Pošlapání demokracie a stíhání za projevený názor?
Občana, který na sociální síti schvaloval úmrtí českých vojáků v loňském roce.
A jak je to již v našich končinách zvykem, zvedla se opět vlna obhájců tohoto jedince, kteří ve svých komentářích harašili slovy, jako je svoboda slova a narušením demokracie. Některé komentáře spíše připomínají snahy o zvednutí deklu od smrduté jímky, a které rády používají slova demokracie, poněkud nepochopili, o co to vůbec je. A tak se malinko vrátím zpět do loňského roku pro připomenutí několika faktů :
Tragickou událost, která v loňském roce potkala Českou republiku (ano, píšu to správně Českou republiku) v médiích a na sociálních sítích atakovala každého. Vytvořila i půdu pro vybití emocí na obou stranách jak příslušníků armády a jejich blízkých, rozumných lidí, diskutujících, ale i těch, kteří se ani v nejmenších zbytcích elementární slušnosti nedokázali zachovat slušně. A i to je případ vyjadřování dotyčného občana, na jehož obranu nyní mnozí vyrazili. Navíc v mnoha zemích s mnohaletou demokracií jsou v takových případech mnohem tvrdší postihy a tresty. Já osobně nebudu hodnotit trestně – právní kvalifikaci a samotnou trestnost- to je věcí nezávislého soudu. Ale z pozice lidskosti a slušnosti ta vyjádření byla sprostá a nemravná.
Většina diskusních příspěvků byla tehdy a i nyní naprosto totožná – žoldáci, jeli tam jen za prachy, je to povolání, jako každé jiné a tady se z nich dělají polobozi, tam jsou jen nemakačenkové, denně zahyne na silnicích lidí, denně zahyne lidí na pracovní úraz, neměli tam co dělat ……. Zde zcela vynechávám slova, která jsou spíše obohacením říše temnot a stok. Slova, z nichž mrazí.
Uváděné argumenty, které svou podstatou vyplývají nejen z absolutní neznalosti a hlavně nepochopení celé situace, ale klasického míchání třešní a višní. Řadě přispěvatelů to nemám ani za zlé, protože na druhou stranu, za to může malá informovanost o tom, co jsou vlastně úkoly našich jednotek v zahraničních misích.
Argumentace diskutujících postavená na základním kameni - platy a finanční požitky provázely ony diskusní příspěvky. Nelze se ani divit, je to předpokladem a základním stavebním kamenem známé české malosti a hlouposti – závist. Závist ke všemu, co má ten druhý, závist, že soused má větší brambory. Ten styl Bartáčkových a Novákových bez komediální zápletky. Mimo jiné i proto, jak jsme ve své podstatě vnímáni okolními státy.
A dalším společným rysem je nevzdělanost, která vždy přinášela jen a jen hloupost. A taky si mnozí libují ve lži, ve které jsme nalezli zalíbení. Je jednodušší a nevyžaduje statečnost. A taky nemáme rádi odpovědnost a nesení viny.
Jenomže my tu vinu máme a máme ji všichni. I když třeba pomyslnou. A taky máme na rukou krev těch padlých, byť by opět pomyslnou.
Možná právě proto, řada lidí útočí ve snaze o smytí vlastní viny.
Nemám pravdu? Tak dobrá.
Po roce 1989 nabytí svobody a demokracií jsme se stali státem, který po 40 letech zatočil s totalitou. Radovali jsme se, že konečně budeme svobodní, budeme cestovat, kam chceme, budeme si říkat, co chceme, prostě jsme svobodní a chceme patřit do toho velkého světa. Vzpomínáte na všechny ty polické špičky, vzniklé strany, které to vždy s námi mysleli dobře a slibovali blahobyt a krásné zítřky. První svobodné volby, první koalice, ale také jejich rozpady, první tunely a podvody. Prostě vývoj v překotné době. Začali jsme intenzivněji vnímat, že je NATO a EU, musíme dbát kolektivní bezpečnosti a spojenectví. Bylo otázkou času, kdy se budeme muset jako národ rozhodnout zda do spojenectví vstoupíme či nikoliv. A tak se poprvé ve volebních programech politických stran, vyjma komunistů a pár populistických straniček a uskupení stala i priorita vstupu do NATO a EU. A my občané a voliči jsme to stranám schvalovali. A také schválili, neboť legálně zvolená politická garnitura neudělala nic jiného než to, co k čemu ji každý z nás zavázal svým volebním hlasem a vlastnoručně hozeným volebním lístkem. A lid byl spokojen, protože řadu let se tyto strany střídaly na vedoucích pozicích, tu ve vládě tu v opozici. A voliči jsme volili a ti co nevolili-no tak to je jejich problém.
A tak jsme vstoupili do NATO, vstoupili jsme tam hrdě, vědomi si nejen svých práv, ale i povinností. Naši zástupci tam vstoupili vybaveni tím nejdůležitějším – našim mandátem. A vojáci teď plní jen a jen závazky, ke kterým jsme se, jako Česká republika zavázala. A úkoly v misích plní odpovědně a naši zem reprezentují dobře. A nikdo nepracuje zadarmo, takže oni dostávají plat, ale ne jak si myslí mnozí daňoví poplatníci, jsou placeni z peněz NATO. Jinými slovy působením v různých částech NATO se podílejí na úkolech, které jsou před ně postaveny, včetně ostatních zemí, jako je Slovensko, Polsko, Německo, Francie, Británie a další. A bohužel i tam dochází ke zraněním, i tam dochází k těm věcem nejsmutnějším. A v každé civilizované zemi, ale i v těch, které bychom možná nazvali rozvojovými, existují symboly státu, symbol svrchovanosti a vojenských poct. Protože to tak prostě je. Vojenské pocty, důstojné rozloučení s padlými.
V řadě posuzování a srovnávání národní tragédie ve ztrátě 5 chlapů, kteří hájili barvy ČR a položili za to i své životy, se objevovalo, kolik lidí denně zemře, kolik policistů, hasičů a podobně. Tito mistři demagogie s prvky hlouposti a nevědomosti zapomínají na jednu maličkost. To není v tomto případě chyba vojáků, to je přátelé Vaše chyba a Váš boj.
Denně na silnicích zahyne řada lidí a musím říci bohužel. A příčiny jsou jednoduché - v řadě případů nezodpovědnost, nedodržování předpisů, lehkomyslnost, přecenění vlastních sil, neslušnost a hazard. Ožrala, který usedne za volant, na kolo a nebo jako chodec přechází přes dálnici si za to může sám. Já osobně lituji slušné řidiče, kolaře a chodce, kteří zahynou jen proto, že zrovna v tu chvíli tam jede hovado.
Policista, hasič a záchranář, který zahyne, není odškodněn, jako ti žoldáci. Opět argument plný závisti, nenávisti a hlouposti. Kolik z Vás diskutérů, kteří v posledních dnech plivete na památku vojáků padlých v misi, jste stejně plivali na diskuzích o odškodnění mladé policistky matky 2 dětí? A nyní jste mravní? Kolik z Vás používající i tuto smrt napsalo článků nebo petic pro zvýšení sankcí u těchto činů? Co jste udělali proto, aby se uctila památka mrtvých policistů? Co jste udělali proto, aby lidé, kteří přijedou druhým pomoci jsou napadeni a nebo okradeni? Co by jste udělali ve chvíli, kdyby jste náhodou netrůnili na gauči a nepředstírali statečnost a viděli to? Já Vám to řeknu- nic, zalezli by jste, aby jste náhodou nemuseli svědčit.
V naší zemi se rozmáhá závist, sobeckost, neslušnost a opovrhování. Ale také narůstá laxnost a nevšímavost. Za to na internetových diskuzích, to je statečných reků a hrdinů.
A jste spokojeni i s tvrzením některých politiků snižující účast na misích, kteří byť by dnes jsou již politickými mrtvolami, a kteří Vás několik let zpátky o správnosti vstupu do všech uskupení přesvědčovali?
Zároveň chci touto cestou poděkovat všem slušnými lidem, včetně těch, se kterými jsem měl v diskuzích řadu odlišných názorů, ale diskuze byla vedena na slušné a civilizované úrovni.
Zároveň se chci případně omluvit těm, kterých jsem se mohl nespravedlivě dotknout. O to mi nejde. Já mám jen rád slušné a poctivé lidi, a je úplně jedno, zda- li je to lékař, policista, hasič, záchranář, řemeslník, podnikatel, uklízečka prostě všechny. Nikdo mi nedal právo někým pohrdat jen kvůli postavení nebo sociálnímu začlenění.
Mě vadí hlupáci, sobci a podrazáci.
PS. V době hokeje, to zde bylo vlastenců, že?
Aktuálně doplňuji odkaz na blog, který reaguje na tento článek. Naleznete ho zde :
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Pavel Vrba
Pocitově pocitové vnímání světa
s roztodivnými obrazy kaleidoskopu dnešní doby. Přiznám se, že dnešnímu kaleidoskopu čím dál víc nerozumím. A mohu si za to sám. Bráním se rychlosti dnešní doby a v řadě děl vidím stopy povrchnosti.
Pavel Vrba
Hlasy volající po zákazu osobních zbraní se mi líbí
a hodně mě inspirují. Mají totiž logický a smysluplný základ snahy o ochranu života a zdraví. Proč zvyšovat riziko, že dojde k další tragédii. Navíc, když je to cesta, vytvářející dokonalý systém ochrany lidí v naší demokracii.
Pavel Vrba
Záblesk podivné náhody
a ne jediné. Ono jde člověče o to, jak se na svět díváš. A vono to naše dívání není jednoduché. S oblibou říkám, že dnešní doba je ideální na to, aby člověk zblbnul. A když zahlédnu premiéra Fialu, jak mává rukama při projevu,
Pavel Vrba
Tyhle svátky jsou fakt náročný
nebo to je tím, že stárnu? Těšil jsem se moc, třeba už jen proto, že je nestrávím v šedi města, ale v náručí přírody. A přitom těšení jsem netušil, jakým způsobem do vytoužené romantické atmosféry zasáhne pí Columbová.
Pavel Vrba
Tak co lidi, jak prožíváte svátky?
U nás to probíhá normálně. A normálně myslím i dobu před samotnými svátky. Takové to nákupní šílenství mě osobně přímo odpuzuje.Člověk má stresů v rámci celého roku dost na to, aby tomu otevíral dveře i o vánočních svátcích.
Pavel Vrba
Minuta ticha skončila
a já přemýšlím, jak vyjádřit obrovský smutek, který musel zasáhnout každého člověka. Slova se hledají velmi těžce. Navíc, když ne vždy dokáží v obrovské bolesti jakkoliv pomoci.
Pavel Vrba
Za pár dnů je tady Štědrý den
a s ním spojené svátky. A já si tuto dobu prostě užiju. Nic na tom nezmění ani tragikomická představení politiky a jiné jak je dnes moderní používat, šíření blbé nálady.
Pavel Vrba
Necháš ty moje ponožky?
zvolal jsem přísným hlasem. Člověk přeci jen tak nemůže tolerovat nekázeň a snahu o získání nadvlády u rodinného krbu. Navíc když to zabolí bolestí mnohem menší, než je bolest v srdci.
Pavel Vrba
Kde ani prezident nepomůže
stejně jako Tomio či jakýkoliv jiný populista. Jsou to tisíce okamžiků běžného života. Třeba prožití víkendu a chystání oběda. Tedy doba, která startuje klasickou otázkou: Co si uvaříme k obědu?
Pavel Vrba
Dokonáno jest a já otevřel deníček
Právě se uzavřely volební místnosti a stovky členů volebních komisí budou sčítat hlasy. Věřím, že spousta lidí bude netrpělivě čekat, zda zvítězí ten jejich kandidát. Odvolil jsem. A jsem rád, že tato nechutná doba skončí. Snad.
Pavel Vrba
Utíkám před zkažeností dnešní doby
od sobotního dne, jako by se zem propadla někam do tmy. Kolem se šíří zápach a mnozí tomu ještě tleskají. A nezměním to a ani nechci. Znám totiž jeden úžasný recept, jak přežít v divné době.
Pavel Vrba
Uplynul den od prvního kola
a mě je nějak smutno. Nejsem smutný z toho, jak první kolo dopadlo, spíše z toho, jaká vlna se žene napříč společností. Přiznám se, že politiku prakticky nekomentuji, ale dnes udělám výjimku.
Pavel Vrba
Toulky po krajině - symboly podzimu
a pro mě osobně období neúžasnějších barev přírody. I malé a zdánlivě titěrné detaily dokáží oslovit procházejícího poutníka.
Pavel Vrba
Toulky po odkazu krajiny – část první Střezetice
dnešní do mlhy oděné nedělní ráno přímo vybízelo k opuštění pohodlí bytu. Nakonec, jsme vybízení naší skvělou politickou garniturou k otužování, šetření a utažení opasků, nošení svetrů....
Pavel Vrba
Tak tohle se mě ještě nestalo
a začínám mít pocit, jestli to náhodou nebude tím, jak člověk dozrává a stává se geniálním. U ranní kávy rozhlédnu se z okna do krajiny a v tu ránu mám nutkavý pocit vyrazit ven. Projít se a zachytit podzimní paletu barev.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 811
- Celková karma 23,19
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek