Pavle...husí kůži mám...a tu báseň jsem kdysi uměla zpaměti...

Zuzko, taková je minulost. Moc ti děkuji za navštívení a komentář. A ta báseň je úžasná

Pane Petře, velmi Vám děkuji za přečtení mého zamyšlení.

Pavle, to je silný příběh i zamyšlení. Případná symbióza se současností i budoucností se přímo nabízí, člověka až zamrazí v zádech. Ano, těch 30 minut...

Zdeni, moc ti děkuji za přečtení i komentář. Ten příběh je veliký a určitě v tomto tématu budu pokračovat, protože je mementem i do dnešní doby.

Pavle, moc smutné. Napsal jsi to pěkně.

Že tutu válku vyhráli Prušáci, rozhodla mimo jiné technika, i když se vliv té techniky nesmí zase přeceňovat. Rakouská armáda měla stále pušky, které se ládovaly předem, zatímco Prušáci měli již pušky, které se ládovaly "zezadu" a bylo je možno mnohem rychleji dobíjet a tudíž i rychleji střílet, ač byly o něco méně přesné a měly kratší dostřel. Viz

https://cs.wikipedia.org/wiki/Prusko-rakouská_válka

Cituji odtud: "Klasický bodákový útok sevřených praporních mas rakouské pěchoty s důstojníky na koních za oddílem se v nemilosrdné a rychlé palbě pruských fyzilírů využívajících všechny výhody terénu (včetně palby v leže) nutně musel za velkých ztrát zhroutit."

Rakouské jezdectvo v té bitvě padlo především díky rychlým puškám Prušáků.

Nejsem odborník na zbraně a války, zbraně a války rád nemám. Někde jsem však četl, že to ládování pušek zezadu vymyslel nějaký Čech. Když svůj vynález nabídl, rakouské armádě, tak ta jej odmítla. Rakouským generálům se prý nelíbilo, že by vojáci během cvičení a války spotřebovali více nábojů. Tak svůj vynález pak nabídl a prodal Pruské armádě. Ta jej použila. Rakousko tuto válku tedy prohrálo mimo jiné díky hlouposti svých generálů. Hloupost je strašná věc. :-)

Nedávno se tu diskutovalo o výhodách a nevýhodách rozpadu Rakouska-Uherska. Dle mne hlavní důvod rozpadu bylo to, že vedení Rakouska-Uherska bylo myšlením trochu zaostalé a neschopné. Během první světové války, bylo Rakousko-Uhersko především závislým vazalem Německa. Mluvil jsem kdysi s jedním Rakušákem (šlechticem), který byl vnukem Rakouského generála v první světové válce. Zeptal jsem se ho, kdy jeho dědeček pochopil, že tu válku prohrají. Bez váhání mi řekl, že věřil do poslední chvíle (tj. do kapitulace), že ji vyhrají. Německo a Rakousko ji vlastně ani na frontě neprohrály, fronta byla stále mimo Německo například ve Francii. Německo ji prohrálo především v týlu, kde byl hlad a stávky, například ve fabrikách, kde se vyráběly náboje.

Také jsem jednou mluvil s jednou Němkou z polských Sudet, která nyní žije v Nizozemsku. Na mou otázku, odkdy věděli, že druhou světovou válku prohrají, mi řekla, že od bitvy u Stalingradu. Disciplinovaní Němci tehdy však bojovali do trpkého konce v Berlíně.

Socha se povedla. Mě by zajímalo, jak tu spoušť potom odklízeli? Kde jsou všichni pohřbení? Už jsem doma oznámila cíl výletu až se udělá tepleji. A oznamila to i našim příbuzným pro které při jejich návštěvě u nás vymyšlíme výlety a tohle místo neznají.

Radko, předně děkuji za návštěvu a komentář. To místo stojí za návštěvu. A k té otázce pohřbívání? Určitě se k ní rovněž dostanu, protože toto téma nelze vměstnat jen do jednoho článku.

Fráňa uměl A Ty též, Pavle

Horste, moc ti děkuji za návštěvu a komentář.

Básničku jste pro mne objevil krásnou. Mám to na Chlum pár minut, ale přiznám se, nechodím tam často. Je mi smutno jen z té fotky a básničky, natož když tam stojím a přemýšlím o lidech, kteří tam bojovali...

Pane Jiří, předně Vám děkuji za návštěvu a také za komentář. Máte pravdu, je to tajuplné a bolestné místo. Chci se však tomuto tématu věnovat a jedno z míst, které mě láká, ale i děsí je jinde. Ale je třeba jej připomenout, třeba pro poučení. Jiří, ještě jednou Vám děkuji.PS: Mám to tam o kosek dál, ale rovněž blízko.

Pavle, díky. Za vnímavost a umění předat emoci dál.

Jani, moc ti děkuji za návštěvu, ale i za komentář, který mě potěšil

někdy stačí i vteřina a máte život na ruby-karma

Libuško, to zcela určitě. A já děkuji za návštěvu a komentář

Vůbec mě nenapadá co napsat.... hodně emotivní a působivé, jak Vy tak Fráňa Šrámek. Díky a tiše karmuji.

Filipe, předně Vám děkuji za návštěvu a komentář. Ono to místo je plné neviditelných emocí, které najednou na člověka zapůsobí. Ještě jednou, moc děkuji