Těsně pod nebeskými branami.

Dostat se tak do vyšších sfér -  to by ale bylo.  Být někde pěkně na hoře a sledovat šrumec dole. A stačí málo  - jen na vrchol vystoupat a dřina se změní na krásné pohledy. 

Nemusíme příliš pátrat, zajímavých vrcholů máme u nás desítky. Všechny bez ohledu na všechny ty nadmořské výšky nabízejí krásné výhledy - třeba zrovna ten  ze Sněžky.

Jak krásné jsou všechny ty do modra zbarvené výhledy.

A v tom všem krásným koukání,
marně hledám nějaký ty slova moudrý.
Jediné, které mě snad napadá,
je když se na všechny kolem v tom škobrtání dívám.
Nevím, kdo ho řekl a vytvořil,
možná sám život pro život.

Nechoď za mnou, nemusel bych Tě vést.
Nechoď přede mnou, nemusel bych Tě následovat...
Jdi prostě vedle mě a miluj mě tak,
jak miluji já Tebe!