Ano, slovem se dá silně ublížit a zranit! Ne náhodou v knize Don Miguela Ruize Čtyři dohody, o moudrosti starých Tolteků, první "dohoda" zní: Nehřešte slovem!

Cokoli kdo vysloví, zejména na veřejnosti, měl by to zvážit. Některá slova jsou však myšlena ironicky, anebo je ten dotyčný člověk mylně považuje za humorná - a pak se diví, že ho lidé nepochopili. Vzpomeňte, Pavle, na film "vrať se do hrobu", jak se to rčení vžilo... A bylo to jen o tom, že se starší muž (herec Milan Šteindler) snažil vmísit mezi mladé (studenty) a považoval za mladého - a co si za to

od nich vysloužil... Pravda ale je, že naše společnost velmi zhrubla a měli bychom se na to všichni zaměřit. Nejen v rodině, ve škole, ale všude. I media mají na tom velký podíl. Dřív byla vulgarita - chlapáctví - projevem hospodských nevzdělaných lidí (buranů) a adolescentů, dnes ji denně slyšíme - dokonce i z České televize. Vulgarita a hrubost není humor - co je humor (inteligentní) známe od Jana Wericha, Jiřího Grossmana, a dalších. Zlým lidem, kteří dovedou druhého člověka jen ponižovat, je třeba se vyhýbat. Ale nevhodně a hulvátsky se může člověk chovat k druhým i bez používání neslušných a hrubých slov. Pěkný den.

Mirko, máte pravdu a já jen děkuji za návštěvu a komentář

Pavle, v kontextu Tvého článku to vyznívá, jak píšeš, neslušně, nelidsky a nadutě. V jiném kontextu při osobním kontaktu doprovázeném úsměvem a mezi dobrými kamarády, kteří se dlouho neviděli, nemusí mít ta věta v názvu tak negativní náboj. Já, ale používám při takovém setkání větu: Nazdar, ty ještě žiješ? Ovšem i tahle věta se dá říct a brát negativně. Chce to vážit slova a nebrat to osobně. Díky za článek

Jene, díky za nakouknutí a co se týče komentáře, to bylo bez úsměvu, ze zlobou a nenávistí. Bohužel.

Často si říkám díky za to, že jsem obklopena slušnými mladými lidmi. Taky občas v autobuse žasnu nad slovníkem třeba už desetiletých děti ....trochu je omlouvám že každý věk má svoje a že to jak oni říkají " vyšumí ". Ale vulgarita a násilí jsou v dospělosti asi neléčitelné... lepší se takovým individům vyhýbat a v duchu si říct "ať na tě hajzle taky dojde"...

Radko, máte naprostou pravdu a já děkuji za komentář i přečtení

.... mňo, naplavil sem sa z Brna na lont a to sem si myslel že mám školu z "Oltecu", kde sa to mazalo kvuli hantecu !,- když sem ale viděl poprvý v akci šedesátiletýho šlachovitýho sedláka jak v putyce uzemnil dvacetiletýho smrada tak mi šly voči šejdrem !,- synka sem pět járů v knajpě neviděl,- dostal zákaz vod štamgastů, personálu aj vod fotra, kerýmu to donesla celá dědina,- ...... a přitem taková blbost - "strycu, Vy porád žijete v komunismu a v tem taky umřete !"

(problém byl v tem že sa "strýcův" tata pod nehorázným tlakem v 50.letech vzdal polností a všech zvířat ve prospěch tehdy vznikajícího JZD !,- von si ten mládenec, aniž by tušil souvislosti, pár po tlamě zkrátka sám vykoledoval,- zaslouženě !!! )

Petře, děkuji nejen za návštěvu, ale i komentář se zkušenosti ze života.

Zdravím Pavle, já se vždy snažím vyhnout kolektivním odsudkům jakékoliv jiné skupiny lidí. Ono to vždy trochu zavání. Diskuze, kterou čtu, a Tvůj článek zavádí problém s úrovní chování a jednání proti mladým lidem. Nic proti tomu. Ale odpovědně prohlašuji, že to není problém jen mladých lidí. Mnohdy z úst i starších je možno slyšet strašná slova. Bezohlednost, zahledění se do sebe, vede k tomu, že člověk cítí jen své problémy. A spolu s přibývajícími léty se problémy znásobují. Myslím si, že 90% hodnot, které si neseme v sobě, je dílem rodiny a její výchovy. Ať dobrých či nedobrých.Při dnešním životním stylu se těch 90% zásadně snižuje. Nedokáži odhadnout o kolik. Ale rodinný pozitivní vliv nemůže nahradit škola, kamarádi, internet (snad kromě Tvého a Jana Pražákova blogu).

Šel jsem jednou za skupinou děvčat, studentek. Už tu chybu neudělám. Slovník, jimi používaný, byl opravdu drsný. Dovolil jsem si je napomenout. Pche... Stal jsem se terčem spílání. Nadal jsem si do starých zvířat a nebyli to lvi (jak říká Jarek Nohavica). Prostě nelze nahradit rodinu. Úctu k lidem máme, my normální, v sobě. A protože se jí nezbavíme, i kdybychom chtěli, tak vždy s úctou k lidem přistupujeme.

Ach jo, zase jsem se rozkecal. Promiň.

Nevím kdo to řekl: Velikost člověka poznáš podle jeho skromnosti. A je to tak.

Tobě karma za inspirující téma.

Marceli, děkuji ti nejen za návštěvu, ale i komentář, ke kterému není co dodat.

Tak to je nemecky vyrat Gruftie jeste velice slusny. A opet budu opakovat ze za mnoho ceskych neduhu muze komunisticke zruseni nabozenstvi. On pan farar doplnoval vzdy vychovu rodicu i ucitelu.

Vladimíre, děkuji za návštěvu a za komentář. Jen se domnívám, že tady nejde o dobu totáče, dnes už dorůstají lidé vychovávaní generací sametové revoluce.

Připomnělo mi to něco z vlastní zkušenosti: jedna náctiletá studentka použila stejná slova, když jsem se jí zeptala, co připomíná datum 11.9. 2001. Ve větě " nějakých tři tisíce lidí........... v New Yorku" to opravdu působilo tak, že jsem zalapala po dechu. Lidi jsou různí.

Pavlo, to máte pravdu. Jenže, on to tak nějak život vrací. Vám Pavlo děkuji za nakouknutí a komentář.

Že se tak zdraví puberťáci mezi sebou, to jo, ale vybalit to na někoho staršího? Sakra, já jsem už asi taky stará.

Klárko, no to jsme dva. A tobě Klárko, děkuji za nakouknutí

No ty taky ještě žiješ, vyřknuto v mladších letech při setkání nestálo za řeč, ale řekni to někomu v hodně pokročilém věku, kdy toho člověka opravdu už nemusíš příště potkat, už nemá s humorem nic společného. Pavle

Horste, tohle úsloví mě přesně napadlo, když jsem to psal. To je jako by nevinné, ale jak sám píšeš - podle věku.