Povstaňte. Květná neděle přichází.

V současné době, kdy je opětovně rozdělená společnost na dva tábory - ty dobré a ty špatné.  Možná ani nevnímáme všechny ty věci kolem nás. Možná ani nechceme vidět skutečnosti, které se odehrály před mnoha staletími, ale které nás ovlivňují dosud. Skutečnosti, které tvoří naši kulturu.

Několik dní trvajcí dohadování a hysterické okřikování, zastiňuje mnohem důležitější věci, třeba naši smysluplnost života.
V tom všem povyku, nezapomeňme na dnešní květnou neděli.
Jenže, víme vůbec o co jde?
Květná neděle je šestá a zároveň také poslední neděle doby postní. Připomíná nám Ježíšův vjezd do Jeruzaléma, kdy ho zástupy lidí s velikou radostí vítaly. Ježíš přijížděl na oslíkovi, lidé – dospělí i děti - mávali ratolestmi, stlali před něho na cestu své pláště a radostně volali: „Hosana Synu Davidovu!“ a chválili Boha.
Květnou nedělí začíná svatý týden (pašijový), tj. poslední týden před Velikonocemi, ve kterém si nejvíce připomínáme, co všechno se stalo před Ježíšovým vzkříšením. Všechny dny v tomto týdnu mají své jméno - Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) a Pondělí velikonoční.

Dny, ve kterých se připomíná láska, víra, zrada a vzkříšení.
Ale i obětování za naše hříchy. Ježíš Kristus se díval na naše srdce a naše jednání a viděl, že jsme nemocní, slabí, hříšní, slepí a ztracení.Viděl, že nežijeme tak naplněný ani tak dobrý život, k jakému nás stvořil. Snažil se o nápravu lidí a dočkal se jen odsouzení.
 

Ev. Sv, Jana 19 - Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: „Ukřižovat, ukřižovat!“ Pilát jim řekl: „Vy sami si ho ukřižujte! Já na něm vinu nenalézám.“
Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za syna Božího.“
Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl.
Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď.
Pilát mu řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“
Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“
Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.“
Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném ‚Na dláždění‘, hebrejsky Gabbatha.
Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“
Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“
Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.

Každý den mám pocit, jak naše civilizace nedošla poučení. Jak dosud nenašla smíření. Hledá falešné modly - majetky, postavení a falešné třpyty. Civilizace, která nehledá pokoru a odpuštění. Civilizace  hledající spojenectví s iluzorní představou nesmrtelnosti a věčnosti. Stále stejně, celá staletí.
Nevím proč, právě v těchto dnech vynořil se mi v hlavě jeden prorocký sen z knihy Daniela:

Nuže, králi, měl jsi vidění a hle, spatřils jakousi velikou sochu. Byla to ohromná socha neobyčejného vzhledu. Tyčila se před tebou a budila hrůzu. Hlava té sochy byla z čistého zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky bronzové, stehna železná a nohy zčásti železné a zčásti hliněné. Díval ses a hle, ze skály se bez dotyku lidské ruky vylomil kámen, zasáhl sochu do železných a hliněných nohou a rozdrtil je. Vtom se všechno to železo, hlína, bronz, stříbro a zlato rozpadlo na kousky – jako plevy, když se v létě mlátí obilí. Vítr je roznesl, že po nich nezbylo památky. Ale ten kámen, který sochu zasáhl, se stal velikou horou a zaplnil celou zem.

Tolik sen. Teď povíme královské Výsosti jeho výklad. Ty, králi, jsi král králů, protože ti Bůh nebes dal království a moc, sílu i slávu. Dal ti do rukou celý obydlený svět, všechny lidi, zvěř i ptactvo, a učinil tě vládcem nad tím vším. Ty jsi ta zlatá hlava.

Po tobě ale povstane jiné království, slabší než to tvé, a po něm třetí království, bronzové, které ovládne celý svět. Nakonec přijde čtvrté království, silné jako železo. Železo totiž vše rozbíjí a drtí, a jako železo vše rozbíjí, tak bude i ono království vše rozbíjet a ničit. A že jsi viděl nohy a prsty zčásti hliněné a zčásti železné znamená, že to království bude rozdělené. Bude však mít v sobě něco ze síly železa, neboť jsi viděl do té obyčejné hlíny přimíšené železo. Prsty nohou zčásti železné a zčásti hliněné znamenají, že to království bude zčásti silné a zčásti křehké. A že jsi viděl železo smíšené s obyčejnou hlínou znamená, že se lidská pokolení budou mísit, ale držet spolu nebudou, tak jako železo nedrží s hlínou.

Za dnů těch králů však Bůh nebes nastolí království, které se nikdy nezhroutí, království, které si nepřivlastní žádný lid. To království rozdrtí a ukončí všechna ostatní království, samo pak potrvá navěky. To je smysl vidění, v němž jsi spatřil, jak se ze skály bez dotyku lidské ruky vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, hlínu, stříbro i zlato. Veliký Bůh ukázal králi, co se bude dít v budoucnu. Ten sen je pravdivý a jeho výklad jistý.“

Možná právě v těchto viděních, měli bychom hledat smysl našeho žití. Ale i varování, před mnohými svody a falešnými proroky.
A možná by jsme se měli zamyslet i nad svými soudy :
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno.
Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?
Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.
Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly prasatům; jinak je zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

Toto mé zamyšlení je spíše připomenutím nastávajících dnů. Může někomu připadat směšné, jinému nepřesné, nebo ne správně vykládané. Ale mnozí známe - „Kdo z Vás je bez hříchu, první hoď kamenem!“