Když opět udeřily vzpomínky - část druhá - autopark.

Další pokračování vzpomínek na mládí a vojnu.  Akce " Retroměstečko 2014 " zaplnila prostory bývalého autoparku a stadionu. Jako by se po letech vrátila technika tam, kde bývala.

V předešlém blogu jsem putoval po okolí nástupiště  kasáren Tomáše Garrigua Masaryka v Pardubicích. A cestičky mě vedou dál a tak se vydejme na další cestu a vzpomínání. Tentokrát putování obohacené i o nějakou tu vojenskou techniku, která většinou ještě do nedávna sloužila v AČR.  

Srdce se nikdy neprojeví okamžitě, skoro nikdy okamžitě nezměří, nakolik je zasaženo. Dojde k tomu až později, když se krásný nebo strašný okamžik stal minulostí, když se změnil v tu zbytečnou věc, jakou je vzpomínka.  Jean Dutord

A tak přátelé - vítejte v prostoru autoparku a skladů

opět jedna cesta, bývala širší .....

kdysi to byla garáž

ale díky příznivcům armády se sem na chvíli opět technika vrátila
jen mě tak napadá, co dobrého tam vaří......

a ted pár snímků vojenské techniky, některá má své využití za sebou, ale pro ty vzpomínky .....

a i zde je znát ta opuštěnost...

ale dříve to tady žilo,
naštěstí lze stopy ještě najít, neupadne to tak rychle v zapomění ....

kolik aut tudy asi projelo

a kolik různé techniky....

 a opět do zákulisí, v roce 1991 jsem po těch schodech šel poprvé

 a zde bývala soustružna

 a další zákoutí ...

 a vracíme se směr hlavní prostranství...

 všude je znát opuštěnost a jistý zmar

 je zde více odpojení, než jen....

 ale lidské stopy zde zůstávají...

 vedou však vůbec ještě někam tyto dveře?

 němí svědkové přihlížejí....

 balkón, ze kterého již nikdo nemává....

 a dveře, kterými již nikdo nechodí, jako dřív,
i já jsem kdysi chodil ....

 vchod a východ..... pro mě již východ, v mém vlastním životě již vlastně po kolikáté????

 turnikety, kterými už neprochází ti, co zde sloužili....

 a nikdo z těch, co tady sloužili ty tlačítka neovládá ...

 zůstala jen němá vzpomínka....

 ještě se otočit ......

 a podívat se na okna, která jsem kdysi otvíral ...

 a ještě nahlédnout na všechno to dění......

        Tak to je vše z toho mého vzpomínkového putování.
Přátelé přeji nám všem, aby naše každodenní kroky,
byly kroky tvořící nejen úžasnou přítomnost a budoucnost,
ale aby byly i krásným ohlédnutím se zpět.

„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ Tomáš Garrigue Masaryk
            Aby si každý z nás, mohl po čase s čistým svědomím říci - žil jsem správně.

„Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme. V tom spočívá romantika a idiotství lidského života.“  Erich Maria Remarque