Zima není vůbec nudná, naopak

a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.

Sněhové vločky jsou jak písek přesýpacích hodin. Jednou v roce, když je štěstí odměřují čas. Všeho kolem nás i nás samotných. Pro mě osobně jsou pohledy do krajiny vyzdobené třpytícími se vločkami obohacením duše. A tak tuto dobu hltám plnými doušky, zejména když člověk nikdy neví, kdy přijde oteplení. 

„Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře, ale můžeme ovlivnit její výraz. Nemáme kontrolu nad těžkými okamžiky života, ale můžeme si je ulehčit. Nemůžeme ovlivnit negativní atmosféru celého světa, ale můžeme ovlivnit atmosféru, která panuje v naší mysli. Často se snažíme ovlivňovat věci, se kterými nemůžeme nic dělat.Příliš málo se snažíme ovlivňovat to, co je v našich silách…. naše postoje.“ 
John C. Maxwell

Zimní romance

Epilog:

Tu krásu zveřejňuji v době, kdy přišla obleva. Po sněhových vločkách zbyla v krajině náhle jen tma a prázdnota.

A jaro zatím v nedohlednu.....

a v srdci naděje na pomalu blížící se jaro.