Kolem jejich těl cítil jsem naději i beznaděj, radost i smutek.
A cítím to stále.
Podivné bytosti...
přestože podivné, ve své podstatě naprosto jednoduché.
Podivné, ale i krásné,
stejně tak jako nebezpečné a odporné.
Bytosti, které mě nesmírně přitahují,
ale i bytosti, které mě nesmírně odpuzují.
Přitom ve své podstatě tak jednoduché.
S jakou touhou hledám vysvětlení,
miliony otázek bez odpovědí:
Kde se vzali, proč tu jsou, či co světu přinášejí?
Podivní tvorové, přestože tak křehcí, o to víc sebevědomí.
Mnohdy s velikou pýchou a samolibostí.
Ve skutečnosti, bytosti,
které když se rozloží na prvky, které je tvoří,
vznikla by krychle kyslíku o velikosti malé televize,
kus uhlí, velký jako cihla,
kilogram vápníku,
čajová lžička železa a malé množství dalších komponent.
A navíc, většinu těla tvoří voda.
Podivné bytosti...
plné lásky a nenávisti,
chytrosti a hlouposti,
přirozené moudrosti a nemoudrosti,
pokory a nepokory,
pocitů nadřazenosti a chybějící pokory.
Všech těch plusů a mínusů,
velkých slov a mnohdy malých činů.
Všechny ty vlastnosti podivných bytostí,
jménem člověk.
Člověk,
kterým jsem i já sám.
Je neuvěřitelné, co kdy dokázal a dokáže udělat člověk člověku,
ve jménu moci, fanatismu a nenávisti,
jít cestou podřezaných krků
a postavených koncentráků.
Je neuvěřitelné, co kdy dokázal a dokáže udělat člověk pro člověka,
obětovat svůj vlastní život,
pomoci slabšímu,
milovat a ochraňovat,
odpouštět,
stavět a tvořit.
S jakou touhou hledám vysvětlení,
miliony otázek zůstávájí bez odpovědí.
Kde se vzali, proč tu jsou, či co světu přinášejí?
Kdo je stvořil?
Všechny ty složité otázky, na které se tak špatně hledají odpovědi.
Kladu si otázku lehčí,
kdo jim dal dovednost a um potěšit druhé, třeba právě hudbou?
Jako tomuto muži a dívce....
či orchestru, složeného ze všech těch podivných bytostí....
„Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři; ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba.“
Karel Čapek