Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když dorazí temný stín

28. 06. 2017 9:45:00
a k tomu ještě se zpožděním. Člověku se pak pod nohama otřese zem a duši zahalí smutek. Jsou to okamžiky, kdy si člověk plně uvědomí tu smrtelnost všeho živého, co má rád a na čem mu skutečně záleží.

Každý to prožíváme jinak, každý z nás to má nějak nastaveno.

Přesto však, ten smutek zažijeme všichni.

Po 14 dnech jsem si všiml jedné sms zprávy, která mě prostě nějak utekla. Zpráva, ve které mě bylo se smutkem oznámeno, že paní, která si ode mne více jak před 15 lety brala štěně Pražského krysaříka, umřelo.

A mě v tom momentu dostihl pocit bezmocnosti, smutku a především totální absence jakýchkoliv slov útěchy. Vrátily se mi všechny ty smutný lednový pocity, kdy přišlo osudové rozhodování, loučení, pohřbívání a prázdnota. Přesto jsem zvedl telefon a dostával ze sebe útržkovitě věty, kterými chce člověk vyjádřit sounáležitost a účast se smutkem, ač drtí ho ten jeho vlastní. Vrátili se mě všechny vzpomínky, na tu noc rození, první nesmělé krůčky, první návštěvy veterináře, první mazlení, rozchody, když šla štěňátka za novými páničky.

Vím, že jsou lidé, kteří nechápavě zakroutí hlavou, pronesou cosi ve smyslu:vy toho naděláte, vždyť to byl jenom pes.
Ale to je jen jejich vidění světa, jen jejich pocit.
Ten můj je prostě jen jiný. Možná mnozí z těch, co takovou větu pronesou, jen nemají onu zkušenost, tedy zkušenost jakési domácí sounáležitosti.

Možná jen neměli tu možnost - prožít to.

Protože tohle vše, se prostě musí prožít.

To nelze naordinovat, přikázat nebo naučit.

Má to však ještě jeden rozměr, který si uvědomuji, když potkávám starší lidi, většinou vdovy či vdovce, které věrně na procházkách doprovází ten jejich mazlíček. Děti mohou mít daleko, děti nemají čas, protože mají vlastní rodiny, vlastní starosti..... vlastní honby za výdobytky dnešní doby.... a žene nás čas.

Abychom tyto lidi pochopili, abychom zavnímali to, jak to prožívají, to musíme prožít sami. Pak možná do poslední slzy pochopíme, co to pro ně znamená, když o svého čtyřnohého kamaráda (bez ohledu na to, zda jde o pejska nebo kočku nebo jiného tvora) přijdou.

Možná pak teprve pochopíme i to rozhodování zda si ve svém věku pořídit dalšího pejska, nebo díky přirozené odpovědnosti přijmout úděl osudu, odsouzení se ke chvílím, kdy opravdu bude člověk sám, sevřen chladem všech čtyř stěn,

nebude se komu svěřit,

sdílet radost.....

sdílet smutek...

Možná budeme mít štěstí a tyto pocity nepoznáme.

Kdo to však vlastně s určitostí ví....... ?

Autor: Pavel Vrba | středa 28.6.2017 9:45 | karma článku: 18.52 | přečteno: 673x

Další články blogera

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 13.24 | Přečteno: 276 | Diskuse

Pavel Vrba

S hlubokou úctou, pane Wabi Daňku.

Každý z nás, se s menší či větší potřebou „ukrývá „ ve svém vlastním vesmíru. Ten vesmír je pro někoho vyplněný samotou, pro druhého třeba ve skupině sportovců... nebo trampů. Nemohu o sobě pravdivě říci, že bych byl ten pravý tramp

17.11.2017 v 16:03 | Karma článku: 29.48 | Přečteno: 719 | Diskuse

Pavel Vrba

(V)očima diváka - Takovej jeden hereckej život.

Ten jeden, který se promítl do dusotu dostihových koní, či do role, spojenou s cirkusem, s jednou Ženou za pultem. Ale také s neodmyslitelným dabingem svérázného detektiva, či významného římského císaře. Ano, to byl Petr Haničinec

6.11.2017 v 17:00 | Karma článku: 19.70 | Přečteno: 463 | Diskuse

Pavel Vrba

Když mám v hlavě téma o životě a myšlenky se přetahují.

V tomto přetlaku myšlenek, beru do ruky pomyslný list papíru a pero..... a nic. Myšlenky, jsou jak hejno ptáků. Po potlesku se odlepí od země a zmizí do nenávratna. Vlastně úplně ne, protože tam někde ...v hloubce paměti......

31.10.2017 v 10:00 | Karma článku: 12.07 | Přečteno: 159 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Pražák

Kdo přeběhne blíž před rozjetým autem?

Zpráva z tisku, cituji: „... soutěž v tom, kdo přeběhne silnici těsněji před jedoucím autem, nejlépe náklaďákem, samozřejmě mimo přechod a ještě je fajn se do poslední chvíle schovávat za rohem.“ Konec citace.

20.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Karel Ábelovský

Kdybych byl detektivem, jako rozumějte - poudačka o nastěnce (i s varováním)

... je to vážně hrozně, ale hrozně sprostý, a vlastně je to celý v podstatě spíš naprosto zcestnej blábol; hloupej a trochu bláznivej, jako moje iDnešní noční můra - ze který jsem se probudil propocenej na kosť, teda asi, skoro

20.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Hatem Berrezouga

Muslimská obec borgů (MOB).

Ani utajené odstoupení předsedy MOP, ani přeměna náboženské obce na „korporaci mladých konvertitů“, a ani součet jejich kolektivního vědomí nezabránily hanobení českého národa jako nejrasističtějšího vůči menšinám včetně Židů!

20.11.2017 v 13:11 | Karma článku: 17.34 | Přečteno: 374 | Diskuse

Šárka Bayerová

Nápad, který přišel za svinského počasí

A dostala ho zase ženská. I když byl tenhle převratný zlepšovák vlastně jen pro muže.Tenkrát. Šlo totiž o trable v dopravě...

20.11.2017 v 12:53 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 280 | Diskuse

Karel Janďourek

Domácí doktorka... aneb: Hned je mi líp!

Proběhla nám bytem nějaká čtyřiadvacetihodinová virová lapálie. Jak už to tak bývá, coby silný jedinec jsem odolával nejdéle a tudíž v okamžiku, kdy skolila mě, už byl zbytek rodiny pln sil a energie.

20.11.2017 v 12:01 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 301 | Diskuse
Počet článků 622 Celková karma 20.89 Průměrná čtenost 662

Něco o sobě? Nic zajímavého, snad je dva citáty, které vystihují vše.

 

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.  
Marcus Aurelius
 

"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích
nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."

                        Abraham Lincoln

Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde :
https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.