Pavle, myslí Ti to

Horste, děkuji ti za návštěvu a komentář

Alžběto, moc děkuji za návštěvu a komentář

Zajímavý blog k zamyšlení, ale trochu chmurný až depresivní. Příliš se mi nelíbí.

Je mi 70 let a znám myslím již odpověď na to, jak žít celkem dobře a šťastně a nikomu při tom vědomě neškodit.

Prostě žít, dělat to, co Tě baví a je Ti a možná i jiným prospěšné. Příliš neočekávat, pak se nezklameš. Ani od sebe, ale především ne od jiných. Dobře se koukat a poslouchat jiné než něco začneš dělat. Nelhat jiným ani sobě.

Citát R.S. pro mě nyní a pro mnohé lidi moc neplatí. Dříve, když jsem byl mladý a v něčem trochu hloupý, možná trochu.

„Náš svět je tajemné zrcadlo. Každému se rozbije na tisíce střepů. Ty střepy jsou naše příběhy, to jediné, co doopravdy vlastníme. Skládám je do svých knih a v jejich odrazu hledám sám sebe. Střepy mě zraňují, když přitom spěchám. Pracuji tedy klidně. Vím už, že to své zrcadlo nestihnu nikdy složit.“

Rudolf Krautschneider

Zdroj: https://pavelvrba.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=651217

Pochopitelně záleží hodně na tom, jaké člověk zdědil geny, do jaké rodiny a společnosti se narodil, kdo a jak ho vychovával atd.

Hvězda Ester Ledecká zdědila pro sport dobré geny, rodiče a děda jí hodně pomohli a mohli ji pomoci. Ona však tuto pomoc správně bez velkého reptání a odmlouvání použila. Její trenéři a masér chválí její pracovitost, cílevědomost a to, že poslouchá - třeba po diskusi - jejich rady. Je to "jenom" sport, přesto si myslím, že může být velkým příkladem jiným a to v jakékoliv činnosti. Ne každý má dobré geny a bohatého otce, ale i tak by měl žít, jak nejlépe dovede a být šťastný. Vím, že pro některé lidi je to těžké ne-li nemožné. Takových lidí relativně však není moc. Mnohem více lidí jsou ti, kteří jen fňukají, a čekají, že jim štěstí spadne do klína.

Pokud se někdo smutně dívá na "rozbité střípky", tak by se z toho měl jen poučit, netruchlit a žít dál. Pavle bylo by to na moc hodně dlouhé povídání. Měj se pěkně a netruchli.

Jaroslave, předně tě zdravím a děkuji ti za nakouknutí i komentář.Motivem tohoto blogu je zrcadlo. A taky jedna dlažební kostka. Dlouho jsem si hrál s jeho nastavením právě na tu jednu kostku, kterých jsou tisíce. Mohl jsem vzít foťák a jít fotit třeba zimní krajinu, rampouchy či sněhové vločky. Ale to dělá spousta lidí v tomto zimním období.Mě ale zaujala ta kostka a zrcadlo, které ukazuje to, co je pravda, ale stačí jinak ho nastavit a hned dává jiné obrazy. Když poslouchám lidi kolem sebe, vnímám jako tu hru se zrcadlem. Spěch, honba za kariérou, tikající biologické hodiny ukrajují z chutě mít rodinu. Honba za všemi těmi pozlátky moderní doby. I s těmi citáty, je to jako se zrcadly. Jardo, ale děkuji ti za tvůj upřímný názor, kterého si velmi vážím.

Pavli, moc ti děkuji za návštěvu a komentář

Ani voda tak jasně nezrcadlí, jako pěšáci lásky. Na zem padlí...

díky, Pavle

Jani, já děkuji tobě, nejen za návštěvu, ale i za komentář

Fotky s myšlenkou

Honzo, moc ti děkuji za návštěvu a komentář

Ivane, předně tě zdravím a děkuji ti za návštěvu a komentář. Ono to zrcadlo.... to je prostě zvláštní věc. Ale nakonec, sám jsi to přesně vystihl.

Mám rád jeho písničky a neodsuzuji ho za jeho činy před revolucí...

Petře, děkuji Vám za návštěvu a komentář. A co se týče nějakých jeho činů - nemohu soudit, nemám informace tak, abych byl objektivní.