doby, patřil jsem mezi odpůrce „výletů“ spojenými s funkcí tlačného stroje jakéhosi vozíku, nebo nosiče podivného košíku. Já když si na všechna ta negativa vzpomenu.....

Vše začínalo samotným příjezdem na parkoviště. Postupně plnící se parkoviště, jako by nějakou tajemnou formulí, lákalo další nakupující. Včetně nás. A takové obecné pravidlo „pravé ruky“ je buď pro některé řidiče naprostou novinkou, nebo jsou obětí nákupní horečky, že si to ani neuvědomují. Další šok nastával v okamžiku, kdy jsou vozíky plné různých zbytků od posledních nákupů, nejspíše dvounohých prasátek, co je nejspíše za odměnu vypustili z jejich ohrádek. A to byl vždy jen začátek. Pokračování stresových situací nastal v okamžiku zjištění, že ti prohnaní obchodníci neustále přestěhovávají regály, nejspíše s falešnou představou, že nám zákazníkům bystří paměť a nákupy mění na styl „nákup hrou, aneb kdo si hraje, nezlobí“.
Matně vzpomínám i na různá setkání s již zmíněnými dvounohými prasátky (měl jsem většinou štěstí na seniory) co svýma rukama, bez jakékoliv ochrany, zkouší měkkost pečiva.
A nakonec všeho - pak ty fronty u pokladny.......

Ale s tím je pro mě už definitivní konec a to jen díky prozření pí Columbové.

Již delší dobu jsme pozorovali různě pohybující se bytosti, co v takovým zvláštním udělátku, vozej takový podivný přístroj. Furt někam míří, zaměřují a cvakají. Díky tomuto vědeckému pozorování jsme pak měli možnost k vedení odborné konverzace.
Tak jsem se na to dívala, pravila jednoho dne pí Columbová. A copak jsi zjistila? Zapojil jsem se do počaté konverzace. To je přenosný skener, kterým si sám naskenuješ všechen nákup, ukazuje ti to, kolik už máš útratu.... Ujala se Columbová funkce vědce, vysvětlující mi své zjištěné informace. No, počkej, ale jednomu nerozumím, pravil jsem poněkud zmateně. Přeci není nic jen tak, určitě tam jsou nějaké podmínky.
V takových to okamžicích svým způsobem lituji Columbovou a obdivuji trpělivost. Ne že bych byl nějak méně chápající, ale ke všemu mám vždy nějakou nedůvěru.
No musíš se zaregistrovat, a když to uděláš, dostaneš kartu, pak tu kartu přiložíš, ze stojanu vyndáš skener a můžeš nakupovat, dodala informace.
Jo tak, registrace, jen aby ti vykutálení obchodníci věděli, co kupuju a jak často, to ať si celý ty skenere, strčí tam, kam chtějí, pronesl jsem poněkud rozezleně s pocitem, že věc je uzavřena.
Jenže nebyla, jako obvykle, vše se proti mně otočí a z mého předsevzetí nezůstane kámen na kameni.
Stačilo málo, další nákup, fronty u pokladny, špatné vyspání a mnou pronesená věta: já když to vidím, tak snad půjdu do toho skeneru.
Několik dní po té, opět cesta do nepřátelského prostředí obchoďáku – vyzvednout vozík.... a najednou koukám, Columbová si to kráčí ke stojanu, s těmi skenery. Miláčku, ty ses zaregistrovala?, pravil jsem kupodivu potěšeně, nejspíše s vidinou, že ta hračka, bude nakonec mým přítelem.

A taky se tak stalo.

Nakupování teď snáším naprosto perfektně. Nejen že mi nevadí přestěhované zboží, ale navíc se alespoň na chvíli stanu hrdinou ze seriálu „Star Trek“, bojujícího s příšerami pomocí phaseru.
Zaměřit čárový kód, zmačknout tlačítko... a radovat se z úspěšného zásahu.
Ačkoliv, v reálném životě není nic jen špatné, nebo krásné. Všude je chleba o dvou kůrkách. Třeba jako posledně.
To jsme šli kupovat pečivo. A já si tak cvaknul ten kód, zatímco Columbová vkládala pečlivě pečivo do pytlíku. Pak vyndala papírek a oskenovala položky nákupu ....a utrousila větu: musíme pro šlehačku. A já tam zas objevil, vetřelce nechtěné, které lze zničit, jen a jen phaserem.
Boj s vetřelcem, zdá se být krutý, mačkám tlačítko, co spustí laser omračující.
A ono ....

nic.

Přišla chvíle naprosté nejistoty a mě přepadl pocit prohry. A tak hlásím Columbový: je to nějaký divný, toho vetřelce jsem nezastřelil. Columbová, jak má v poslední době ve zvyku, zvedne oči v sloup a už se ke mně žene.
Podívá se na můj milovaný phaser, pak na mě a už konstatuje: ty jsi tam ťulo nezadal ty housky, copak nevidíš, že to čeká na zadání množství?, pravila s pohledem, který jasně určuje, že jsem v něčem ještě řádně nevyškolen.
Promiň no, já jsem si nevšiml a nemám brejle, pravil jsem ztišeně. Musíš na to dávat pozor, protože jinak si to příště, budu cvakat sama, dodala s úšklebkem.

A já si od toho dne, dávám pozor na vše.
Nerad bych se totiž, vrátil do role prostého tlačiče vozíku, či nosiče košíků.
Nejhorší na tom je, že nákup bojkotovati nelze.
Jíst se musí a tak se suroviny nakoupit musí.
A to jen proto, aby pak v kuchyňce, vznikaly všechny ty úžasné dobroty, co umí jen naše maminky a především má drahá pí Columbovová.

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“
Jan Werich
Autor: Pavel Vrba | středa 11.7.2018 19:17 | karma článku: 22.09 | přečteno: 1575x

Další články blogera

Pavel Vrba

Takové jedno kutnohorské odhalování – část první

aneb jak jsme se rozhodli, opětovně prozkoumat tajuplná zákoutí, královského města Kutná Hora. Takový to jedno adventní škobrtání, tentokrát v rouše stmívání a tmy.

9.12.2018 v 16:45 | Karma článku: 14.29 | Přečteno: 215 | Diskuse

Pavel Vrba

Ponořen do světa temnoty, ozářen světlem

celé je to tak mystické. Nebo není? Jsou to jen všechno smyšlené bytosti, které nás provází už od dětství? Je to tak mystické... to zobrazení dobra a zla. Nebo spravedlnosti? Jaký je vlastně ten správný úhel pohledu...

6.12.2018 v 7:30 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 182 | Diskuse

Pavel Vrba

Hledíc k zemi..., i k nebi

a ke všemu, co je mezi nimi. Dívat se jen k zemi, nebo jen k nebi, by bylo pošetilé. V pomyslných průsečících těchto pohledů, může být skryto skutečné poznání života.

3.12.2018 v 14:30 | Karma článku: 14.58 | Přečteno: 217 | Diskuse

Pavel Vrba

O jednom takovém chrámu

Chrám. Slovo, pod kterým si můžeme představit řadu významů - víru, architekturu, lidský um a dovednosti. A určitě by se našlo mnoho dalších významů. Chodím kolem něj mnoho let, přesto lze pokaždé najít něco dosud neobjeveného.

26.11.2018 v 17:30 | Karma článku: 15.59 | Přečteno: 279 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Ábelovský

O zbytečných sankcích, taky čučkařích a užitečných "ehm" - veselá pohádka o dvou neznámých

... aneb čí (p)rezident je ten trochu ješitný a pomatený stařík na hradě, a komu a proč slouží; kdy "čučkaři" rozpráší (p)ruskou špionážní buňku tamtéž? To jsou otázky, které trápili jen "neslušné občany" v jednom království.

9.12.2018 v 23:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tomu langoši jsem dal pusu (Čuříkovi ne)

Nemám moc vlastních, osobních vánočních zvyků. Ale když jsem je hledal, dopadl jsem stejně, jako když je hledal sněhulák Olaf v pohádce Vánoce s Olafem – já jsem svůj vlastní vánoční zvyk.

9.12.2018 v 17:21 | Karma článku: 16.30 | Přečteno: 277 | Diskuse

David Vlk

Běž, najdi a trhej!

"Použil jsi zase svou oblíbenou metodu: "Běž, najdi a trhej?"" opáčila manželka, když jsem se jí svěřil se svojí zoufalou bezradností ohledně dárku pro svoji devadesátiletou babičku.

9.12.2018 v 15:40 | Karma článku: 22.59 | Přečteno: 717 | Diskuse

Olga Pavlíková

Pakt o migraci

Pakt o migraci nepodepíše např. Česko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Rakousko, Izrael, Austrálie, USA. Ostatní země mají zoufale nezodpovědné představitele a hodlají pakt v pondělí v Marrákeši podepsat.

9.12.2018 v 12:31 | Karma článku: 33.84 | Přečteno: 841 | Diskuse

Pavel Hewlit

Půlnoční orální sex (a láska?)

Vážení čtenáři, drazí kolegové, milí přátelé, ano, už k tomu došlo. I tohle se stalo v pražské tramvaji. A já byl u toho. Proč já?

9.12.2018 v 11:25 | Karma článku: 21.77 | Přečteno: 1023 | Diskuse
Počet článků 682 Celková karma 14.18 Průměrná čtenost 699

Něco o sobě? Nic zajímavého, snad je dva citáty, které vystihují vše.

 

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.  
Marcus Aurelius
 

"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích
nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."

                        Abraham Lincoln

Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde :
https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com

 

Najdete na iDNES.cz