Když jedu tam, kde mi je krásně.

Člověk ve své podstatě nepotřebuje příliš mnoho. Stačí dobré počasí, dobří lidé, krásná krajina a něco k snědku. A taky svá místa, kde mu je krásně a příjemně.

A tak jsem i o tomto prodlouženém víkendu jedno z těch svých míst navštívil. Cesta z města vedoucí do malebného prostředí Krkonoš. A vždy při návštěvě této oblasti vedou již tradičně mé kroky do jednoho penzionu s nádherným názvem Zvonička. A jak mi je tam úžasně. Já vím, mnozí namítnou, že takových penzionů a hotelů je kolem hodně, ale já tak nějak mám rád to rodinné prostředí a to mám pravě tam.

  Kdo víno má a nepije,
  Kdo hrozny má a nejí je,
  Kdo ženu má a nelíbá,
  Kdo zábavě se vyhýbá,
  Na toho vemte bič a hůl,
  To není člověk to je vůl….
                     Jan Werich

Všechna ta krásná panoramata kolem nás....
a z dálky už mě volá, moje milovaná Zvonička.

A krásně kvetoucí květiny a krásná výzdoba paní domu

Rovněž musím mrknout na svého čtyřnohého kamaráda.

I koně dodržují pitný režim a tak bych se měl nějak v tom parnu osvěžit. Třeba jen tím, že smočím nohy v horském potoce.....

A když si tak hezky odpočívám, najednou ke mě libá vůně dorazila.
Žijeme zdravě a tak trošku zeleniny.....

ale všeho moc škodí a tak to proložíme něčím dietním....

šikovné ruce se o to vše výborně starají

A nejen že to nádherně vypadalo....

ale úžasně to chutnalo.....

a pivečko hezky ochladilo

A co dodat na samotný závěr?
A když je venku takové vedro, přináším Vám malé osvěžení, duše i těla.