Obklopen krajinou, nevnímám politiku

Vždyť bych musel být ve svém věku naivní, kdybych očekával, že se v politice něco jen tak změní. Nakonec ruku na srdce můj čtenáři, nemáš občas pocit, že se zde vše nějak opakuje?

A tak je dobrý, občas se projít.
Po místech, kde se duch a mysl posilní. Místa k procházkám každý vnímáme jinak.
Já osobně mám rád prostá a mnohdy nenápadná místa, která nebývají označena v žádných turistických průvodcích. Nemám potřebu hnát se tam, kam míří davy lidí, z nichž mnozí nejspíše ani netuší, proč tam jsou. Vždyť data a mobilní připojení je v tu chvíli to nejdůležitější. A to pro pár selfíček, které pokud možno hned nasdílet na všechny sociální sítě. To aby Maruna od vedle věděla, jak se máme dobře a že jsme na výletě…
Ale to je nakonec každého věc.
Mám rád místa, která je spojená s naší krajinou. Nebo místa propojená s historií, lidským umem a dovedností člověka.

Naše krajina….

a naše malá schopnost vnímat tu krásu kolem nás. Třeba v tom, že neumíme létat. Neradujeme se z malých detailů, které máme kolem sebe.
Na své poslední procházce při pohledu do krajiny, vrátily se mi úryvky slov, uschované tam někde v hlavě. Úryvky, které zazněly v dokumentu věnovanému právě naší krajině:

Naše propojení s krajinou, přírodou, planetou a celým vesmírem, je mnohem hlubší, než si troufáme domyslet a pochopili, že pečovat o ní, je naší odpradávna danou přirozeností. Když chceme, dokážeme v ní žít a hospodařit s citem a rozumem tak, že doslova rozkvete. Občas se nám může zdát, že je tady pro nás. Někdy se tak chováme, ale sdílíme ji s těmi před námi i těmi, co přijdou po nás. Tentýž prostor v různých časech.
Jsme bohatý, kulturní národ s úžasnou historií. Kolikrát jsme ve světle dějin, a sami před sebou uspěli a kolikrát selhali. Z prachu našich proher a křivd jsme však dokázali pokaždé znovu vstát. Naše životy se na její tváři vždy nějakým způsobem projeví. Vryjí se do ní a zůstávají jako jizvy na těle.
Předkové využili jejich zdrojů k tomu, aby vybudovali svět, který v konečném důsledku zkrášlila. Tím nám napříč staletími vyslali jasnou zprávu: Máte nás v zádech. Stojíme za Vámi. Opřete se o nás.
Platí to i naopak.
Jaká je ona, takový jsme i my. Ovlivňujeme se navzájem víc, než si myslíme. Mějme to na paměti, před každým činem, kterým ji nějakým způsobem pozmění. Měníme tím bezděky i sebe. Náš život a osud.
Smět žít v takovém prostoru je velkým štěstím a výsadou, jímž jsme obdarovaní my všichni, pro které je krajinou domova.Přepis komentáře z dokumentu: Krajinou domova, Režie: Petr Krejčí

Krajina, lidé, osudy a příběhy lidí….

a já právě z té naposledy navštívené krajiny přináším pár obrázků.

Další fotografie naleznete v přiložené galerii:

Krajinou 1866

Epilog

Člověk nemá křídla a tak krásu krajiny nevidí z ptačí perspektivy.
Všechnu tu krásu.....
Naštěstí, jsou mezi námi ti, kteří  svým umem a technikou krásu zachytí.

 A pokud chcete zažít ty krásné okamžiky, navštivte  tento odkaz výše zmíněného pořadu a hledejme v něm poučení.

„Ničíme krásu naší krajiny, protože nikým nevlastněná nádhera přírody nemá žádnou ekonomickou hodnotu. Jsme schopní vypnout slunce a hvězdy, protože nevyplácejí dividendy.“
John Maynard Keynes