Jak jsem (ne)odchytával Barunku ….

Také bych mohl napsat „Když se daří, tak se daří.“. Obzvláště, když člověk něco hodně  chce, postaví se mu do cesty známé „Murphyho zákony“. Obzvláště jeden, který se snad nejvíce hodí pro moji nedávnou zkušenost: „ Jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba“.

A tak se znalostí právě tohoto zákona, v některých momentech upřednostňuji operativu. Podle hesla: neplánované akce,  jsou nejlepší.
Pondělní odpoledne obohacené o sluneční paprsky, přímo našeptávalo udělat si malý výlet do přírody. Cíl výletu byl rovněž zvolen velmi rychle a bez dlouhého přemýšlení – pojedeme odchytit Barunku v podzimním zátiší. Rychlý telefonát mé polovičce, malá modlitba za pár voltů ve foťáku a jen nezapomenout vzít kartu na obrázky.
A ta nádherná vidina – Babičino údolí zahalené do zbarveného listí a osvětlené slunečními paprsky, kterých si musíme užít.
A udělat pár fotek, kterými třeba pár lidí na blogu potěším.
Z práce co nejrychleji domů, vzít brašnu, objektivy, zastrčit kartu do foťáku a vyrazit. Naštěstí nám celkem cesta utíkala, byla volná a klidná, jako by předvěst krásně prožitého odpoledne.

Jen ten příjezd do Jaroměře mě poněkud znervóznil. Proč je tam taková šňůra aut? No co Vám budu povídat necelé 2 km  za 45 minut. A těch možností odbočit a vzít to jinudy. Jenže když je holt někdy zatmění myšlení ……..  A taky se stačilo podívat na uzavírky nebo poslouchat  správné zpravodajství.

Přede mnou a za mnou kamiony, nervózní řidiči – no, prostě neromantická dopravní situace. Ještě, že vidina odchytu té Barunky, mě nechala ledově klidným, vždyť už přeci musí přijít konec těm dopravním nesnázím.
Jenže…

Barunka jako když tuší, že ji chceme ulovit se snad spojí se všemi démony. A tak legrace největší, přijde za malou chvíli.

„ Ono nám nějak kouří z motoru „ ozve se má drahá polovička. „ To není možné, vždyť máme forda“ pospíchám s odpovědí. Ford ne Ford, pravda je jen jedna. Prostě vaříme. Vypnout motor a opatrně nakouknout. Mé zlé tušení se ukázalo se v naprostém zhmotnění. Pára, v nádobce chlazení hukot, jako v papiňáku. 

A teď co. No už některé z Vás slyším, co s tím. Jenže on člověk v takové chvíli najednou přemýšlí, jak ona pověstná blondýna.
Ono aby ne, zůstat stát s rozhašeným autem na nešťastném místě není žádná legrace a vedle mě připojovací pruh plný naštvaných řidičů. Nakonec snad možná z lítosti, mi v sousední šňůře místo udělají. A tak toho rozpáleného miláčka na stranu odklidím.

A teď co dál, blondýno. Jo trojúhelník, otevřít kapotu a chladit a chladit. A taky se modlit, aby něco neprasklo, aby mě nevyteklo mnoho vody, abych nastartoval. A taky se rozloučit s lovením oné Baruny. Protože s tímhle se domů vrátit, bude ještě hrdinství. Var ustává, hadice drží  …… no , ale jak teď vyjet z té zasekané kolony. A tak obcházím ty stojící kamiony a o malou mezírku s dobrým rozhledem prosím.
No naštěstí snad vše dobře dopadlo a domů se vracíme. Barunku, tu si snad ještě v tom podzimním čase ulovím. Jen ta otázka od mého švagra, zněla mi v uších několik dní: „ Kdy jsi naposledy slyšel, že by ti šel ten ventilátor a co měřák teploty ?“

Je to jako u lidí, holt čas nám všem běží....a i nemoci.

Nebudu však končit smutně a na truc té okluzní frontě, přidám aspon pár letních obrázků, kdy se tam Barunka v plavkách proháněla. A přitom dnes napadl někde první sníh.