V Hradci Králové uctili vojáci AČR památku válečných veteránů.
Tento symbol je spojený s dnešním datem již 98. let, jako „Den válečných veteránů “.
V tento den probíhají na celém území ČR pietní akty, které jsou právě vzpomínkou a připomínkou událostí, díky kterým jsme nyní zde. Ne jinak tomu bylo i v Hradci Králové. Uctění památky obětí válečných konfliktů probíhal na pouchovském vojenském hřbitově, symbolicky u památného kruhu věnovaného obětem válečných konfliktů.
Z rozkazu ministra obrany ČR ke Dni veteránů :
Na podzim roku 1918 se politická mapa střední Evropy začala dramaticky měnit. Válečné události směřovaly k porážce Německa a Rakousko-Uherska. 11. listopadu 2016 v jedenáct hodin a jedenáct minut tomu bude právě osmadevadesát let, kdy ve francouzském Compiegne zadunělo sto jedenáct dělostřeleckých salv. Tím byl slavnostně oznámen konec války, která si na straně Dohody vyžádala pět milionů čtyři sta tisíc mladých životů, na straně Centrálních mocností byly více než čtyři miliony padlých. Den válečných veteránů se však neohlíží jen do vzdálené minulosti. Neboť veteránem není pouze ten, kdo historicky prokázal svoji odvahu a statečnost, ale také ten, který právě dnes svědomitě a zodpovědně vykonává povinnosti vojenské profese, ať už jej jeho služba postavila kamkoliv. Ti, kteří jsou dnes v Armádě České republiky zosobněním vojenského profesionála, naši novodobí veteráni, mají ve svých předchůdcích slavné a následováníhodné vzory. Patřit k veteránům je dnes opět vyznamenáním.
Vojákům – veteránům, lidem, pro něž služba vlasti vždy byla a zůstala nejvyšší hodnotou, jsme navždy povinováni svou úctou a svým uznáním. Chovat se jinak by znamenalo, nevážit si své vlastní země.
Česká republika se v preambuli své Ústavy, přihlásila k dědictví Československa. Hlásí se tak rovněž k odkazu válečných veteránů, kteří jí v nejtěžších dobách a na všech frontách boje s útlakem a totalitou pomohli vrátit čest a smysl vlastní existence.
V 11 hodin byl zahájen pietní akt za přítomnosti zástupců Senátu PČR a Parlamentu ČR, představitelů Královéhradeckého kraje a města Hradec Králové – primátor MUDr. Zdeněk Fink, dále zástupci útvarů Armády ČR, aktivních záloh a Policie ČR. Tohoto pietního aktu se tradičně účastnili zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu, Konfederace politických vězňů, Československé obce Legionářské a za královéhradecké biskupství se pietního aktu účastnil diecézní biskup Mons. Jan Vokál.
Pietního aktu se účastnili i žáci místní základní školy, kteří jako generace vyrůstající v demokratické společnosti, měli možnost nejen společně s ostatními uctít památku padlých vojáků, ale také na vlastní oči vidět řadu osobností, mezi nimiž se pietního aktu účastnil veterán druhé světové války plukovník v.v. Ladislav Havrišák a por. v.v. Ing. arch. Václav Čeřovský.
Ředitel Krajského vojenského velitelství plukovník Karel Filip ve svém projevu připomněl historické aspekty „Dne veteránů“ a to nejen na hrdinství vojáků během první a druhé světové války, ale také připomněl hrdinství vojáků, kteří v roce 2014 položili svůj život při plnění úkolů spojených s působením mírové mise v Afghánistánu.
Toto připomenutí hrdinů současné doby na tento pietní akt patřilo mimo jiné i proto, že 4 padlí vojáci pocházeli právě z Královéhradeckého kraje.
V druhé části pietního aktu byla uctěna památka prvního legionáře, rodáka z Týniště nad Orlicí pana brigádního generála Františka Kryštofa. Legionáře a vojáka, který podstoupil se ctí veškeré útrapy obou světových válek, ale za svou odvahu a hrdinství byl později komunistickým režimem uvězněn. Většina jeho života je spojena s městem Hradec Králové a celým regionem.
Když jsem stál u památného kruhu věnovaného obětem válečných konfliktů, neubránil jsem se zamyšlení nad stavem naší společnosti, právě v kontextu vlčího máku. Přemýšlel jsem o stavu naší společnosti, vlastenectví, o přístupu k tradicím a odkazům našich předků, zejména těch, co obětovali to nejcennější, co člověk vůbec má – své vlastní životy. Jsme velmi kritičtí k druhým, málo sami k sobě. Často hovoříme o demokracii, ale sami ji nemáme. Hrajeme si na demokraty a neuznáváme její skutečné hodnoty.
Demokracie je vázána ke svobodě konkrétního jedince, bez špetky tolerance – „ Svoboda druhého mě tolik nezajímá, já mohu vše, ať mi nikdo nic neříká“.
A vlastenectví? Známe jen u sportovního utkání,
pro mnohé pojmem zcela neznámým.
Pokora, úcta, poctivost a slušné chování, jsou pro mnohé přežitkem minulosti. Vždyť se stačí podívat kolem sebe, třeba na silnice či sledovat naše chování v každodenním životě. Stejně tak, jako v mezilidských vztazích a naší vzájemné komunikaci.
Chybějící pokoru hledáme v mamonu. Vychvalujeme osobnosti a zapomínáme na to, že jsou také jenom lidmi. Postrádáme skutečné osobnosti a nahrazujeme je vysněnými kulty osobnosti a modlami. Za honbou po modle, nevidíme skutečného pastýře. Přehlížíme nesplněné sliby a spokojíme se s falešnými proroky. Svou vlastní odpovědnost svalujeme na druhé bez vlastní sebereflexe a pokory. V hrdinství druhých vnímáme případné benefity. A umíme nádherně závidět druhým - obzvláště, když vlastní vinou a leností žijeme ve stínu úspěšných a poctivých lidí. Závidíme druhým lepší auto, sousedovi hezčí a mladší ženu, jiným hezčí zahradu. Přespříliš málo si vážíme svobody, kterou jsme nabyli bez příchutě smrti. Máme tu demokracii, ale nestihli jsme se naučit být demokraty.
Dnes mnohým nedělá ani problém překročit zraněného člověka a ponechat ho bez pomoci.
Naše vlastní ego zatlačilo moudro,
máme spousty vzdělanců,
ale málo mudrců.
Vina není jenom v politice, vinu hledejme především ve vlastním životě. Mnohdy v maličkostech a našich všech nevyužitých možnostech.
A přitom všem, jsem si opětovně vzpomněl na slova prof. Piťhy :
Je mi úzko, protože mluvím před Vševědoucím, a uvědomuji si, že nestojím před vámi, ale před těmi, kdo pro tento ideál, pro pravdu života, byli schopni svůj pozemský život nasadit. Dělat to pro sebe by nedávalo smysl. Život se pokládá za druhé. Ti, na něž tu myslíme, to udělali kvůli nám.Více než vzpomínat, je třeba se poučit. Ti, o nichž přemýšlíme, zemřeli především proto, že si lidé včas nepřipustili, že jsou ohroženi. Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme v míru, přitom se bojuje, útočí a zabíjí. Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět. Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl. Očekáváme, že všichni odhodí svého Boha, protože my jsme to udělali. Ale oni to neudělají, protože na nás vidí, kam to vede – naše kultura se rozpadá a vymíráme. Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže. Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem.Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale k čemu nám budou zbraně, když nemáme muže, kteří by je zvedli. Proč by to dělali, když nemají ideál? Ideál, za který by někdo byl ochoten zemřít. Jsme věru ubozí a směšní. Vzali jsme své oblasti vazebnost kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných sobců. Ztratili jsme hodnotu a míru člověka, neboť je zcela logické, že když odhodíme své křesťanství a zbavíme se Boha, zbavíme se i člověka, protože přestaneme vědět, jak má vypadat. Jak si nás muslimové mohou vážit, když oni mají Boha a my žádného nemáme. A proč by se měli u nás chovat slušně a jednat s námi lidsky, když vidí, jak se chováme my k sobě navzájem. Hovoříme o míru, chceme ho bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě, ani mezi sebou. Chceme zachránit spravedlnost, ale jen množíme zákazy. Jenže spravedlnost ani mír nikdo nezavede, protože vyrůstají ze slušnosti.čerpáno zde:
Pietní akt na pouchovském hřbitově |
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Pavel Vrba
Pocitově pocitové vnímání světa
s roztodivnými obrazy kaleidoskopu dnešní doby. Přiznám se, že dnešnímu kaleidoskopu čím dál víc nerozumím. A mohu si za to sám. Bráním se rychlosti dnešní doby a v řadě děl vidím stopy povrchnosti.
Pavel Vrba
Hlasy volající po zákazu osobních zbraní se mi líbí
a hodně mě inspirují. Mají totiž logický a smysluplný základ snahy o ochranu života a zdraví. Proč zvyšovat riziko, že dojde k další tragédii. Navíc, když je to cesta, vytvářející dokonalý systém ochrany lidí v naší demokracii.
Pavel Vrba
Záblesk podivné náhody
a ne jediné. Ono jde člověče o to, jak se na svět díváš. A vono to naše dívání není jednoduché. S oblibou říkám, že dnešní doba je ideální na to, aby člověk zblbnul. A když zahlédnu premiéra Fialu, jak mává rukama při projevu,
Pavel Vrba
Tyhle svátky jsou fakt náročný
nebo to je tím, že stárnu? Těšil jsem se moc, třeba už jen proto, že je nestrávím v šedi města, ale v náručí přírody. A přitom těšení jsem netušil, jakým způsobem do vytoužené romantické atmosféry zasáhne pí Columbová.
Pavel Vrba
Tak co lidi, jak prožíváte svátky?
U nás to probíhá normálně. A normálně myslím i dobu před samotnými svátky. Takové to nákupní šílenství mě osobně přímo odpuzuje.Člověk má stresů v rámci celého roku dost na to, aby tomu otevíral dveře i o vánočních svátcích.
Pavel Vrba
Minuta ticha skončila
a já přemýšlím, jak vyjádřit obrovský smutek, který musel zasáhnout každého člověka. Slova se hledají velmi těžce. Navíc, když ne vždy dokáží v obrovské bolesti jakkoliv pomoci.
Pavel Vrba
Za pár dnů je tady Štědrý den
a s ním spojené svátky. A já si tuto dobu prostě užiju. Nic na tom nezmění ani tragikomická představení politiky a jiné jak je dnes moderní používat, šíření blbé nálady.
Pavel Vrba
Necháš ty moje ponožky?
zvolal jsem přísným hlasem. Člověk přeci jen tak nemůže tolerovat nekázeň a snahu o získání nadvlády u rodinného krbu. Navíc když to zabolí bolestí mnohem menší, než je bolest v srdci.
Pavel Vrba
Kde ani prezident nepomůže
stejně jako Tomio či jakýkoliv jiný populista. Jsou to tisíce okamžiků běžného života. Třeba prožití víkendu a chystání oběda. Tedy doba, která startuje klasickou otázkou: Co si uvaříme k obědu?
Pavel Vrba
Dokonáno jest a já otevřel deníček
Právě se uzavřely volební místnosti a stovky členů volebních komisí budou sčítat hlasy. Věřím, že spousta lidí bude netrpělivě čekat, zda zvítězí ten jejich kandidát. Odvolil jsem. A jsem rád, že tato nechutná doba skončí. Snad.
Pavel Vrba
Utíkám před zkažeností dnešní doby
od sobotního dne, jako by se zem propadla někam do tmy. Kolem se šíří zápach a mnozí tomu ještě tleskají. A nezměním to a ani nechci. Znám totiž jeden úžasný recept, jak přežít v divné době.
Pavel Vrba
Uplynul den od prvního kola
a mě je nějak smutno. Nejsem smutný z toho, jak první kolo dopadlo, spíše z toho, jaká vlna se žene napříč společností. Přiznám se, že politiku prakticky nekomentuji, ale dnes udělám výjimku.
Pavel Vrba
Toulky po krajině - symboly podzimu
a pro mě osobně období neúžasnějších barev přírody. I malé a zdánlivě titěrné detaily dokáží oslovit procházejícího poutníka.
Pavel Vrba
Toulky po odkazu krajiny – část první Střezetice
dnešní do mlhy oděné nedělní ráno přímo vybízelo k opuštění pohodlí bytu. Nakonec, jsme vybízení naší skvělou politickou garniturou k otužování, šetření a utažení opasků, nošení svetrů....
Pavel Vrba
Tak tohle se mě ještě nestalo
a začínám mít pocit, jestli to náhodou nebude tím, jak člověk dozrává a stává se geniálním. U ranní kávy rozhlédnu se z okna do krajiny a v tu ránu mám nutkavý pocit vyrazit ven. Projít se a zachytit podzimní paletu barev.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 811
- Celková karma 23,19
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek