Podzimní toulky - kochám se

Já vím, všichni fotíme to samé, no jo, jenže když je to takové krásné a milé. Krásně zabarvené. Taková ta správná přírodní meducína na podzimní deprese a smutky.

Tak jsem si zase vyšlápl, zcela netradičně a zcela vyjímečně podél řeky. To se mi stává málo kdy. Vždyť mě znáte.
A jsem překvapen, kolik zajímavých míst tam člověk vidí. Nebo vlastně nevidí? Kdo ví, vždyť se mnohdy neumíme dívat kolem sebe, hledáme monumenty doby a přehlížíme maličkosti.

Jenže....

Někdy je maličkost větší, než monument.

 Paleta barev podzimu je nekonečná

 Dokonce člověk mezi všemy stromy, které lemují naše řeky nalezne i ořešáky

 Krásné pohledy, jen se tam občas zaplete monument civilizace

 Otočme se na chvíli k civilizaci zády,  té si každodenně užíváme do sytosti. Vždyť přátelé - příroda volá ...

Kolem nás se podzimní čas prohání a zasypává ty naše oblíbené cesty.
A padající listy zkrášlují krajinu.

Užívejme sluníčka, přijdou plískanice a budem jenom vzpomínat

 A nepřestávejme hledat krásné květy .....

A romantická místa s krásnými obzory

 Ať nás všechny ty cesty a cestičky jen k příjemným  a krásným věcem nasměřují

 Nezapomínejme, že někdy i zdánlivě zapomenuté schody mohou zpříjemnit cestu

 A že těch směrů je, stejně jako v našem samotném životě

A když chceme vidíme i nečekané - třeba ty říjnové hluchavky , nebo ...

 motýla,  který jako by křídly nečas zastrašuje

No květů je kolem nás stále ještě dost

 A se najde místečko, kochat se můžeme tou vší nádherou

Ať Vám všem svítí sluníčko nejen nad hlavou, ale i v duši.

          A nikdy nezapomínejte na to, že to hlavní a podstatné nekoupíme nikde na světě

Jako v rallye Paríž-Dakar
Zabloudíme na poušti
Štvanici za leskem věcí
život těžko odpouští
Obchoďáky probíhame
čím dál sobě cizejší
v igelitu na večeři
nesem chleba včerejší

1000 krát krásnější než jsou prachy
je pár slov šeptaných do vlasů
nebo hrát s dívkou svou něžný šachy
smát se všem nechtěným trapasům.