Splnění snu je předpokladem šťastného života.

5. 03. 2016 16:45:36
Každý z nás ve svém životě má své sny a ideály, které se mu podaří nebo nepodaří splnit. Sny jsou do určité míry hnacím motorem, který nás posunuje dál a dál. Ve sportu, v poznání, v dosažení vzdělání či výkonu povolání.

„Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.“ Mark Twain

Splnění snu není jednoduché, běžný život nám klade řadu různých překážek a nástrah. Pokouší naši trpělivost, dává možnost zvítězit aktivitě nad leností. Bohužel, řada snů i při největší námaze a odříkání se plní velmi špatně, díky financím, životním situacím, ale také handicapům.
Právě u řady lidí, kteří jsou osudem handicapováni, lze vidět hrdinství a obrovskou vůli k překonání právě těch překážek. Jejich pohledy na svět a vnímání skutečného štěstí by nám možná prospělo. Vždyť si mnohdy neuvědomujeme, že pravé štěstí je, že se ráno probudíme, postavíme se na nohy, vidíme, mluvíme či slyšíme. Tito lidé nepotřebují soucit a litování. Ale stejně jako kdokoliv jiný, potřebují podporu, pochvalu a takové to sportovní fandění. Stejně tak jako jejich blízcí, ať již rodiče, či partneři a partnerky.
Sám mám dva takové kamarády, kteří ač jsou na vozíku, milují sport spojený se závoděním s auty, ať již v rámci rally či autokrosu. A jejich nasazení k dosažení tohoto snu je neskutečné, byť by zdánlivě po malých krůčcích, jdou za svým cílem. A jeho dosažení není jednoduché.

S jedním z nich jsem se domluvil na rozhovoru, protože teprve tak může člověk nahlédnout na vše, co s tím snem je spojené.

Oslovil jsem společně s Pavlem Jelínkem z redakce MOTORMIXU s pár otázkami, právě jednoho z nich. Jmenuje se Tomáš Dvořáček, 21 letý kluk, který je od narození odkázaný na invalidní vozík. Bez ohledu na to, vybaven obrovskou vůlí dosáhnout cíle v řízení závodního auta a s cílem ukázat, že i takto tělesně postižený člověk si dokáže splnit svůj sen.

Tomáši, jak dlouho sníš o závodění?

Tak ten sen jsem měl již od dětství. V pozdější době, kdy jsem začal fotografovat závody v motorsportu, jsem měl možnost nahlédnout více do zákulisí a všeho, co takové závody obnáší.
Čím dál více mě lákalo poznat, jaké by to bylo vyměnit tělo fotoaparátu za závodní volant. Dlouhou dobu však se závěrem, že je to nereálný sen.

Už jsi někdy seděl v závodním autě nebo dokonce závodil?

V závodním autě jsem zatím vždy seděl pouze jako spolujezdec, ale musím říci, že jsem měl možnost díky pozvání závodního jezdce v rally a rallycrosu Petra Šimurdy, který mě a mého kamaráda pozval na Autodrom v Hradci Králové – CzechRring. Tam jsem měl možnost svést se v profesionálních soutěžních speciálech které mnohdy mají i více jak 379 kw. A musím říci, že když si člověk sedne do takových vozů, byť jen jako spolujezdec, tak se v člověku během krátké chvíle odehrává spousta emocí a také velká dávka adrenalinu. Možnost řídit osobní automobil mě bylo umožněno pouze na velkém uzavřeném prostoru a jednalo se o vůz ve kterém byla provedena speciální úprava na ruční řízení. A musím říci, že to byla nezapomenutelná zkušenost. Kdo ví, možná právě tento moment mě přivedl k tomu, na čem teď pracujeme.

A jak jsem měl možnost vidět, nyní dokončuješ stavbu svého závodního vozu. Je to tvůj první závodní vůz?

Ne, není, před tím jsem měl vůz Škoda Felicia, který byl ve špatném technickém stavu, který jsme s kamarády opravovali, včetně plechů a úprav podvozku. Během oprav mi byl nabídnut hotový závodní vůz.

Prozradíš čtenářům o jaký vůz se jedná? Pořídit takový vůz není jednoduché, nejen z důvodu financí, ale také složité. Máš i mezi přáteli nějaké odborníky, co ti poradí?

Jedná se o vůz značky škoda Felicia s motorem 1,6 a sportovní podvozkem...
Inspiraci hledáme zejména pomocí internetu a knížek, které jsou napsaní skutečnými odborníky, kteří tyto vozy dříve stavěli pro Škoda motorsport. A mezi mými přáteli jsou i automechanici a lidé se zkušenostmi ve stavbě závodních vozů.

Na přípravách pracuješ sám nebo s kamarády ?

Sám bych nebyl schopen závodní auto postavit, nejen kvůli znalostem a zkušenostem, ale musím si přiznat i díky omezením, vyplývající z mého handicapu. Ale mám kolem sebe kamarády a právě jeden z nich Pavel Král provedl úplnou přestavbu. Bez jeho podpory a pomoci bych se nikdy nepřiblížil tak blízko ke splnění svého snu, stejně tak jako bez pomoci například Jakuba Kluze a Járy Kulhánka a dalších.

Tomáši , už jsi to nakousl sám, jsi oproti ostatním limitovaný svým handicapem. Jinými slovy musíš řešit ovládání vozidla jinak, než běžný jezdec.

Ano, dá se říci, že už od mala vlastně stále řídím svůj stroj, ale koho by to bavilo bez spalovacího motoru a vůně benzínu. A právě toto byl ze začátku obrovský problém, zejména finanční. Protože úprava jakéhokoliv vozidla na ruční řízení pro invalidy je drahou záležitostí. Vzhledem k tomu, že pro závodní vozidlo jsem nepotřeboval úplně nové řízení, podařilo se nám sehnat celé zařízení formou sponzorského daru.

Jestli tomu dobře rozumím, tak vozidlo je už v podstatě hotové? Už jste i vyzkoušeli jak jezdí?

Auto má za sebou více jak 6ti letou závodní historii, takže je vyladěné teď ho moji mechanici pouze občas projedou do té doby, než bude ve voze namontováno ruční řízení potom se toho budu moci ujmout já osobně.

Kdy bude první test?

Nerad bych říkal nějaký termín, protože i s ohledem na finanční prostředky musíme vše řešit s rozumem. Teď je před námi zajištění doprava auta ke specializované firmě a montáž upraveného řízení.

Tomáši rozumím tomu a také chápu, že ta nelehká cesta je i věcí vytrvalosti a hlavně sil dojít k vytouženému cíli, na jehož konci bude tvé usednutí za volant a účast na svém prvním závodu. Jak se na to těšíš?

Jelikož jsou mé zkušenosti s řízením takového vozidla takřka nulové, nějakou dobu potrvá, než se s autem kvalitně naučím, zejména v podmínkách autocrosu. Zároveň bych se chtěl účastnit i akcí, kde si samotní návštěvnici takto upravené závodní auto budou moci prohlédnout a třeba i vyzkoušet. Prostě aby viděli, že i takový handicap se dá překonat, když má v sobě člověk vnitřní sílu a dosáhnout řízení závodního auta bez použití nohou.

Závodění je hlavně o penězích, ale v tvém případě jich asi nemáš nazbyt?

Tak podle mne se dnes všechno až moc točí okolo financí, které jsou na prvním místě, ale u mě se jedná o splnění snu. Přiznám se, že ze začátku jsem do toho skočil tak říkajíc po hlavě a ze samého zapálení pro věc, jsem nad finanční stránkou dvakrát neuvažoval. Na druhou stranu kdybych možná tenkrát uvažoval jen nad financemi, tak bych nebyl tak kde jsem dnes. S pomocí lidí, kteří mě v tomto podporují, jsme již ušli pořádný kus cesty a teď už by to vzdal jen blázen. I když je před námi ještě spousta překážek, my se do toho pomyslného cíle dostaneme.

Podařilo se ti sehnat i nějaké sponzory ?

Ano. velké poděkovaní patří firmě DH servis, kde se mě i přes své velké pracovní vytížení snaží podporovat, jak jen mohou. Dále Firmě API, která věnuje starší ruční ovládaní, autodoprava Vlad. Šolín, kde mám možnost dočasného parkovaní vozu a autovrakoviště Vik, které mi poskytuje starší náhradní díly

Tomáši, neméně důležité je vůbec medializace a prezentace tvého úsilí. Navíc v něm spatřuji mnohem více, než jen cosi o závodění a stavbě závodního auta. Je v něm i díky tvému handicapu poslání i ostatním postiženým lidem. Prezentuješ někde tvoji cestu za splněním snu?

Ano, před několika dny jsem vytvořil webové stránky, kde budou moci všichni, které to bude zajímat, sledovat průběh právě té mé cesty za snem, včetně možnosti dotazů na které se budeme odpovídat.

Tomáši, děkuji ti za rozhovor a přeji ti aby se ti podařilo dojít úspěšného cíle.

Dále zveřejněno zde :

Autor: Pavel Vrba | sobota 5.3.2016 16:45 | karma článku: 19.21 | přečteno: 540x

Další články blogera

Pavel Vrba

Když se nakonec rozhodnu dobře

Co je to vlastně lidský život? Třeba hledání sama sebe a hledání něčeho krásného. Prostě něčeho, co nás drží při životě. A je to těžký, protože nás ze všech stran útočí tlaky konzumní společnosti, negativní zprávy a humus politiky

21.8.2019 v 16:19 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 200 | Diskuse

Pavel Vrba

V čase vrátil jsem se o 74 let zpět

Někdo sice může namítnout, že by se člověk neměl vracet do minulosti, nýbrž by měl nakukovat především do budoucnosti. Je to však pravda jen na půl. Nakonec, vše co prožíváme a jak na vše nazíráme, je kaleno historií.

19.8.2019 v 11:30 | Karma článku: 14.47 | Přečteno: 445 | Diskuse

Pavel Vrba

Za historií na vršek Šibeník

Je řada cest, po kterých se může člověk vydat. Jsou cesty všední i nevšední, stejně tak, jako (ne)vyšlapané či (ne)známé. Mnohé z nich máme přímo u nosu a nevidíme je. Objevujeme daleká místa, ta doma neznáme.

13.8.2019 v 9:45 | Karma článku: 14.57 | Přečteno: 274 | Diskuse

Pavel Vrba

Mé podivné setkání s tajuplnými bytostmi

tajuplné setkání v krajině tak různorodé a podivné. V krajině podivných stínů, střídajících se s ozařujícími světly. Ty prapodivné bytosti, zahaleny do podivných kabátů, plných tajů a složitostí.

10.8.2019 v 12:30 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 448 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Zdeňka Ortová

Jak mě vyzval k tanci Vlastimil Harapes

Vlastimil Harapes je coby bývalý sólista baletu Národního divadla natolik tanečně zdatný, že si jeho „Smím prosit?“ každá žena musí vyslechnout s nadšením.

22.8.2019 v 6:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jan Ziegler

Češi stříleli do Čechů, smutné výročí 21. srpna 1969

Byl to velký rozdíl proti minulému roku, kdy nás okupoval Sovětský svaz a Češi se Slováky se bouřili proti okupaci své země. Tentokrát připomínku této tragédie českých dějin brutálně potlačily domácí ozbrojené složky.

21.8.2019 v 18:03 | Karma článku: 23.69 | Přečteno: 385 | Diskuse

Karel Trčálek

21. srpen 1969, den věčné hanby československých (českých) komunistů

V roce 1968 dělal Sovětský svaz jen to, co jako imperialistická říše, udělat musel. 21. srpen 1969 je den mnohem tragičtější než 21. srpen 1968

21.8.2019 v 17:31 | Karma článku: 15.80 | Přečteno: 215 | Diskuse

Marek Trizuljak

Šok, smutek, bolest (srpen 1968)

Kdo ještě snad měl nějaké zbytky iluzí o "ruském přátelství" a o jejich "dobrých úmyslech", navždy je ztratil.

21.8.2019 v 17:11 | Karma článku: 15.77 | Přečteno: 213 | Diskuse

Karel Ábelovský

Srpnové slunce - aneb "Pamatuj"

... jsou události, které je potřeba si připomínat a jsou události, ne které není radno nikdy zapomenout. Dnes uplynulo půl století právě od jedné takové události a zdá se, že přesto, že ne všichni zapomněli, mnozí se chovají jako

21.8.2019 v 16:21 | Karma článku: 12.35 | Přečteno: 159 | Diskuse
Počet článků 746 Celková karma 17.61 Průměrná čtenost 704

Něco o sobě? Nic zajímavého, snad je dva citáty, které vystihují vše.

 

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.  
Marcus Aurelius
 

"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích
nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."

                        Abraham Lincoln

Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde :
https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com

 

Najdete na iDNES.cz