Pavle, já jsem tuto knížku (vydání 1954) dostala k vánocům od své babičky.

Ano, staré knihy uchovávají hned několik klenotů...zejména vzpomínkových

Maruško, nazvala jsi to přesně, klenoty. A já ti děkuji za návštěvu , ale i za komentář

Ve starých knížkách se skrývá spousta pokladů, nemyslím tím jenom jejich literární hodnotu (u některých knih), ale třeba i osobní - když si člověk vybaví, že z téhle knížky mu čítávala babička, nebo když v ní najde založený více než padesát let starý dopis...

Pavlo, přesně tak, takové vzpomínky nikde nekoupíme, nikde je nemají. A stačí zaskočit třeba do těch pomyslných krabic....... a máme je. Pavlo, děkuji Vám za návštěvu a krásný diskusní příspěvek.

Láska ke knihám je (anebo snad byla) v našem národě přirozená, lásku

k nim, nám dětem, vštěpovali naši rodiče a učitelé... Protože od dob "temna", kdy různí "koniášové" české knihy pálili, a později různí okupanti z knihoven vyřazovali, to u nás česká kniha neměla lehké. Proto jsme si knih vážili. Ovšem není kniha, jako kniha... Já bych kvalitní knihu z knihovny nevyřadila - a ty brakové nekupuji. ani nedostávám. Mnoho dobrých knih, zejména l klasiku, a knih o výtvarném umění, jsem si jako studentka kupovala v antikvariátech, a navštěvuji je ráda dodnes. (I virtu álně). Některé si pořizuji i z těch, někdy i z těch, co občas vyřazuje Městská knihovna, jejíž jsem stálým hostem. Moje nejmilejší knihy? Z dětství jsou jsou Karafiátovi Broučci, pohádky K.J. Erbena, ale i bratří Grimmů, samozřejmě Babička Boženy Němcové ilustrovaná Adolfem Kašparem, ale i Tolstého Anna Kareninová, Vojna a mír, Dostojevského Zločin a trest,Čechovovy Povídky - a další...

O Palackého Dějinách národa českého ( zděděných po dědečkovi), ani nemluvě. Velmi milé jsou mi knihy z oboru výtvarného umění, po kterých se odjakživa pídím, jako je například milovaný, Mikolášem Alšem ilustrovaný Špalíček národních písní a říkadel, Svolinského komplet knih Jaro, Léto, Podzim, Zima, Mánesovy Květiny, ale i a jeho monografie, ale i jiné monografie našich a světových malířů, sochařů, dnes i fotografů.. Díky za připomenutí...

A ještě poznámka: Z prvních knih od Boženy Němcové jsem v dětství pře četla právě její nádherné Pohádky, Pohorskou vesnici, Skaláky a Karlu... Krásné zamyšlení, Pavle, přiděluji karmu. (Čteme světovou literaturu, ale i naše česká kniha si zaslouží naše).

Knihy prokleté... Utírat prach... A přitom bereš každou do ruky a původně plánovaná hodina či dvě je najednou málo. Mají magickou moc. Potemní svět kolem a vidíš: Nemo, Nobody, Sam, Flint, lump Milan, co mi nevrátil Mayovky, Kulička, Barunka, 47. revír, edice 3x, fronty ve čtvrtky, 22 hlav, atlasy, jé tak tady jsi, a mnohé další...

Proto vím, že přátelům se věnujeme bez ohledu na čas. A ti, kteří je vytvořili, si zaslouží úctu bezměrnou. Pěkný den Pavle a díky.

Marceli, přesně, člověk se nemůže odtrhnout od čtení. A tobě děkuji nejen za návštěvu, ale i za komentář

Jsem myslel, že to bude o Rathovi...

Dane, kdepak, já už chci dělat po většinou jen hezký věci A Vám Dane děkuji za návštěvu

Tak já jsem teď slaměná vdova a zatímco si "švihák lázeňský" užívá, tak já řádím s vysavačem a tak podobně. Rozhodla jsem se revidovat knihovnu i komoru, ale s rozumem. Letěly staré nepoužívané učebnice a skripta. Ze zadní řady jsem vytáhla Pohorskou vesnici (vydání tak ze šedesátých let) a nachystala ji k přečtení. Snad to ještě tuto zimu stihnu. Pohorskou vesnici jsem na rozdíl od Babičky nečetla tolikrát. Váš článek budiž mi impulsem.

Dětské knihy jsem nevyhazovala nikdy, spíš jsem je rozdala, když moje děti poněkud odrostly. Nějak jsem tehdy nemyslela na vnoučata. Naštěstí mi jich dost zůstalo, ale třeba Uprchlíka na ptačím stromě od Sekory jsem si nedávno kupovala znovu. Teď ale svádím boj jiného druhu. Mnoho let jsem již nepoužívala gramofon. Uvažuji buď koupit nový, nebo ten soubor LP desek vyhodit.

Maruško, alespoň jste potěšila knihami druhé. No a přečíst zmíněnou knihu určitě stihnete, teď máte doma klid a nemusíte nikoho obletovat. A ten gramofón, to je úžasný nápad, také jsem to tak udělal. A mě jen zbývá poděkovat Vám za návštěvu a krásný komentář.

Ani nevíte jak jsem často si vzpomenu na ty staré knihy, které jsme po rodičích odvezli do antikvariátu. Měla jsem starší rodiče, tím i to byly hodně staré knihy...A krásné .. Jenže tenkrát nějak překážely a my měli jiné zajmy.Ale přeci jen jsem si něco nechala na památku a to malý slovník Česko - francouzský z roku 1930 vydaný v Třebíči tenkrát za 32 korun ten má nádhernou starou vazbu ...a Velkou knihu cizích slov z roku 1948. Asi jsem si myslela že se mě mohou hodit..

Radko, někdy ty osudy knih jsou takové. Proto, když nalezneme nějaký ten nádherný starší výtisk, potěší nás to. Radko, Vám děkuji nejen za přečtení, ale i krásný komentář

Já tyto pocity prožívám při občasných návratech ke knihám z dětství. Troska, Batlička, Foglar ad. Je to moc příjemný pocit. Karma Pavle.

Ano. Ano...

Nejlepší by bylo, mít dost místa pro knihy aby byly stále na očích. Ale to bohužel většinou není možné. Pavle

Horste, no právě. Navíc bychom přicházeli o ty kouzelné momenty, při otvírání krabic

Já jsem první knižní klenot objevila v dětství, byla to Svéhlavička Elišky Krásnohorské, která vyšla 1912 a dostala ji tehdy moje babička jako dospívající děvče...Ten pocit propojení generací byl tehdy pro mě fascinující.

Paní Evo, prostě jsou to nádhenré klenoty a přesně jak to píšete- to nádherné propojení generací. Vám Evo děkuji nejen za návštěvu, ale i za krásný komentář