Hledíc výzvám budoucnosti, žijící v přítomnosti, bloudící ve vzpomínkách minulosti
A nejen to.
Tehdy nebylo žádoucí držet období adventu. Slavil a držel se pouze Štědrý den, doprovázený podivnou postavou Dědy Mráze. Ale já se těšíval na Ježíška a to mě provází celý život. Nejen proto, že dostanu nějaký ten dárek, ale především, že udělám radost dárky, které pořídím za penízky vysypané z pokladničky.
V uplynulé sobotní magické noci prolétl jsem mezi kapkami do míst, která mě byla po léta ve vzpomínkách tajemně ukryta. Tu náhle vstupuji skřípajícími dveřmi na rohu domu do drogérie,
provoněné vůní voňavek a vonných mýdel. Vzpomínám na kazety s růžovým voňavým mýdlem a vyrytým emblémem, tak připomínajícím slunce. A tu vůni, doprovázenou zvukem korálků, točících na ozdobném stromečku, poháněné teplem svíček. A odlesky v poctivých skleněných ozdobách, ve kterém se zrcadlily všechny mé vzpomínky. Tu náhle odtržený od tohoto pohledu, otvírám dveře od dalšího obchodu plného papírů, provoněného vůní inkoustu či fixek. Vzpomínky na nákup v zelenině, prosycené vůní uskladněných brambor, zeleniny či jablek. A při tom všem vzpomínáni, si uvědomuji, že už ani nevím, kteří lidé tam prodávali. Ty vzpomínky jsou kouzelné…
Třeba na dětství a domov už od kraje prosince provoněný vůní poctivého domácího cukroví, ale také na neposedný kalendář, co tak strašně neochotně měnil své dny.
Byly to dny, ve kterých člověk začal mnohem intenzivněji chápat, jak je úžasný mít vlastní doma zpracované zásoby, které se rovněž staly nedílnou součástí svátečního stolu. Třeba to cukroví, naplněné úžasnou rybízovou marmeládou. Stejně tak, jako domácí zeleninu ze sklepa vytaženou či zavařené okurky nakrájené do bramborového salátu.
Jak netrpělivě člověk vyhlížel onen den, kdy rozzáří se voňavý stromeček ozdobený svíčkami či světly. Vzduch provoní vůně smaženým kapra doplněný vůní prskavek a pod stojanem leží úhledně zabalené balíčky skrývající dárečky.
Dopadem poslední kapky z okapu, nečekaně mě čísi paže vrátila zpět do dnešních časů.
Od těch dob změnilo se mnohé.
A mnohé zůstalo stále stejné.
Dědu Mráze nahradila jiná postava a modla, podobně však mnohými stejně nadšeně přijímaná. Vždyť od toho jsou korouhvičky. Se změnou větru se tak rády správným směrem se otáčejí a srdce plné pokrytectví.
Dnes se máme dobře,
všeho je přespříliš,
netrpíme nedostatkem.
Nemáme potřebu cítit pokoru,
natož přemýšlet,
o pravém smyslu nadcházejících svátků.
A mnozí se v přeplněných krámech,
cítí tak neskonale šťastní,
soudě dle času, který tam rádi tráví.
Adventní čas letošního roku postupně vrcholí a já pokaždé přemýšlím o tom, co bych si vybral za dárek, který by potěšil mě, nebo kterým bych potěšil druhé.
Už to dávno nejsou voňavý mýdla, či jiné zboží, co lze za peníze pořídit.
Už dávno vím, že to podstatné pro šťastný život je úplně někde jinde a v jiných hodnotách.
Třeba v naplnění slov o tom, že „ jedni druhým břemena nesme“, či v pokoře, lásce a pochopení. Také v tom, že štěstí je rozpoznání pravdy a lži. Pochopení toho, co jsou či nejsou pravé dary života.
Stejně jako vím, že lidé se nemění, jak pravil Karel Čapek, nebo že Předstírání a nalhávání si čehokoliv, je cestou do pekel, a že ho kolem mě je.
A také se děsím odpovědi na otázku, kterou položil redaktor E15 režiséru Jiřímu Strachovi:
Takže doba je zralá na krizi. Protože jak už bylo řečeno mnohokrát, všechny krize plynou z nadbytku a blahobytu?
A odpověď je více jak děsivá, už jen proto, že ten pocit mám sám už delší dobu:
Doba je zralá na válku, protože řešíme kraviny.
Člověk něco řešit potřebuje, aby měl pocit důležitosti.
Ale když není co skutečně vážného řešit, začnou lidi vždycky řešit kraviny.
Malichernosti.
Čerpáno zde:
Je doba adventu, který třeba lidem přinese zamyšlení. Poctivý zamyšlení a pokoru.
Doba adventu a já bych měl udělat nějaké přání.
Doma jsme ho dělali každý rok.
Letos mi však nejdou dát do kupy smysluplně slova.
Vždyť ve skutečnosti existuje jiný spisovatel,
který bez našeho přičinění a bez našeho vědomí,
píše náš osud.
Přesto vše ti můj čtenáři jedno přání posílám,
nejen tobě, ale i tvým blízkým:
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Pavel Vrba
Pocitově pocitové vnímání světa
s roztodivnými obrazy kaleidoskopu dnešní doby. Přiznám se, že dnešnímu kaleidoskopu čím dál víc nerozumím. A mohu si za to sám. Bráním se rychlosti dnešní doby a v řadě děl vidím stopy povrchnosti.
Pavel Vrba
Hlasy volající po zákazu osobních zbraní se mi líbí
a hodně mě inspirují. Mají totiž logický a smysluplný základ snahy o ochranu života a zdraví. Proč zvyšovat riziko, že dojde k další tragédii. Navíc, když je to cesta, vytvářející dokonalý systém ochrany lidí v naší demokracii.
Pavel Vrba
Záblesk podivné náhody
a ne jediné. Ono jde člověče o to, jak se na svět díváš. A vono to naše dívání není jednoduché. S oblibou říkám, že dnešní doba je ideální na to, aby člověk zblbnul. A když zahlédnu premiéra Fialu, jak mává rukama při projevu,
Pavel Vrba
Tyhle svátky jsou fakt náročný
nebo to je tím, že stárnu? Těšil jsem se moc, třeba už jen proto, že je nestrávím v šedi města, ale v náručí přírody. A přitom těšení jsem netušil, jakým způsobem do vytoužené romantické atmosféry zasáhne pí Columbová.
Pavel Vrba
Tak co lidi, jak prožíváte svátky?
U nás to probíhá normálně. A normálně myslím i dobu před samotnými svátky. Takové to nákupní šílenství mě osobně přímo odpuzuje.Člověk má stresů v rámci celého roku dost na to, aby tomu otevíral dveře i o vánočních svátcích.
Pavel Vrba
Minuta ticha skončila
a já přemýšlím, jak vyjádřit obrovský smutek, který musel zasáhnout každého člověka. Slova se hledají velmi těžce. Navíc, když ne vždy dokáží v obrovské bolesti jakkoliv pomoci.
Pavel Vrba
Za pár dnů je tady Štědrý den
a s ním spojené svátky. A já si tuto dobu prostě užiju. Nic na tom nezmění ani tragikomická představení politiky a jiné jak je dnes moderní používat, šíření blbé nálady.
Pavel Vrba
Necháš ty moje ponožky?
zvolal jsem přísným hlasem. Člověk přeci jen tak nemůže tolerovat nekázeň a snahu o získání nadvlády u rodinného krbu. Navíc když to zabolí bolestí mnohem menší, než je bolest v srdci.
Pavel Vrba
Kde ani prezident nepomůže
stejně jako Tomio či jakýkoliv jiný populista. Jsou to tisíce okamžiků běžného života. Třeba prožití víkendu a chystání oběda. Tedy doba, která startuje klasickou otázkou: Co si uvaříme k obědu?
Pavel Vrba
Dokonáno jest a já otevřel deníček
Právě se uzavřely volební místnosti a stovky členů volebních komisí budou sčítat hlasy. Věřím, že spousta lidí bude netrpělivě čekat, zda zvítězí ten jejich kandidát. Odvolil jsem. A jsem rád, že tato nechutná doba skončí. Snad.
Pavel Vrba
Utíkám před zkažeností dnešní doby
od sobotního dne, jako by se zem propadla někam do tmy. Kolem se šíří zápach a mnozí tomu ještě tleskají. A nezměním to a ani nechci. Znám totiž jeden úžasný recept, jak přežít v divné době.
Pavel Vrba
Uplynul den od prvního kola
a mě je nějak smutno. Nejsem smutný z toho, jak první kolo dopadlo, spíše z toho, jaká vlna se žene napříč společností. Přiznám se, že politiku prakticky nekomentuji, ale dnes udělám výjimku.
Pavel Vrba
Toulky po krajině - symboly podzimu
a pro mě osobně období neúžasnějších barev přírody. I malé a zdánlivě titěrné detaily dokáží oslovit procházejícího poutníka.
Pavel Vrba
Toulky po odkazu krajiny – část první Střezetice
dnešní do mlhy oděné nedělní ráno přímo vybízelo k opuštění pohodlí bytu. Nakonec, jsme vybízení naší skvělou politickou garniturou k otužování, šetření a utažení opasků, nošení svetrů....
Pavel Vrba
Tak tohle se mě ještě nestalo
a začínám mít pocit, jestli to náhodou nebude tím, jak člověk dozrává a stává se geniálním. U ranní kávy rozhlédnu se z okna do krajiny a v tu ránu mám nutkavý pocit vyrazit ven. Projít se a zachytit podzimní paletu barev.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 811
- Celková karma 25,01
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek