Nebo také, kam se zachycenými detaily, které se tématicky jen tak někam nehodí a přesto tam patří. A tak, ještě v době, kdy v sobě mám nádherné vzpomínky na uplynulý víkend doplním své povídání i o ty zbytky co zůstaly nevyužity.
Své poslední zastavení, jsem věnoval akci, o které podrobnosti naleznete zde. A jak tak sleduji celou tu diskusi, celý víkend s bohatým programem se moc líbil a mnozí se těší už na další ročník.
Ale já se lehce vrátím k těm svým zachyceným zbytkům, které ať chceme nebo nechceme obsahují část našich životů.
Stále zde nalézám stopy, které dokazují, že zde byli lidé. A ti, co zažili vojnu určitě vědí, že vše má svůj pevný řád, stanovené hodiny a postupy.
Ale prostě zub času, rozebírá i mnohem větší monumenty. Kolikrát jsem těmito schody šel a dveře na kinosál otevřel. S kolika lidmi jsem tam při různých přednáškách prožil krásných chvil.
Ony mnohé prostory, jako by živáčka vyhlížely
A všechny opuštěné místnosti, zachovávají si detaily.
A kde nebyly obrazy, vtiskly se tam čísla ze sportky.
Ví vůbec někdo, co tím myslím?
Ale příroda ta mocná čarodějka, vše pomalu rozebírá....
A přestože se mi to nemusí líbit, má to svoje klady. Třeba při některých pohledech, krásné přírodní scenérie.
A jak tohle závěrečné vzpomínání na všechna ta zákoutí kasáren T.G.M zakončit?
Nevím..
Snad jen, že všechny své díly jsem zpracovával se vzpomínkou na všechny ty, které jsem zde měl tu čest poznat. Ať to už bylo v době, kdy jsem sloužil u Železničního stavebního praporu s krycím číslem VÚ 3660 Pardubice a nebo dlouhá léta jezdil k dělostřelcům a jejichž číslo útvaru 1923 Pardubice je vryto v oněch zdech, ale i mé paměti.
Tomuto objetu věnovány články : zde : a zde :
