Taky jsem to po dlouhé době viděl a souhlasím.

Pane Milane, děkuji Vám za návštěvu a za komentář.

Film je to neobyčejně silný, přestože jeho příběh jevlastně obyčejný, ze života a mimo jiné také o tom, že každý je takstarý, jak se cítí a s přicházejícím stářím nemusí být člověk nutnězapšklý a k ostatním lidem nepříjemný. Plus navíc Karel Höger v jednéz hlavních rolí, filmy ve kterých hrál, jsou svým způsobem vždy zvláštní aneobyčejně lidské, dalším takovým je třeba Den otců. Když se člověk dívá na jehostarší filmy, je mu rázem jasné, jak bylo pro autory seriálu Nemocnice na krajiměsta těžké nahradit původního primáře Sovu někým jiným, protože Karel Högerměl v sobě něco, co prostě jen tak nahradit nešlo (při vší úctě k LadislavuChudíkovi).

Pane Marku, předně děkuji za návštěvu a za Váš komentář. Co se týče Nemocnice na kraji města, teprve nedávno jsem našel střípky původně natočených scén právě s Karlem Högrem. Neméně to jeho člověčenství bylo znát i u představitelů kriminálky. Prostě člověk

Pavle, pokaždé se na tento film ráda podívám, už kvůli těmto hereckým velikánům

Jitko, moc děkuji za návštěvu a za komentář

Máte, pravdu na film Romeo a Julie na konci listopadu

se nedá zapomenout, protože vystihl to, co je společné nám všem lidem. Hledání štěstí, lásky, porozumění, smyslu života v každém období lidského života. . Žádný zvláštní děj, ani událost - obyčejný příběh dvou stárnoucích lidí, takových jako jsme i my. V současných filmech, jejichž tvůrci si libují ve zvláštnostech a podivnostech (nebo třeskutém humoru) něco takového většinou nenajdeme. Převládá seriálová plytkost, nuda - rutinní přístup, včetně toho hereckého... Škoda.

Paní Pantlíková, děkuji Vám za návštěvu a za komentář. On sám život píše roztodivné scénáře. Přeji Vám jen a jen dobré a krásné dny.

Pavle, přeji Ti nadále radost ze života a do stáří daleko

Horste moc díky za návštěvu i za přání

....skvělý po všech stránkách. Nemohu nevzpomenout i na výborné pondělní - slovenské - inscenace v Československé televizi za minulého režimu a srovnávat to s častou plytkostí a prázdnotou dnešní "kultury".

A přidal bych citát z jedné knížky Bernarda Malamuda: Jak se plní žaludek, srdce se vyprazdňuje....

Hezký večer!

slovenské pondělky? zásobárna pro televizní Thálie... těšila jsem se jako blázen na to, co nemělo skoro konkurenci. O dnešku se mnohdy nezmiňovat. Ale abych nekřivdila - leckterá televizní hra - i česká i z minula - má lepší vypovídací a uměleckou hodnotu než to české filmové, na co tisíc upoutávek do sálu s praženou kukuřicí.

Pavle - vy - ty -mi děláš takovou radost! Jenže víme, o čem je to především. Poněkud se -nejenže ztrácí to prožité vyzrále nerychlokvašené herectví - tady bychom třeba Vetchému, Dolanskému, Dlouhému křivdili, ale hlavně - a to skutečně hlavně chybí - scénáristé ,co jim jde o celou složitost a upřímnost duše k bolestem života na dřeň Jiří Hubač? co bychom jiného tady čekali.... není... Jiří Křižan? ... není....

Včera jsem se dívala na CS film, Závrať. Člověk tam znal tak pět herců... uvěřitelné, každé pohnutí oka.

Romeo a Julie na konci listopadu je film,který mám pod kůží a měl by být lepší reklamou na pozitivitu života, než všechny paní ,co propagují nalepený zuby.... nemyslím to,prosím, ale zle. moc zdravím

Radko, moc ti děkuji za návštěvu a za komentář, ke kterému není co dodat.

I já jsem znovu koukala, oba protagonisti byli úžasní. Ráda se znovu podívám i na Lístek do památníku.

Zrovna jsem v jiné diskusi poznamenala, že mi včerejší Zločin v Polné připadal nudný, protože dnešní herci jsou nějací nevýrazní. Zřejmě to bude těmi stupidními nekonečnými seriály, které potírají osobnost rutinou a tudíž si herci nemohou vytříbit osobitý a neopakovatelný projev.

Klárko, děkuji za návštěvu i za komentář

Musím říct , že ani já jsem si tento film nenechal ujít. Oba herci , vlastně ani nejsou herci . Oni totiž každou roli vlastně žili a prožívali . Divák jim ty role věřil na 100% ! Připomněl bych třeba s paní Medřickou " Ošklivou slečnu" . Co se Pelíšků týče , člověk se zasměje , pobaví , ale je to vlastně velice smutný film.

Pane Jene, máte pravdu. Navíc, jako každý žil své vlastní osudy. Paní Medřickou mám pevně spojenou i s Kočičí hrou. A Pelíšky, taková hořká komedie. Velmi Vám děkuji za návštěvu toho mého zamyšlení a za komentář.

Nejlepší scénáře režíruje život. Od komedií až po tragedie. Ale jsou filmy, stejně jako knihy, kde člověk může říci, že ,,tam byl". Ale i k tomu je třeba dospět

P.S. : zrovna jsem ,,cosi" v obdobném duchu, ač v poněkud jiném ,,gardu", též na blog ,,nahodil". A zdravím Vás Pavle