Kde ani prezident nepomůže
A ta zmínka o Tomiovi?
Ta vychází z jednoduchého poznání a dění: Tomio, ten ví vše nejlépe, Tomio komentuje vše a předstírá, jak bojuje za všechen lid. A mnozí ho mají za anděla, spásu a cestu, jak se vymanit ze všeho zlého.
Já ho holt za spásu nemám. Mám ho za někoho, kdo zvládl marketing populismu, obklopil se stádem poslouchajícího a ochranářského davu, který ho drží v politice. Stačí pár vystoupení v parlamentu,
v diskusích třeba u Soukupa a má jistotu, že má svou výplatu jistou. Nejlepším příkladem je prosazování zásad demokracie v celém stádu SPD.
Na sociálních sítích neexistuje jakýkoliv náznak kritiky fungování celého uskupení. Vizuálně se to tváří, že žádné chyby nejsou a všichni příznivci jsou spokojení. Bodejť by ne, jakmile se objeví kritika, je okamžitě vymazána a drzému pisateli udělen ban.
Lidem to nevadí, lidi jsou spokojení a prožívají stavy podivného orgasmu uspokojení.
Ale pryč od politiky a zpět k víkendu.
Ony to ty naše polovičky nemají vždy jednoduché. Postarat se o potravu rodiny není vůbec jednoduché, navíc, když je to umocněno o nevědění, co vlastně chci k obědu. Přesně taková situace a naštěstí po delší době nastala i u nás doma o tomto víkendu.
Otázka pí Columbové, co bych si dal k jídlu, má jasný racionální základ. V sobotu ráno jedeme na nákup. No a já prostě nevěděl. Mé nevědění se však začínalo řešit nápady, že když nevím, tak bude květák.
No, ne že bych to nejedl, alespoň jednou v roce. Ale tentokrát se mi vrátila vzpomínka, několik let stará, kdy jsem se vrátil z krásně prožitého víkendu ze sklípku. Po návratu z Moravy, řada kolegů šla na steak, zatím co já šel domů, neboť mě bylo jasné, že budu mít něco udělaného.
A bylo.
Květákový mozeček s bramborem. I po letech se přiznám, že mě běhá mráz po zádech.
A smažený květák ten byl před 14 dny. Tento nápad jsem zavrhl se slovy, že není normální dávat si květák v únoru, že to je proti přírodě a našemu životu v naší kotlině. A když se furt chceme přibližovat odkazu předků, tak jíst květák, bůh ví, odkud a jak dlouho převáženej považuji za zvěrstvo.
No co myslíš můj čtenáři? To nemohlo dopadnout dobře a už jsem myslel, že mám další ban, jako
u Tomia. Ban jsem nedostal, ale prej ať si o víkendu uvařím, co chci.
To je situace. No s ní by mě nepomohl ani stávající a ani budoucí prezident. Člověk si holt musí poradit sám. A taky si poradím. Však jsem také na onu výzvu reagoval slovy: když uvařit, tak uvařím, nemám s tím problém. Taková slepice na paprice s bramborem, se přímo v takovém okamžiku nabízí, odvětil jsem odhodlaně.
A to i s vědomím, že to tak jednoduché nebude. Už jen tím, že moje kroky v oblasti kulinářství, budou bedlivě sledovány, vyhodnocovány a především patřičně komentovány.
Nespletl jsem se.
Prkénko na nakrájení masa nebylo pochopitelně to správné, nůž na nakrájení nebyl opět správně zvolen, zcela určitě potřebuji poradit, zakončeno nepodloženým tvrzením to zase bude sporák znečištěný… no padalo to kolem mě jak střely. Po letech vyškolen, nehnul jsem brvou a s plným elánem věnoval jsem se přípravě toho božského pokrmu. A musím říci, že se mi to povedlo. Nejen hustotou, barvou a vůní, ale především chutí. A při každém soustu rozléval se mi po těle úžasný pocit spokojenosti nad dobře vykonaným dílem. Okamžiky, které mi nikdy a nikdo nedá z politiky, či řvoucího stáda stoupenců čehokoliv. A takových okamžiků lze najít v životě spousty. Stačí jen překlopit myšlení a vidět kolem sebe i to dobré.
A dneska se těším na večeři, vždyť mě tam zůstala ještě trošička omáčky.
A tobě můj čtenáři přeji vedle zdraví i stejné prožitky nad krásami světa. A kdyby snad bylo těžko, zkus najít krásu i v nějakém pokrmu chutném.
„Přijměte odpovědnost za Váš život. Vězte, že jste to Vy, kdo Vás dostane tam, kam chcete, nikdo jiný to neudělá.“
Les Brown
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Pavel Vrba
Pocitově pocitové vnímání světa
s roztodivnými obrazy kaleidoskopu dnešní doby. Přiznám se, že dnešnímu kaleidoskopu čím dál víc nerozumím. A mohu si za to sám. Bráním se rychlosti dnešní doby a v řadě děl vidím stopy povrchnosti.
Pavel Vrba
Hlasy volající po zákazu osobních zbraní se mi líbí
a hodně mě inspirují. Mají totiž logický a smysluplný základ snahy o ochranu života a zdraví. Proč zvyšovat riziko, že dojde k další tragédii. Navíc, když je to cesta, vytvářející dokonalý systém ochrany lidí v naší demokracii.
Pavel Vrba
Záblesk podivné náhody
a ne jediné. Ono jde člověče o to, jak se na svět díváš. A vono to naše dívání není jednoduché. S oblibou říkám, že dnešní doba je ideální na to, aby člověk zblbnul. A když zahlédnu premiéra Fialu, jak mává rukama při projevu,
Pavel Vrba
Tyhle svátky jsou fakt náročný
nebo to je tím, že stárnu? Těšil jsem se moc, třeba už jen proto, že je nestrávím v šedi města, ale v náručí přírody. A přitom těšení jsem netušil, jakým způsobem do vytoužené romantické atmosféry zasáhne pí Columbová.
Pavel Vrba
Tak co lidi, jak prožíváte svátky?
U nás to probíhá normálně. A normálně myslím i dobu před samotnými svátky. Takové to nákupní šílenství mě osobně přímo odpuzuje.Člověk má stresů v rámci celého roku dost na to, aby tomu otevíral dveře i o vánočních svátcích.
Pavel Vrba
Minuta ticha skončila
a já přemýšlím, jak vyjádřit obrovský smutek, který musel zasáhnout každého člověka. Slova se hledají velmi těžce. Navíc, když ne vždy dokáží v obrovské bolesti jakkoliv pomoci.
Pavel Vrba
Za pár dnů je tady Štědrý den
a s ním spojené svátky. A já si tuto dobu prostě užiju. Nic na tom nezmění ani tragikomická představení politiky a jiné jak je dnes moderní používat, šíření blbé nálady.
Pavel Vrba
Necháš ty moje ponožky?
zvolal jsem přísným hlasem. Člověk přeci jen tak nemůže tolerovat nekázeň a snahu o získání nadvlády u rodinného krbu. Navíc když to zabolí bolestí mnohem menší, než je bolest v srdci.
Pavel Vrba
Dokonáno jest a já otevřel deníček
Právě se uzavřely volební místnosti a stovky členů volebních komisí budou sčítat hlasy. Věřím, že spousta lidí bude netrpělivě čekat, zda zvítězí ten jejich kandidát. Odvolil jsem. A jsem rád, že tato nechutná doba skončí. Snad.
Pavel Vrba
Utíkám před zkažeností dnešní doby
od sobotního dne, jako by se zem propadla někam do tmy. Kolem se šíří zápach a mnozí tomu ještě tleskají. A nezměním to a ani nechci. Znám totiž jeden úžasný recept, jak přežít v divné době.
Pavel Vrba
Uplynul den od prvního kola
a mě je nějak smutno. Nejsem smutný z toho, jak první kolo dopadlo, spíše z toho, jaká vlna se žene napříč společností. Přiznám se, že politiku prakticky nekomentuji, ale dnes udělám výjimku.
Pavel Vrba
Toulky po krajině - symboly podzimu
a pro mě osobně období neúžasnějších barev přírody. I malé a zdánlivě titěrné detaily dokáží oslovit procházejícího poutníka.
Pavel Vrba
Toulky po odkazu krajiny – část první Střezetice
dnešní do mlhy oděné nedělní ráno přímo vybízelo k opuštění pohodlí bytu. Nakonec, jsme vybízení naší skvělou politickou garniturou k otužování, šetření a utažení opasků, nošení svetrů....
Pavel Vrba
Tak tohle se mě ještě nestalo
a začínám mít pocit, jestli to náhodou nebude tím, jak člověk dozrává a stává se geniálním. U ranní kávy rozhlédnu se z okna do krajiny a v tu ránu mám nutkavý pocit vyrazit ven. Projít se a zachytit podzimní paletu barev.
Pavel Vrba
Příběh matky - když historie promluví
kolikrát jsme se každý z nás pozastavili u historického pomníku připomínající desítky či stovky let události nebo život jednoho z mnoha lidí. Může takový historický milník vydat po dlouhé době svědectví?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 811
- Celková karma 25,01
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek