Navzdory předvolebním kampaním, zdrhám do přírody - díl 2.

všechna ta tichá zátiší a prázdné cesty a lavičky. Mám ta rána rád. Přináší klid a ukazují, že příroda se řídí svými zákony, které jsou pečetěny staletími. I v černobílém zbarvení,  je kolem nás tolik krásných zákoutí.

„Když ležíš v posteli a jsi nemocný, svět funguje dál svým vlastním tempem. Neptá se tě, zda může nebo zda s tím ty souhlasíš. Když se vrátíš z dovolené nebo ze zahraničního pobytu domů, život se zde nezastavil, vše pokračuje přirozeně dál, ani tě nepotřeboval k tomu, aby fungoval. Vše se děje automaticky, jakoby to řídila neviditelná síla podle jakéhosi záměru. Když jdeš spát, lidé na jiných místech planety se baví, pracují nebo odpočívají, nepotřebují k tomu tvé požehnání. Stromy rostou, květiny kvetou, příroda prochází jednotlivými ročními obdobími. Pokud bys usnul na několik dní, nic by se v tomto přirozeném procesu nezměnilo. Vše se děje bez tebe, a s tebou si to hraje tak, jak je napsáno ve vesmírném scénáři. Až zase jednou budeš chtít ovládat ze své přední pozice – ze své role okolnosti a podmínky kolem sebe, vzpomeň si, že tvé snažení Vesmír bere v potaz stejně tak, jako by se nechumelilo. Chumelit se totiž bude, až se rozhodne Vesmír – Vědomí - kosmický architekt.“ Karel Spilko

Zátiší

„Příroda je zdrojem všech skutečných znalostí. Má svou vlastní logiku, své vlastní zákony, nemá žádný účinek bez příčiny ani vynález bez nutnosti.“ Leonardo Da Vinci

Epilog

Když udělám takové fotografie, slyším od některých přátel, že jsou smutné. Pro mě nejsou. Pro mě jsou jako život. Život, který žiju, a žijeme. Se všemi úsměvy, slzami, vstáváním i pády.